Mýtus o Atrachasísovi

Autor: Pavel Mat. <pavel_m(at)email.cz>, Téma: Akkad, Vydáno dne: 03. 06. 2006

Mýty - Mýtus o Atrachasísovi

Mýty

Mýtus o Atrachasísovi
 

Mýtus o Atrachasísovi byl původně napsán na třech tabulkách.  Byly nalezeny ve starověkém Sipparu a Ninive.  Mýtus představuje zhruba 1245 veršů. Vznikl před rokem 1645 př. n. l. [1]

Akkadský mýtus přináší další verzi příběhu o potopě (píše se o ní i v eposu o Gilgamešovi). Atrachasís (nesmírně moudrý) byl dle sumerského seznamu králů (jedné z verzí seznamu) synem Ubaratutua, krále Šuruppaku (střední Mezopotámie). V eposu o Gilgamešovi je hrdina potopy Utanapištim (nalezl jsem život) rovněž synem krále Ubaratutua. Praotcem biblického Noema, babylonského Utanapištima i akkadského Atrachasíse je sumerský Ziusudra (život dlouhých dnů).

  


Obr. Hliněná tabulka s textem Atrachasís. Sippar, 17. stol. př. n. l. [3]

Vyprávění začíná v dobách, "Když bohové ještě byli lidmi" a museli vykonávat veškerou namáhavou práci, zejména kopání a čištění kanálů. Po 3600 letech dojde bohům trpělivost, vyzbrojí se a postaví Ellilovi (Enlil). Enlil je popuzen a svolá nejvyšší bohy. Ti rozhodnou, aby bohyně lůna Bélet-ilí za pomoci Enkiho stvořila smrtelníky, kteří budou vykonávat těžkou práci místo bohů. Bohyně stvoří člověka z hlíny, masa a krve boha Wé-ilu, který byl předtím zabit (motiv zabití boha se objevuje prakticky ve všech sumerských příbězích o stvoření člověka). Je stvořeno 7 mužů a 7 žen. Z nich povstane početná populace lidí. Ellil je však roztrpčen jejich hlučností. Sešle na lidstvo mor, sucho a hlad. Atrachasís se snaží zabránit zkáze lidí. Enki mu poradí přinést oběti Addadovi (Iškur) a Namtarovi, čímž je nebezpečí moru zažehnáno. Přesto mají pohromy silný dopad. Po šesti letech pojídají lidé vlastní dcery a nejsou schopni vykonávat práci, k jaké byli původně stvořeni. Bohové Ellil a Enki se přou, jak situaci vyřešit. Ellil se rozhodne k zlému činu, seslat na lidstvo potopu. Enki tedy skrytě varuje Atrachasíse, káže mu postavit archu podle jeho přesných pokynů. Sdělí mu rovněž, že potopa nastane za 7 dní. Atrachasís vybuduje plavidlo, na které nalodí svou rodinu, divokou i domácí zvěř i živočišstvo, obilí a majetek.[1]

Atrachasís[2], tab. III
A potopa řve jako býk.
Jak orlí křik
se nese jekot větrů.
Temnota zhoustla a slunce se skrylo.

Místa, kde popis potopy vrcholí, a kde by bylo zajímavé porovnat obsah s Gilgamešem a s Biblí, však chybí. Nedochovalo se zhruba 58 veršů. Příběh pokračuje až okamžikem, kdy se bohové shromáždí nad Atrachasísovou obětí a diskutují, čí vinou k potopě došlo. [1]

Enki přiznává, že varoval Atrachasíse před potopou. Bohové se nakonec shodnou, že je třeba omezit lidské rozmnožování. Přirozenou neplodností některých žen či omezeními u jistých společenských skupin (např. chrámových nevěstek). [1]

Mýtus o Atrachasísovi je známý v několika verzích z nichž nejznámější je starobabylónská (nalezena v Sipparu).  Text pochází ze 17. stol. př. n. l., je na třech tabulkách a obsahuje 1245 veršů; psán písařem Núr-Ajja. Pravděpodobně jde o opis staršího textu.

Tento mýtus byl v neúplné podobě převzat do XI. tabulky Eposu o Gilgamešovi.

 


[1] McCallová Henrietta. Mezopotámské mýty. Levné knihy KMa. 2006
ISBN 80-7309-320-0
[2] Hruška, Matouš, Prosecký, Součková. Mýty staré Mezopotámie: Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. Odeon. Praha 1977
Atrachasís - překlad Jiří Prosecký.
[3] The British Museum. Cuneiform tablet with the Atrahasis Epic. ANE 78941
www.thebritishmuseum.ac.uk/

Vytvořeno: 03. 06. 2006