Mýty a skutečnost

Deneb a souhvězdí Labutě  (II.)

Stvoření světa. Orientace staveb na Labuť a Deneb

Hvězdy našeho souhvězdí Labutě/Cygnus s nejjasnější Deneb byly již od nepaměti spojovány se symbolikou nebeského ptáka. Egyptští mudrcové umísťovali do míst, kde dnes leží Cygnus s Deneb, zdroj našeho života. Význam těchto hvězd ležících na pozadí Mléčné dráhy dokládá i astronomická orientace řady prastarých staveb.

Starý Egypt

Stvoření světa

Stvořitelský mýtus pocházející z Hermopole z období Staré říše (asi 2,5 tis. př. n. l.) popisuje stvoření světa z vejce. To snesla na prvotní pahorek Velká husa Ngg wr (angl. Great Honker).
Jedna z verzí hermopolské kosmologie je nazývána Osmero (Ogdoada, Chemenu) podle osmera bohů či principů - stvořitelů. Nejprve z pravod povstala Mléčná dráha, uctívaná jako bohyně plodnosti Hathor. Velká husa snesla na Mléčnou dráhu vejce. Ve vejci se zrodil sluneční bůh Re.^[17] 
Podle některých badatelů bylo lůno dávající život umísťováno právě do míst dnešního souhvězdí Labutě, do Velké trhliny na Mléčné dráze.

Obdobou Hathor byla  staroegyptská bohyně Nút, uctívaná zejména v Heliopoli. Představovala oblohu, jedním z jejích aspektů však byla i Mléčná dráha. Někdy byla Nút zobrazena jako koupající se dívka držící husu - odkaz na Mléčnou dráhu a souhvězdí Cygnus.[19] [20] [22]

Obr. Bohyně Nút - bohyně nebes. Někdy byla spojována přímo s Mléčnou dráhou.[19]

Astronom a egyptolog R.A.Wells tvrdí, že Egypťané viděli v Mléčné dráze svou bohyni Nút. Její klín ležel v oblasti souhvězdí Labutě a právě zde se znovu rodilo Slunce při úsvitu zimního slunovratu.

Obr. vlevo. Nút jako personifikace Mléčné dráhy. Její životodárný klín představuje souhvězdí Cygnus/ Labuť ležící na pozadí velké trhliny v Mléčné dráze.[21]

Vše kolem výše uváděného stvoření způsobila svou tajemnou a blíže neurčenou činností skupina osmi bohů, kteří dali počátek všeho existujícího.^[18]   Některé pozdější verze příběhu popisují, že z vejce nebeské kusy se vylíhnul bůh Thovt (Thoth). Jindy je to právě Thovt v podobě ibise či jiný bůh (Velký kejhal, Velká husa) v podobě husy, který snesl na prvotní pahorek kosmické vejce.

Také podle pozdějšího Vesetského (Thébského) kosmogonického mýtu (období Střední a Nové říše) byl náš svět stvořen ve vejci, které snesla prvotní husa na pra-pahorku. Z vejce se vylíhl sluneční bůh Amon, jediný svrchovaný bůh. Amon byl uctíván jako dárce života, tvořivá energie.

Některé verze staroegyptského mýtu tedy spojují stvoření světa s Mléčnou dráhou, nebeským ptákem a jeho vejcem - zdrojem života a energie. Mléčná dráha představovala bohyni plodnosti Hathor/Nút.  Měl své místo na nebeské klenbě také nebeský pták či jeho vejce? Pokud někde na Mléčné dráze snesla husa kosmické vejce dávající život, pak to mohlo být přímo v klíně nebeské bohyně, tedy ve Velké trhlině kde se rozprostírá naše souhvězdí Labuť/Cygnus. Znali Egypťané toto souhvězdí? Nelze dát jeho osm jasných hvězd do souvislosti s Osmerem bohů a stvořitelů?

Husa - souhvězdí Labutě

Přiřazení nebeských těles a souhvězdí egyptským symbolům a textům je stále obtížné a nejednoznačné. Více viz Hvězdářství - starověký Egypt.
Domníváme se však, že hvězdy kolem Deneb byly v Egyptě již od počátků spojeny se symbolem ptáka - nejčastěji husy, kachny či labutě.^[c] Zároveň byly Deneb s dalšími okolními hvězdami (naše souhvězdí Labutě) personifikovány bohyní Hathor a Nút. To mohl být důvod, proč souhvězdí Labutě nenalézáme samostatně například mezi souhvězdími na egyptských pohřebních malbách a nápisech.  Vždy je zde totiž vykreslena Hathor/Nút symbolizující nebe, Mléčnou dráhu i hvězdy Labutě v jejich klínu.

Ucelené zobrazení souhvězdí se dochovalo až z 1. století př. n. l. v chrámu bohyně Hathory v jižním Egyptě. Prolínají se zde však znalosti hvězdářství Egypta, Babylonie a Řecka.
Souhvězdí, hvězdy a planety ukazuje kruhový zodiak na stropě Usirovy svatyně a pravoúhlý zodiak ve vnější síni. Vždy je zde zobrazena i bohyně nebes Hathor. Kromě ní a mnoha symbolů planet a souhvězdí si můžeme všimnout i postavy ptáka a nad ním stojícího muže.

.

Na pravoúhlém zodiaku (viz obr. vlevo) je mezi jinými i kresba labutě, na které stojí mužská postava se sokolí hlavou. Na kruhovém zodiaku (viz obr. vpravo) je vytesán podobný motiv - muž stojící nad husou či kachnou.[14]

E. Aubourg identifikoval labuť/husu jako souhvězdí Orla (Aquila) a nad ní stojícího muže se sokolí hlavou jako souhvězdí Labutě či Lyry.^[14] Větší smysl však dává obrácené pořadí: labuť/husa zobrazuje souhvězdí Labutě a postava se sokolí hlavou je souhvězdím Orla. Také podle J. Conman či G. Darresyho může pták i s postavou nad ním znázorňovat souhvězdí Labutě. Figury jsou na správném místě z hlediska umístění souhvězdí Labutě na obloze.^{[13] [12] [11]}

Orientace vůči Deneb a Cygnus

Pokud byly egyptské pyramidy a chrámy astronomicky orientovány, pak zejména vůči světovým stranám (resp. Slunci) a hvězdám Sírius (egyptská Sopdet) či snad Canopus. Přímá orientace staveb vůči souhvězdí Labutě a její hvězdě Deneb dosud nebyla nikde prokázána.

Mezi nejstarší a nejvýznamnější města starověkého Egypta patřilo Iunu - iwnw - (město) sloupů, známé také jako biblický On či řecký Heliopolis.  Bylo hlavním střediskem slunečního kultu. Starověký egyptský název je odvozen od názvu iun označujícího posvátný sloup nebo pilíř, který byl součástí kultu zde uctívaných slunečních bohů Rea a Atuma. K posvátnému sloupu v Iunu byly zřejmě nasměrovány pyramidy v Gíze, Sakkáře a Abúsíru. Mohlo se jednat konkrétně o obelisk Reova chrámu.

Obr. Hieroglyf označující město Iunu. Součástí je symbol posvátného sloupu. [29]

Obr. Osu staveb v Gíze tvoří linie spojující JV rohy pyramid Chufua, Rachefa a Menkaurea. Osa pohřebiště v Abúsíru spojuje SZ rohy pyramid Sahurea, Neferirkarea a Raneferefa. Obě osy pravděpodobně směřovaly do Heliopole (k obelisku Reova chrámu?).[6]

Všechny tři pyramidy v Gíze - Chuvuova (Velká pyramida), Rachefova a Menkaureova byly zřejmě postaveny za vlády panovníků 4. dynastie (2630 - 2510 př. n. l.). Jihovýchodní rohy pyramid směřují k městu Iunu (Heliopoli).[6] A. Collins tvrdí, že v období pyramid vycházela v Gíze hvězda Deneb nad obzorem právě v místech, kde leželo kultovní místo Iunu (Heliopole), propojené s Gízou posvátnou cestou. Pozorovatel tedy mohl sledovat v zákrytu JV rohů tří pyramid vycházející souhvězdí Labutě v místech, kde leželo posvátné Iunu. R. Halle a A. Collins také upozorňují, že při pohledu z určitého místa vzdáleného od pyramid zhruba 2,9 km JV směrem, se vrcholky všech tří pyramid kryly s hvězdami křídel vycházejícího souhvězdí Labutě.[4] Pro zajímavost dále uvádějí, že pokud hledáme souhvězdí odpovídající umístění tří pyramid, mnohem lépe než souhvězdí Orionu[d] vyhovuje souhvězdí Labutě. Podle A. Collinse tedy mohlo souhvězdí Cygnus s hvězdou Deneb hrát významnou roli v pohřebním kultu starověké Gízy. [2]

Tvrzení A. Collinse lze ověřit. Na obrázku níže uvádíme rekonstrukci východu hvězdy Deneb v Gíze. Deneb opravdu vychází nad obzorem těsně ve směru posvátného sloupu v Iunu (asi 44.5 stupňů SV)^[e] .
Pokud stál pozorovatel za jihovýchodním rohem nejmenší pyramidy, myšlená přímka procházející rohy všech tří pyramid ukazovala na horizontu polohu blízkého města Iunu s chrámem boha slunce Ra a posvátným obeliskem. Těsně před rozedněním v období zimního slunovratu bylo možné v zákrytu rohů tří pyramid pozorovat Mléčnou dráhu - posvátnou řeku stoupající na obzoru šikmo vzhůru po nebeské klenbě. Na nebeské řece seděla nebeská husa, dárkyně života - naše souhvězdí Labutě. V období zimního slunovratu se na posvátné nebeské řece nad ránem  poprvé objevila hvězda Deneb (heliakický východ^[f]), aby byla zakrátko přesvícena Sluncem vycházejícím o kousek více vpravo. V klínu bohyně Nút/Hathor vyznačeném na obloze souhvězdím Labutě, nad chrámem Slunce v Iunu, se při slunovratu opět zrodilo Slunce.

Obr. Giza, 2500 př.n.l, období zimního slunovratu, 23. 12., 4:50 ráno. Na obzoru je vyznačena poloha obelisku slunečního chrámu ve městě Iunu (Heliopolis) vzdáleného cca. 24 km. Obelisk leží přesně v zákrytu rohů tří pyramid. Blízko vychází nad obzorem hvězda Deneb. Souhvězdí Labutě (Cygnus) ukazuje směr Mléčné dráhy vycházející zdánlivě z Iunu. Zakrátko začne vpravo vycházet Slunce a hvězdy zmizí v jeho svitu.

O účelu Velké pyramidy v Gíze (Cheopsova pyramida) dosud stále panují dohady. Podle některých teorií mohla pyramida sloužit jako akumulátor a vysílač. Velká pyramida je umístěna na takové zeměpisné šířce, že přímo nad ní každý den procházelo souhvězdí Labutě s hvězdou Deneb.[g]

Obr. V době stavby pyramid (cca. 2500 př. n. l.) procházelo souhvězdí Cygnus s hvězdou Deneb vždy jedenkrát denně téměř přímo nad pyramidami. Simulace programem Stellarium[b] , doba 2500 př. n. l., lokalita Giza, zvýrazněna je hvězda Deneb. Střed ekvatoriální mřížky označuje nadhlavník, zenit.

Stará Evropa

Řada megalitických staveb prehistorické Evropy mohla být orientována na souhvězdí Labutě a hvězdu Deneb.  Spisovatel A.Collins v díle The Cygnus Mystery^[2] uvádí řadu příkladů:

Avebury

Avebury patří mezi nejznámější megalitické stavby. Avebury henge začalo být budováno asi od 2600 př. n. l.[h]  Leží v JZ Anglii a do dnešních dob se zde dochoval největší kamenný kruh v Evropě. Avebury tvoří soustava různých staveb z různých dob. Základem jsou tři kamenné kruhy. Britský odborník na megality Aubrey Burl tvrdí, že Avebury bylo centrem kultu zrození a smrti.[2] Podle odborníka na megality Alexandera Thoma[1] je centrální osa Avebury zaměřena na východ hvězdy Deneb.

Obr. Rekonstrukce Avebury z období 2500 př. n. l. podle N. Manna. Vyznačené linie ukazují orientaci na Mléčnou dráhu.[9]

Také N. Mann uvádí, že lidé postavili Avebury tak, aby mohli sledovat východy a západy souhvězdí Labutě a hvězdy Deneb včetně několika dalších souhvězdí spojených s Mléčnou dráhou.^[9]

Není bez zajímavosti, že jediné dvě rytiny nalezené na  stojících kamenech v Avebury zobrazují ptačí (labutí?) hlavu a krk. Podle A. Collinse zobrazuje kresba #25S (obr. vpravo) hybrida - labuť a hada. Avebery je spojena s bohyní Brigid (Bride, Breeshey, Brigantia), jejímž symbolem byli labuť a had.[2]  Labuť je od pradávna spojována se souhvězdím Cygnus a had s Mléčnou dráhou.

Obr. Rytina na kamenu v Avebury - Stone #25S, Kennet Avenue. [8]

Newgrange a Fourknocks

Irský tumulus Newgrange je známý zejména přesným zaměřením vstupní chodby na zimní slunovrat. Ve dnech zimního slunovratu proniká na podlahu vnitřní síně mohyly na několik minut úzký  paprsek vycházejícího slunce. Mohyla byla postavena v období neolitu, někdy v období 3100 až 2900 př. n. l.

K Newgrange se váže i irská labutí legenda Aonghus a Caer. Aonghus byl vůdcem Lidu bohyně Dany (Tuatha Dé Danann), Pánů světla. Aongus sídlící v mohyle Newgrange se zamiloval do panny, kterou viděl ve svých snech. Teprve jeho otec Daghdha (Dobrý bůh) zjistil, že panna se jmenuje Caer a lze ji spatřit v zimním období v podobě labutě. Aonghus se tedy proměnil také v labuť a oba milenci konečně mohli být spolu. Božská dívka Caer v podobě labutě zřejmě představovala souhvězdí Cygnus. 

Asi 15 km JV od Newgrange leží mohyla Fourknocks, přesně ve směru zimního slunovratu. Fourknock je podle A. Murphyho a R. Moora umístěn tak, že z něj bylo možné okolo r. 3000 př. n. l. pozorovat úzkým průhledem mezi dvěma kopci souhvězdí Cygnus resp. hvězdu Deneb.^[26]

V Newgrange mohlo být pozorování Deneb zajímavé. V těchto šířkách byla po věky Deneb na noční obloze vždy viditelná. Otáčela se kolem nebeského pólu, ale nikdy nezapadala za obzor. Ovšem v období kolem 3000 až 2000 př. n. l. se alespoň na krátký okamžik Deneb dotkla horizontu nebo se za něj dokonce schovala.[a] Místo dotyku Deneb s horizontem označovalo přesně severní směr.

Obr. Newgrange, zimní období. Deneb se téměř dotýká horizontu. Grafické zobrazení východů a západů Deneb ukazuje, že k obzoru se v období zimního slunovratu blížila v noci okolo 2:00 místního času.[g]

  Pokračování Deneb a souhvězdí Labutě (III.)

Vydáno: 01. 06. 2011