|
Duše zahrady (4.)
Skalník - vodorovný travič
Pod sladkým medem se často skrývá nečistý jed.
Publius Ovidius Naso
|
Skrytý travič
V minulém díle jsem varoval před břečťanem. Bere zahradě (a vlastně všemu
živému v okolí) energii - životní sílu. Zkrátka, pokud je břečťanu
příliš mnoho, pak vše v jeho blízkosti začíná slábnout. I proto jej duše zahrady
nazývá jedovčíkem.
Jedovčík bere sílu pomalu, nenápadně ale důkladně a to všemu živému v
blízkosti. Existují však rostliny působící ke své obraně ještě skrytěji,
zaměřeny svým travičstvím pouze na určité oběti. Svými kořeny vylučují látky, jedovaté pro jiné
rostliny v okolí. Mohou tak bojovat vůči své rostlinné konkurenci velice
nenápadně. Dodnes tak lidé možná ani netuší, že jim na zahradě roste skrytý
travič, tajně vypouštějící do půdy jed. Obranný jed, který oslabuje okolní keře a
stromy.
Skalník vodorovný
Jednu strany mé zahrady, obrácenou k veřejné cestě, tvoří asi metr vysoká
kamenná zídka. Na ní stojí nízký dřevěny plot. Už ani nevím, jak se zde
ocitl překrásný keř. Plazí se po zídce dolů, obrůstá plaňky plotu a vytváří
krásný koberec. Keř vytváří doširoka rozprostřené větve se zajímavou
dvojrozměrnou strukturou. Někomu může kmen a větévky připomínat rybí kostru
a zde je možná skryto varování.
Obr. Keř s drobounkými předjarními lístky se proplétá plotem
na pozadí břečťanu - jedovatí obránci zahrady.
Duše zahrady mne nedávno opět překvapila. Označila tento keř, aniž jej
nazvala nějakým jménem, a vysvětlila, že jak může být nebezpečný svému okolí.
Do okolní půdy uvolňuje jed působící na mnoho okolních keřů a stromů. Jed je
uvolňován i do vody v půdě a voda sama se pak stává jedovatou. Nemám tedy
keři nechat prorůstat dále do zahrady a udržovat jej pouze u zídky s
plotem, tedy na hranici
zahrady.
Keř je to přitom velice ozdobný. Malé zelené lístky se na podzim zbarvují
do oranžova až červena. Nese i výrazné plody - malé červené malvičky, zrající
během září a října. Keř je velice nenáročný, roste dobře i tam, kde je sucho
a prach z cesty.
Jak nadpis kapitoly napovídá, mělo by se jednat o skalník. Snad skalník
vodorovný (Cotoneaster horizontalis). Alespoň takto jsem jej zařadil porovnáním
s
fotografiemi na internetu. Existuje však snad 300 různých druhů skalníku. A je
to vůbec skalník? Zde přikládám obrázky. Pokud by se mělo jednat o jiný druh
keře, dejte prosím vědět! Zvláštní, že jsem hledal něco o jedovatosti
skalníku vodorovného (někdy uváděn jako skalník rozprostřený)... a téměř
nic! Někde se lze dočíst, že keř je mírně jedovatý, jinde je varováno pouze
před jeho drobnými plody. Onde je jedovatost popírána. A o
jedovatosti kořenů nikde ani zmínky. |
|
Obr. Větvička keře - snad skalníku vodorovného.
Všimněte si plodu, který na začátku jara ještě zbyl z podzimu. |
O jedovatosti skalníku se tedy mezi zahradníky vedou spory. Naším
příspěvkem v oblasti zahradního jeduznalectví je informace, že skalník
vodorovný vylučuje svými kořeny látky oslabující okolní keře
a stromy. O tom, že by byl nebezpečný člověku nevíme.
Podle varování duše zahrady tedy doporučuji pěstovat nenáročné ale krásné
keře skalníku vodorovného raději jen tam, kde se skutečně nedaří ostatním rostlinám.
Vězme však, že pokud v jeho blízkosti přesto
budou růst i jiné stromy a keře, bude se jim dařit ještě méně. Ideální místo
skalník vodorovný našel u svislého okraje naší zahrady - na slunné zídkce s
plotem. Zde v kombinaci s břečťanem vytváří jedinečnou kombinaci obranné
hradby.
|
|