Mýty a skutečnost - Slované

Slované na počátku i konci

Vědy, mýty a proroctví

Slované zde byli první lidskou kulturou a budou i tou poslední, chráněnou, aby dali vzejít obrozenému lidstvu. Byli to Slované, kdo žili v souladu se záměry Stvořitele, v prvotním zlatém věku lidstva. Hovořili prvým lidským jazykem a psali prvým písmem. Na konci našeho věku budou spravedliví slovanské krve ochráněni, aby lidstvo mělo šanci k obrodě. Alespoň tak o tom hovoří prastaré vědy.^[a]

Pobývalo na zemi v průběhu věků mnoho různých kultur, etnik a ras. Dostávaly se různými cestami střídavě do centra dění, aby prokázaly své kvality. Slované zde žili od počátků, někdy ve vůdčím postavení, jindy upozaděni. V uplynulém období, počítaném ve stovkách let, získala moc kultura západní. Ta svým parazitickým a násilnickým způsobem života, získaje velkou světskou moc, ovládla velkou část životního prostoru, .^[b]
Přichází doba, kdy se západní moc zničí a probuzení Slované obnoví rovnováhu našeho kousku světa. Nastane to na pozadí konce věku a boje dalších mocností a sil o vládu nad člověkem a zemí. Budou s tím spojeny nemalé strázně, ale je zde i naděje.

Podle řady proroctví a vizí existují v Evropě, v rámci západní kultury, tři ohniska zla - tři trůny temnoty. Jeden stojí v Londýně, druhý v Paříži a třetí v Římě - Vatikánu. Odtud je nyní vzýváno zlo, tam je mu otevřena cesta. Největší temnota pochází z podzemí vnitřního Londýna.

Odolnost, čestnost a víra Slovanů se může s úspěchem postavit zkaženosti a zlovolnosti západu. V této souvislosti připomeňme i proroctví světoznámého Nostradama.^[1]

Nostradamus, Centurie V.26

Obr. Čtyřverší XXVI. (26) z V. centurie (r. 1566).[2] La gent esclave par un heur Martial, Viendra en haut degré tant élevée. Changeront Prince naistra un provincial, Passer la mer copie au mont levée. Náš překlad: Ta slovanská rasa skrze úspěch v boji, dostane se na vrchol řádu, (opět budou) probuzeni. Vládce změny narozen ne v provincii, projde mořem síla, až pobřeží zruší.

Zvláště poslední verš lze překládat různě a události několika příštích let možná vše osvětlí. Nostradamovo proroctví V.26 předpovídá návrat Slovanů na vrchol světového společenského řádu. V tomto je Nostradamova předpověď podobna jiným, které předpovídají obrození Slovanů a jejich návrat ke správě a vládě nad zeměmi, které jim byly na počátku svěřeny. Slované se napřímí a obnoví své vůdčí postavení nejen bojem vedeným lidským vládcem změny, ale také úderem síly moře na nepřátelskou zámořskou velmoc, vedeným zcela přírodním vládcem změny.^[1]

Západ a východ

Může být alespoň něco z výše uvedeného založeno na skutečnosti? Jak by mohli Slované obnovit své vůdčí postavení, když jej dle západní historické vědy nikdy neměli? Jak by mohl západ oslabit, když představuje vrchol lidského vývoje? Vždyť západní, liberálně-demokratický režim, je tím nejdokonalejším, nejsvobodnějším, nejspravedlivějším uspořádáním lidské společnosti! Západ je postaven na principech svobody, demokracie, sekularismu, právní rovnosti, podpoře občanských a lidských práv. Liberální demokracie zásadně prosazuje rovnost bez ohledu na rasu, pohlaví či majetek jednotlivce. Vládne na principech zastupitelské demokracie a svobodných voleb a je bezkonkurenčně nejvýkonnější i oblasti hospodářské či vojenské. Jak by v Anglii mohlo sídlit centrum zla, když ideologie liberalismu vznikla právě zde? Jak by další temný trůn mohl stát v hlavním městě Francie, kolébce evropského osvícenectví?
Před několika léty by tyto otázky jistě měly smysl. Dnes je ale již zcela zřejmé, že západní kultura degeneruje a stále rychleji směřuje ke svému zániku. Stačí se podívat na kvalitu volených zástupců, stojících v čele západních zemí. Úpadek mravů, kultury i hospodářství je evidentní. Neomezená nadvláda západu končí,  centrum světového dění se rychle přesouvá směrem na východ. 

Historie Slovanů

Podle současné západní historické vědy se Slované objevili v polovině 1. tisíciletí n. l. bez jasné návaznosti na předchozí kultury, aby ve velkém počtu osídlili rozsáhlé území Evropy. Podle západem preferované teorie se Slované zrodili smíšením různých etnických skupin. To je ovšem v rozporu s existencí slovanských kmenů s jednotným jazykem a kulturou na rozsáhlém území Evropy. Podle druhé, migrační teorie, přišli Slované do Evropy odněkud ze své pravlasti.  Problematika vzniku slovanského etnika je ale stále nedořešenou otázkou, alespoň pro západní vědu.^[3]  

Podle jiných badatelů ale existuje řada indicií toho, že Slované zde byli již tisíce let před naším letopočtem. Jejich kultury jsou dnes známy jako etruská, venetská, skytská a další. Přestávají být zamlčovány poznatky z oblasti historických písemných pramenů, lingvistiky, archeologie i genetiky.

Slovanské jazyky jsou mnohem starší, než bylo dosud předpokládáno. Jsou mnohem homogennější, podobny jeden druhému více, než jazyky románské, germánské či keltské. Předpokládá se existence jednotného jazyka praslovanštiny ještě ve 2. polovině 1. tisíciletí n. l., než začala být slovanská kultura eliminována. V raném středověku se Slované ze střední a východní Evropy hromadně stávali kořistí obchodníků s otroky pro západní Evropu a středomoří.[4] [11]

Obr. Praslovanský jazyk jako synonymum k praindoevropskému jazyku.[4]

 Slovanské jazyky jsou nejblíž "mateřskému jazyku Evropy". Široká skupina základních, každodenních slov a slovních kořenů byla vytvořena ve slovanských jazycích, jako koncepty odvozené z přírody, a vstoupila do řečtiny a latiny ve velmi raných fázích historie Evropy. Ukazuje se, že řadu písemných nálezů z 1. tisíciletí a dokonce 2. tisíciletí př. n. l.  lze číst s pomocí slovanských jazyků, což je západní vědou stále odmítáno.^[c]
Až doposud byli Slované řazeni do etnické a jazykové skupiny Indoevropanů (slovanská větev se údajně vyvinula z praindoevropštiny). Avšak výsledky populační genetiky^[d] a etnolingvistiky ukazují, že slovanské jazyky jsou prastarým základem indoevropských jazyků. Spíše, než o indoevropské skupině, bychom měli hovořit o skupině praslovanské. Slovanské jazyky byly pravděpodobně jazykem části neolitické Evropy, či dokonce jazykem mezolitických lovců a sběračů Evropy. Slovanské jazyky jsou mnohem starší, než se všeobecně soudilo.^{[4] [5] [6] [7] [8] [10]}

Dnes Slované obývají zhruba polovinu území Evropy a jsou stále největší etnolingvistickou skupinou v Evropě, a to i přes snahy západu Slovany ovládnout a někdy i eliminovat. Připomeňme 2. světovou válku, kdy byla expanze Němců směrována primárně na východ, na slovanské země. Zahynulo 50 až 70 milionů lidí, většinou slovanských civilistů, i když jsou připomínány spíše oběti židovské (6 milionů). Při brutálním německém postupu na území SSSR byly systematicky zlikvidovány tisíce vesnic i měst. Je odhadováno 27 milionů mrtvých lidí bývalého Sovětského svazu. Počty obětí židovského holokaustu se uvádějí, genocida Slovanů je mnohdy zamlčována.

Rusko

Pokud bychom uvažovali o zemi, centru Slovanů, pak je to Rusko. Rusko (Россия, Rossija), plným názvem Ruská federace, je nejrozlehlejším státem našeho světa. Jméno země lze odvozovat od slova russa („světlý, bílý“).[e]  Rusko je mnohonárodnostním státem, který kromě úřední ruštiny uznává také regionální jazyky jednotlivých národnostních menšin (Rusové tvoří 80 % obyvatelstva). Většina populace patří k východním Slovanům, východní etnické skupině Slovanů, ze které vzešli dnešní Rusové, Ukrajinci, Bělorusové, Rusíni a další menší národy. Podle tzv. kurganové hypotézy byla oblast mezi Volhou a Dněprem v jižním Rusku pravlastí Indoevropanů (Praslovanů). Jako přirozené centrum Slovanů bylo Rusko cílem mnoha útoků západního světa. Západ, jako kořistnickou kulturu, lákaly odjakživa i bohaté zdroje surovin. Připomeňme Napoleona, Trockého a Hitlera. Nyní probíhá 4. tažení ze západní Evropy na Rusko, zatím hospodářsko-politické. To však bude znamenat konec západní nadvlády nad světem.

Obr. Ruská vlajka[13] Vlajka Ruska je trojbarevná trikolóra tvořená třemi vodorovnými pruhy se stejnou šířkou bílé, modré a červené barvy. Barvám je přisuzován následující význam: Bílá - mír, čistota, neposkvrněnost, dokonalost a svoboda Modrá - stálost, víra, věrnost a Bohorodička. Červená - energie, síla, krev prolitá za vlast. Jiné vysvětlení barev vlajky: Bílá - Bělorusko. Modrá - Malé Rusko, dnešní Červená - Velké Rusko. Barvy jsou považovány za panslovanské (viz také česká vlajka).

Pokračování - Slovanský znak „Z“

Vydáno: 28. 11. 2024