Mýty a skutečnost - Slovanské znaky a symboly

Slovanský znak „Z“

Znak v podobě našeho písmene Z je nejstarším a nejdůležitějším symbolem používaným odpradávna Slovany. Je hlavním ochranným znamením před pronikáním temných sil, jeho základní funkce je obranná. Znamená ochranu před zlem a nepřátelskými silami. Slované spojovali symbol „Z“ zejména s ochranou rodu, rodiny a lásky.  V původním znaku byly často horní i dolní příčky mírně zkoseny. „Z“ bylo symbolem světla a božství a bylo považováno za nejsilnější symbol božské ochrany. Podle jedné z tradic je horní příčka „Z“ spojována s nebesy, Stvořitelem, duchovní sférou života. Spodní příčka představuje zemi a náš hmotný svět. Diagonála spojuje duchovní a fyzickou sféru a brání vstupu temných sil. „Z“ představuje i božský princip, tři prvky znaku symbolizují trojjedinost Stvořitele.[a]

Obr. Podoba slovanského znaku „Z“

„Z“ bylo původně ochranným znakem, ale později začalo být používáno i jako písmeno, runa. Existovala celá řada variant tohoto znaku a každá měla svůj specifický význam. Jedna ze tří čar mohla být zdvojena či ztrojena, doplněna tečkou nebo vlnovkou. Někdy byl znak zobrazován stranově převrácen či v podobě blesku.  „Z“ ve funkci písmene je doloženo např. v hierogyfech staré Kréty (převzatých od Pelasgů) či pozdějších etruských nápisech. Mnozí badatelé spojují Pelasgy či Etrusky s dávnými slovanskými kmeny. ^{[7] [8] [9]}

Nepřátelé božího díla naopak znak „Z“ hanobili a jeho používání zakazovali nebo znak zneužívali. Do moderní latinky bylo „Z“ coby písmeno přijato až dodatečně. Písmeno Z (zet) je tak zařazeno až na konci latinské abecedy používané západní kulturou. Jde v podstatě o písmeno zéta převzaté z řeckého písma, které bylo v latině spolu s Y používáno pouze pro přepis řeckých slov.^[1] Rovněž starořecké zéta bylo dle tradice převzato z původní praslovanštiny (snad přes písmo fénické).

„Z“ mezi nejstaršími znaky

Nejstarší dochované znaky, které snad sloužily i jako písmo, pocházejí z neolitu (7. až 4. tisíciletí př. n. l.), z dob dunajské civilizace, kterou někteří badatelé řadí mezi praslovanské. Znaky se označují také jako Vinčanské. Artefakty této kultury byly nalezeny v Řecku, Bulharsku, Rumunsku, východním Maďarsku, Moldávii i jižní Ukrajině. Znaky jsou tedy o tisíc let starší, než znaky sumerské. Mezi těmito nejstaršími znaky (tzv. Vinča symbols) nalezneme i „Z“.[22] [23] Někteří badatelé považují vinčanské písmo za praslovanské (později převzaté např. Etrusky).[e] [f]

Obr. Ukázka symbolů z kultury Vinča (Vinča symbols, též dunajská civilizace).[22] Mezi nimi je i znak „Z“.

Kombinace dvou znaků ve tvaru Z vytváří tzv. svastiku. Nejstarší rytiny s prvky svastiky či znaků „Z“pocházejí již z paleolitu, z období 17 až 10 tisíc let př. n. l. Levotočivá svastika patřila rovněž k symbolům či znakům písma kultury Vinča, podobně jako samostatné „Z“. Svastika se dochovala i na keramických střepech z dnešního Íránu a z Balkánu (obě asi z 5. tis. př. n. l.).

Obr. Svastika v podobě dvou ramen „Z“. Rytina v kameni, Irán, Lakh Mazar, cca. 5000 př. n. l.[24]

Z pozdější, rané doby bronzové, jsou známy nálezy svastiky na jižním Uralu v Rusku. Časem se symbol svastiky začal vyskytovat v mnoha kulturách po celém světě, zejména jako symbol světla, slunce, božskosti, spirituality a ochrany.^[24]  

Podle tradice bylo pro Slovany nejdůležitějším souhvězdím právě to ve tvaru svastiky. Leželo v oblasti dnešního Velkého vozu.
Motivy svastiky jsou dosud často používány va slovanské kultuře.^[32]

Podle některých badatelů mohla být svastika na nebi představována rotující souhvězdí Velkého či Malého vozu kolem Polárky (resp. nebeského severního pólu).^[24]

Božský symbol „Z“

Symbol ve tvaru „Z“ byl spojován s božstvím, bohy, nebesy a jejich ochranou. Podle tradice nese každá božská bytost na sobě symbol „Z“, zjevně či skrytě.

Jméno nejvyššího starořeckého boha začínalo na „Z“ - ΖΕΥΣ [ZEUS]. Jméno vlastně i končí symbolem odvozeným od „Z“, pokud uvažujeme stranově obrácenou variantu upravenou ve tvaru Sigmy Σ. Zeus je původem indoevropským božstvem nebes. A podle tradice vzešla indoevropská kultura z praslovanské. Ve staré Krétě byl Zeus ochráncem vladařů, později i těch řeckých.[19]		Obr. Římská mince se zobrazením sochy boha Dia (Zeus). Vpravo písmena Z a E.[20]
Rovněž prvé písmeno označení biblického boha je ve tvaru "Z". V Bibli čteme YHWH, Bůh, Hospodin, God  podle příslušného překladu. Nejstarší zápisy božího jména se dochovaly ve starověké féničtině a starohebrejštině (ketav ivri). Znaky, vyjadřující zvuk "Y" mají podobu "Z" s čárkou uprostřed:   Nejstarší zápis obsahující tetragram YHWH, vytesaný do kamene, se dochoval na Méšově stéle z roku 840 př. n. l. Je psán starověkým semitských dialektem, písmeny označovanými jako starohebrejské (pocházejí z féničtiny):[27]  Obr. Bůh YHWH (biblický Hospodin)  - nápis obsahující tetragram YHWH se dochoval na Méšově stéle. [27]		Obr. Tetragrammaton (YHWH), čtyřpísmenné jméno biblického boha (boha Izraelitů. Zápis v abecedě fénické, aramejské (starohebrejské, paleo-hebrew) a moderní hebrejské. Čteme zprava doleva.[25] [26]

Písmeno „Z“

Západní věda reflektuje vstup Slovanů do historie až někdy od 5. století, kdy údajně započala jejich expanze do velké části Evropy (střední, jihovýchodní a východní) odněkud z východu. Mělo jít pouze o jednu z mnoha etnických a jazykových skupin Indoevropanů. Ovšem nijak není vysvětleno, jak mohli Slované téměř okamžitě obývat polovinu území Evropy a být (až doposud) největší etnolingvistickou skupinou v Evropě.^[12]
Existence praslovanských kultur je zamlčována.^[g]  Podle západní vědy se praslovanština vyvinula postupným vývojem z indoevropského jazykového prazákladu, zvaného indoevropština, praindoevropština, protoindoevropština či indogermánština. Ve srovnávací historické jazykovědě se diskutuje o tzv. nostratické teorii, která hlásá, že jazykový prazáklad indoevropštiny se vyvinul z ještě staršího jazykového prazákladu.^[11]
Podle tradice tímto prazákladem byla praslovanština, prvý jazyk lidí naší éry. Praslovanština se nevyvinula z indoevropského jazykového prazákladu, ale právě naopak. Praslovanština měla v průběhu času řadu systémů písma (run, hieroglyfů).^[c]

Původně bylo „Z“ symbolem ochrany. Později začalo být Z používáno také jako hieroglyf a pak i znakové písmeno S či Z.[d] [h] Mnohé abecedy jazyků vzešlých z indoevropské, původně praslovanské rodiny, používaly písmeno Z, ať se jednalo o starořečtinu či etruštinu. Staří Řekové převzali znaky abecedy po starověké mýtické kultuře Pelasgů, která dle tradice patřila k jižním slovanským kmenům. Pelasgové zanechali písmo používané později mínojskou civilizací v rané době bronzové (cca. 3. tisíciletí př. n. l.) Mezi hieroglyfy mínojské civilizace (též krétské hieroglyfy) nalezneme i praslovanský znak  „Z“.[13] [14] [17]

Obr. V tabulce standardizovaných krétských hieroglyfů[13]  je pod číslem 061 uveden i původně slovanský symbol "Z".

Stejný znak  „Z“ používali i Etruskové (Rasenové, Raséni, Rasena, Rasenna, Rasna) o dva tisíce let později. Podle tradice přišli Raséni na území dnešní Itálie z východu a patřili k slovanským kmenům. Snad se stali i zakladateli ruského národa. Jejich kultura je doložena od 9. stol. př. n. l. a později stáli i u zrodu římské kultury.^{[b] [15] [16]}

Podle jiné teorie převzali staří Řekové písmo až od Féničanů, od nichž je odvozována většina z moderních abeced. U fénického písmena „Z“ je někdy diagonála více napřímena, takže nespojuje konce obou příček, ale vychází zhruba z jejich třetiny. Z fénického „Z“ pochází starohebrejské Zayin. Jeho diagonála je již téměř kolmá a chybí dolní příčka, přesto si hebrejské písmeno zachovalo význam ochrany či zbraně. V židovské gematrii nese číselnou hodnotu 7, číslo dokonalosti a úplnosti. V kurzívě má tvar podobný stranově obrácenému „Z“, tedy „S“.

Obr. Fénické písmeno „Z“[25] [28]

Obr. Hebrejské písmeno Zayin.

Obr. Hebrejské písmeno Zayin - kurzíva.

Obr. Fénické písmeno „Y“[25]

Ve starověké fénické abecedě nalezneme ale jiné písmeno, které se více blíží tvaru původního praslovanského „Z“ - je to písmeno "Y". Lišilo se navíc střední půl příčkou a větším sklonem. Z fénického „Y“ bylo odvozeno starohebrejské Yodh. A právě tímto staro-semitským znakem Yodh v podobě prapůvodního slovanského božského symbolu „Z“ začíná i jméno biblického boha YHWH:

Runy

Runy jsou písmem, kde jednoznačně dominuje jejich magická funkce a to od jejich počátků až do současnosti. Historicky souvisejí zejména se severskou mytologií. Zápis (zejména tesání) a čtení run byly spojovány s magickými obřady. Lidé věřili, že v runách je obsaženo vědění o skrytých přírodních silách, nebeských i zemských energiích, bytostech a mocnostech. nejstarší archeologické nálezy obsahující runy pocházejí z doby kolem roku 150. Runy se ovšem používaly již dříve.^[36]

Jedna runa nese tvar stranově převráceného „Z“ nebo má tvar Z s ramenem navíc.

Obr. Runa sowilo.[37]

Obr. Runa sowilo - alternativa.[37]

Runa byla spojena se sluncem. Zneužita byla německými nacisty jako symbol nacistických jednotek Schutzstaffel.  Tvar Z či převráceného Z měly i další symboly nacistického režimu. Prvky německé nacistické symboliky lze nalézt i na emlémech ukrajinských vojenských i polovojenských skupin.

Obr. Nacistické symboly tzv. vlčího háku.[2] Obr. Symboly ukrajinských vojenských a polovojenských jednotek (včetně nacistického symbolu černého slunce).

Obroda i zákazy znaku „Z“

V úvodních fázích novodobých bojů mezi Ruskem a Ukrajinou nesla část ruské vojenské techniky zvláštní označení na karoserii. Nejčastěji šlo o písmeno latinské abecedy „Z“ či  „V“. Západní propaganda pak označila písmeno „Z“ za téměř oficiální symbol „speciální operace“.

O důvodech použití „Z“, často provizorně nakresleného bílou barvou a širokými tahy na houfnicích, tancích a vojenských nákladních vozech, lze spekulovat. Je možné, že vojenský taktický znak „Z“ byl  původně vybrán právě jako ochranný symbol Slovanů. V ruské abecedě toto písmeno neexistuje (používá se znak З či В), ale některá ruská písmena začala být zaměňována v rámci vlastenectví a boje proti neonacismu právě za „Z“. Rovněž svatojiřská stuha začala mít tvar písmene „Z“. Na sociálních sítích začali příznivci Ruska a Slovanů používat hashtagy s písmenem Z (např. #ZaМир) a Z se objevuje na mnoha profilových fotografiích.[2] [3]

Obr. "Z" v barvách stuhy svatého Jiří s hashtagem #СвоихНеБросаем (#SvoichNěBrosajem; "Neopouštíme své").[2]

Písmeno „Z“ začalo být široce používáno již před rokem 2014, tedy před začátkem ruské vojenské operace na Ukrajině. O důvodech vrůstající obliby právě tohoto znaku se stále diskutuje. Někde je uváděno, že jde o hesla „Za mír“ (rus. За мир), „Za vítězství“ (rus. За победу), „Úkol bude splněn“ (Задача будет выполнена) či „Síla je v pravdě“ (В правде есть сила). Pokud je „Z“ považováno za číslo „2“, je hledána vazba např. na datum 22.02.2022, kdy Ruská federace ratifikovala dohodu o „přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci“ s regiony Doněckem a Luhanskem, které dříve vyhlásily samostatnost nad Ukrajinou. Jindy je „Z“ odvozováno z německého slova Zeit (tj. „čas“) nebo „Znamení času“, tedy znameními potvrzujícími probíhající armagedon.^{[2] [3]}  

Zejména v západních zemích naopak začala působit propaganda odsuzující a zakazující zvláštní používání písmene Z. Západní hackeři napadli ruskou sociální síť Vkontakte a vyhrožovali všem uživatelům, kteří mají na svých profilových fotografiích symbol „Z“, že mohou být považováni za zločince a zařazeni na seznam mezinárodně hledaných osob. Dochází ke kuriozním situacím autocenzury, kdy např. pořadatel prestižních běžeckých závodů změnil své plakáty, na kterých bylo původně vytištěno písmeno Z k výročí legendárního sportovce Emila Zátopka. Sportovcům za nošení písmene Z na drese hrozí doživotní zákaz. Čeští liberální politikové posílají Evropské unii návrh zákaz propagace písmene „Z“. Lidé nesoucí na oblečení symboliku „Z“ jsou zatýkáni. Jako důvod je uváděna podpora války na Ukrajině.[3] [4] [5] [6]

Obr. Foto z příspěvku na X.com. Zatýkání člověka, který má na tričku symbol „Z“ v barvách svatojiřské stuhy.[5]

Ruská i ukrajinská vojska používají na své technice celou řadu různých písmen a znaků. Proč je pozornost západních mocností zaměřena právě na písmeno Z? Odpověď se nabízí pokud vezmeme v úvahu, že znak „Z“ byl odjakživa ochrannou symbolikou Slovanů proti zlu. Obrodu symbolického používání písmene „Z“ a proti tomu se stavící zákazy a tresty lze vidět ve zcela jiném světle. Nejedná se pouze o konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou respektive západními zeměmi v čele s londýnským podzemím, ale o boj světla proti temnotě. A pokud je níže uvedené proroctví pravdivé, pak znak „Z“ jednou opět sjednotí slovanské národy a země, včetně Rusko a Ukrajiny, proti skutečným nepřátelům:

Rusko - hráz proti zotročení Slovanů

Podle vědoucích představovali Slované prvou vyspělou společnost v našem světě. Na konci věku budou právě Slované těmi, kdo dají lidstvu šanci začít věk nový. Obrození lidstva se mnohé entity snaží zabránit. Historie  až do současnosti je tak plna snah Slovany zotročit či zcela vyhubit.^[35]
Ve středověku se téměř podařilo vymazat slovanskou vysoce duchovní kulturu násilným šířením pokřiveného křesťanství. V 19. století táhla západoevropská 600 tisícová armády vedená Napoleonem na Rusko. V průběhu 20. století byly v 1. a 2. světové válce zabity desítky milionů Slovanů. Za poslední světové války provádělo nacistické Německo holokaust slovanské rasy. Dle Hlavního plánu pro Východ (Generalplan Ost) mělo dojít k redukci a vysídlení přeživších Slovanů z Evropy za Ural, kde měli jako otroci až do vymření pracovat. Byl to zejména ruský lid, kdo vyhnal francouzské i německé vojsko ze své vlasti zpět do západní Evropy. Rusko se ukázalo a ukazuje vojensky nepřekonatelnou hrází proti snahám Slovany zničit. Proto byla během několika posledních desítek let taktika upravena - šlo o to slovanské národy v tichosti rozmělnit z jejich vlastního rozhodnutí (idea "patříme na západ") a postavit proti sobě (nacifikace Ukrajiny a její postavení proti Rusku).

Nyní jsou slovanské národy již poslední, jediné, které mohou zabránit v uskutečnění plánu totálního zotročení všech lidí v rámci globalizace. Znak Z je Slovanům stále ochranou vyšších sfér.

Předchozí - Slované na počátku i konci
Následující - Slované a vznik písma (I)

Vydáno: 28. 11. 2024