Začátek nového roku

Autor: Pavel M <(at)>, Téma: Slované, Vydáno dne: 31. 12. 2025, Aktualizováno dne: 01. 01. 2026

Staří Slované a tradice

    

Začátek nového roku

Lidé se od pradávna snažili žít v souladu s přírodou a radami moudrých. Se slavením svátků tomu nebylo jinak. Během řady let, i pod vlivem svůdce, začali svůj způsob života měnit ve svůj neprospěch. Dnešní způsob slavení Vánoc a začátku nového roku lidem mnohem více škodí, než prospívá.

Staří Slované věděli, že v zimním období příroda odpočívá, aby začátkem jara opět rozkvetla do nového života. Zvířata se v zimě snažila spát nebo alespoň snížit výdej energie, aby přežila dobu s nedostatkem potravy. U lidí tomu bylo podobně.

Před příchodem zimy se lidé ze svých cest snažili vrátit zpět ke svým rodinám, aby nadcházející chlad a mrazy přečkali v teple domovů. A tak se rodiny opět před příchodem zimy spojily.

Nastal čas plný veselí a radosti z návratu ohně do domů. Lidé si malovali obličeje, dlabali dýně, tykve či brambory a rozsvěcovali v nich světélka. Po celé zemi plály ohně. Lidé se radovali ze sklizně, že nebude v zimě hlad. Oslavovali pospolitost, semknutí rodiny a rodu, protože nyní začnou trávit více času společně v teple domova, chráněni před zimou.   
Obr. Ilustrační  obrázek.[2]

Následující dny byly ve znamení klidu. Lidé projevovali úctu k mrtvým, na hroby přinášeli svíce, ořechy a jiné dárky. Byl to čas pocty mrtvým -svátek předků. Slované věděli, že v určitý čas přestupné doby mezi létem a zimou se otevírají brány mezi světem a zásvětím. Duše zesnulých mohou svět živých v tento čas navštívit snadněji, než jindy. Věnovali jim vzpomínku, zapalovali svíce, pokládali na hroby kytice a věnce.

Dnešní moderní Halloween je pokrouceným svátkem, výsměchem mrtvým, duším a smrti.

Nastal zimní čas, slunce každým dnem ubývalo až k zimnímu slunovratu. Lidé spali déle než kdy dříve, odpočívali. Omezili také jídlo. Přešli naplno do zimního režimu v souladu s okolní přírodou.

Dnešní lidé dělají pravý opak. V době předvánoční se lopotí s domácím úklidem, usilovně pracují aby stihli všechny úkoly do konce roku a horečně shánějí dárky. O Vánocích se pak přejídají a místo odpočinku v klidu domovů mnohdy žijí ještě intenzivnějším společenským životem, než před zimou.

Slované slavili začátek nového roku v době jarní rovnodennosti. Končila smrtící zima a začínal nový, obnovený  život. S jarní rovnodenností se lidé rozloučili se starým rokem, zimou, smrtí, aby uvítali nový rok, jaro, probouzející se život. Období klidu a odpočinku skončilo a začala doba vitality, práce, rozkvětu s omlazujícími silami přírody.   
Obr. Zlatý déšť, oznamuje svými kvítky začátek jara.

Velkou chybou vůči odvěkému řádu jsou oslavy konce roku a začátku roku nového v zimním období.  Lidé od nepaměti věděli, že začátek roku se má slavit při jarní rovnodennosti. To je skutečný čas konce starého roku a začátku roku nového, doba úklidu v domě i v duši, a rovněž vhodná příležitost k lidským předsevzetím. Pokud si dnes lidé na Silvestra o půlnoci připíjejí, ztrácejí sílu a vstupují do soukolí temného systému, který je jednou může zotročit a zničit.[a]

 


[a] Nejstarší známé civilizace starověké Mezopotámie začínaly nový rok v době jarní rovnodennosti. Tento den byl počátkem kalendáře zřejmě nejstaršího existujícího náboženství - zoroastrismu. Křesťané pak od stejné události odvozovali pro ně nejdůležitější religiózní období - Velikonoce.[1]

Ve starověkém Římě poprvé stanovili 1. leden jako začátek úředního roku, protože v tento den nastupovali do úřadu noví konzulové. Později císař Julius Caesar zavedl reformu kalendáře (Juliánský kalendář od roku 45 př. n. l.) a potvrdil 1. leden jako pevný začátek roku.

Po pádu Římské říše se v křesťanské Evropě začátek roku posunul na data s větším náboženským významem, nejčastěji na 25. prosince (Narození Páně) nebo 25. března (Zvěstování Panny Marie).
V roce 1582 zavedl papež Řehoř XIII. Gregoriánský kalendář a obnovil 1. leden jako začátek roku.


[1] Slunce - slunovrat a rovnodennost. Online. MÝTY A SKUTEČNOST. 2006. Dostupné z: http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2006040001 . [cit. 2025-12-31].
[2]  Slovanské ohne, príbeh Martina Slivku. Online. ČSFD.cz. Dostupné z: https://www.csfd.cz/film/2159-slovanske-ohne-pribeh-martina-slivku/galerie/ . [cit. 2025-12-31].

    

Vydáno: 31. 12. 2025