| |
Duše zahrady III.
Jedovčík
Vergilius, Zpěvy pastýřské, ekloga čtvrtá.
Přišel poslední věk, jak kumská hlásala věštba;
velké pořadí věků, jak bývalo, počíná znova,
již se zas vrací Panna a vrací se saturnská říše.
Chraň jen chlapce, jenž přijíti má: jím skončí železné
plémě.
...
Země ti prvé dárky, ó chlapečku, v hojnosti zplodí:
líbezný akant a leknín a kozlík a zelený břečťan,
který se po zemi plazí – a všecko to vyroste samo.
|
Byliny pro zahradu vhodné a nevhodné
Některé stromy, keře a rostliny by měly být v každé zahradě téměř povinně. Jinak
tam bude vždy něco chybět. Určitá flóra je téměř nezbytná pro zdárný život
zahrady. Jsou byliny, královny zdraví či krásy, dary Stvořitele všem, kteří
pečují o zahrady. Některé květiny dokonce mohou na naši zahradu přilákat
víly, pokud je zahrada v blízkosti toho správného lesa. O této květeně
vypráví duše zahrady a rád se s vámi o její rady podělím.
Je na světě nepřeberně rostlin, které na zahradě být mohou, ale třebas
nemusejí a ani to nijak nepocítíme.
Ale pak je rostlinstvo, které by na zahradě býti rozhodně nemělo!
Alespoň ve větším množství ne. Dnes započněmež poslední skupinou a do té
patří jedovčík.
Jedovčík
Že jste o jedovčíku nic neslyšeli? Vsadím se, že ani na internetu takové
jméno nebylo až doposud k nalezení. Ale naše zahrádka ví moc dobře, o jakou
bylinu se jedná a důrazně před ní varuje. Takové jméno dala
rostlině, nám známé jako břečťan.
Břečťan jsem obdivoval již od studentských let. Mám jej spojen se
stoletými zdmi anglických universit, než do nich pronikla faleš. Ale to je
jiné vyprávění. Jak romanticky až zasmušile působí kmeny stoletých velikánů
či opuštěné náhrobky, obrostlé tmavě zeleným břečťanem! I v zimě dokáže
milosrdně schovat stářím rozpukané zdi a držet pohromadě rozpadající se
ploty. Ano, právě svou stálezeleností, nenáročností a schopností zakrýt
téměř cokoliv, břečťan vyniká nad jiné popínavé rostliny či dřeviny.
Také stěnu mého domečku, sousedícího se zahradou, pokrýval hustý, již téměř
neproniknutelný břečťan. A podle mých představ měl břečťan obrůst také ploty
a šplhat se po kmenu ořešáku trůnícího po generace uprostřed zahrady. Jaké
bylo mé překvapení, když zahrádka učinila důrazné varování: "Do zahrady jedovčík nepatří! A
pozor i na dům, jedovčík bere sílu!"
Již jeho pojmenování svědčí o mnohém. Stačí, pokud budete bujný porost
břečťanu prostřihávat a poznáte, proč jedovčík. Podstatné je však, že podle
zahrádky tato plazivá bylina bere svému okolí energii. A to přesmíru
energie!
O energii zahrady zde nyní píši opatrně, pojem připomíná ezoterické
úvahy o různých záhadných energiích, které si každý představuje nějak jinak.
Ovšem většina našich článků bude, více či méně, spojena s životní energií
či silami zahrady a pojmu se nevyhneme. Snad v dalších pokračováních vysvětlíme, že
životní energie zahrady není nic nepochopitelného ale úplně zjevná a pro
zahradu podstatná věc.
Ale zpět k jedovčíku. Na zahradě by skutečně neměl co dělat! Maximálně
jako obrůst kamenné zídky či plotu někde na jejím samém okraji. Jinak bude
brát zahradě život a ta může rychle chřadnout. I když je pravda, že břečťan
poskytuje dobré místo pro hnízdění ptactva i potravu potřebnou včelám. A
také ochranu před nezvanými návštěvami. Dříve lidé věděli, že obydlí
zarostlé břečťanem ukazuje na jeho chátrání a zmar. Na druhou stranu byly
břečťanu přisuzovány ochranné vlastnosti, schopnost odhánět nečisté síly a
odvracet uhranutí. Ale ti, kteří si nechávali obrůstat obydlí břečťanovým
porostem, platili za tuto ochranu daň.
Dozajista bych tedy nyní, po varování duše zahrady, nedoporučil nechat si břečťanem
obrůst větší plochy stěn domu nebo místa, kde trávíte více času odpočinkem. Jedovčík dokáže
vysát energii či sílu, sice pomalu ale velice účinně.
Pokračování -
Skalník - vodorovný travič
|
|
