Starověké mýty a starověká náboženství.
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.
Jdeme proti proudu k zapomenutým zdrojům.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Zdroj informací k Nefilim:
    "Dobrý den, zajímám se okrajově o toto téma a přišla mi na oči pře ... " (Nephilim, Nefilové. Obři nebo synové andělů?)
  • Nibiru:
    "Neptejte se mě jak jsem k tomu přišel protože je to tajné ale dle ... " (Nibiru - kdy přiletí?)
  • Upozornění na překlady do češtiny:
    "Dovoluji si upozornit na dostupné překlady inspirativních studií o ... " (Ježíš autentický)
  • bez titulku:
    "Díky za skvělou práci. Hledal jsem informace o mezopotámském hvězd ... " (Souhvězdí Draka II.)
  • bez titulku:
    "Díky za článek, z většinou nesouhlasím, ale to nevadí. Fundamental ... " (Chyby, rozpory a omyly v Bibli)
  • Re: nástroj nechutné propagandy:
    "Děkuji Mildo za váš komentář. Ukazuje, že mé články mají smysl. V ... " (Hospodářská apokalypsa - finanční krize)
  • Antikrist

    První rady a varování - Pohřbívání



     

    První rady a varování

    Pohřbívání

     

    Rady pro příští věk

    Náš věk se rychle chýlí ke konci. Lidstvo zašlo příliš daleko do slepé uličky a návrat již zřejmě není možný. Žijeme v období apokalypsy, i když si to většina z nás nepřipouští. Na konci snad přežijí alespoň někteří, aby dali šanci pokračování vývoje člověka v rámci nového věku. Věříme, že to budou ti spravedliví, kteří usilují o život v souladu s dílem Stvořitele.

    Podle tisíce let uchovávaných znalostí byla lidská civilizace mnohokrát zničena, aby měly další generace šanci nastoupit znovu na správnou cestu. V něčem jsme se snad poučili, v mnohém evidentně ne. Kde jsme udělali chybu? Nápověda je skryta v nejstarších náboženských spisech.

       
    Obr. Vyhnání Adama a Evy z ráje. Gustave Doré. 1866.[2]

    Podle pradávných tradic bylo prvním lidem předáno božími posly několik rad, jak žít zde na zemi. Rady moudří předávali z pokolení na pokolení ústní tradicí. Pak byly zapisovány v prvních textech. Možná lidskou leností či neopatrností, snad vlivem nepřítele člověka, byly rady a varování pozapomenuty. Přes věky věků se dochovaly jen jejich zlomky a smysl byl překroucen. Podívejme se do Hebrejské Bible resp. Starého zákona.

     

    V prach/popel se obrátíš

    Snad jeden z nejcitovanějších veršů Bible zní většinou při smutných událostech - pohřbech:

    CEP[1] Genesis 3:19
         V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."

    Slova "prach jsi a v prach se navrátíš"  můžeme slýchat při posledním rozloučení se zesnulým. Pozůstalí jsou upozorňováni na pomíjivost pozemského života.

    Také při křesťanských bohoslužbách na Popeleční středu[a], jsou věřící znamenání popelem (tzv. Popelec) se slovy "čiňte pokání a věřte evangeliu" nebo "pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš". Katolický křesťan je takto veden, aby zůstal nezávislý na skutečnostech pomíjivých a věnoval pozornost hodnotám trvalým – duchovním. Popel je symbolem pokání a pomíjivosti.[3]
    Jaká je však vazba mezi prachem z biblického verše Gn 3:19 a popelem, kterým se uděluje znamení kříže na čelo?

    Ve verši Genesis 3:19 se píše o prachu (aPaR):


    [b]

    Hospodin vyhání Adama a Evu z rajské zahrady. Adam bude muset pro obživu tvrdě pracovat až do své smrti, kdy se jako prach navrátí zpět zemi. Je zde návaznost na verš Genesis 2:7 z předchozí kapitoly prvé biblické knihy:

    CEP Genesis 2:7
         I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

    V překladech veršů Genesis 2:7 a 3:19 čteme o prachu země. Prach (aPaR) a popel (ePeR) však mají v Bibli úzkou spojitost. Viz např. verš Genesis 18:27:

    CEP Genesis 18:27
         Abraham pokračoval: "Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel:

    A dokonce má slovo aPaR někdy přímo význam popela. Viz např. verš Numeri 19:17 ze čtvrté biblické knihy:

    Slovo prach - aPaR zde má smysl popela. Stejně tak slovo popel - ePeR má význam nejen popela ale také sypké země rozdrolené na prach:


    Obr. Význam slova ePeR (eFeR) dle biblického slovníku WTM. Slovo ePeR může znamenat zemi vysušenou na prach nebo popel.

    Jinde v Bibli je např. popisováno, jak si Izraelité sypali prach na hlavu (Jozue 7:6). Dnes říkáme "sypat si popel na hlavu".
    O významu a propojení prachu ze země a popela v biblických textech by bylo možné popsat celou knihu. Stručně řečeno, hebrejské pojmy prach ze země (aPaR) a popel (ePeR) mají úzkou spojitost a mohou být i zaměnitelné.

    Biblické verše, zmiňující se o zemi, prachu ze země a popelu, jsou ozvěnou prastaré rady dané člověku. Pokud dnes slyšíme na pohřbu slova "prach jsi a v prach se navrátíš", je třeba je chápat  i ve významu "popel jsi a v popel se navrátíš". A asi bude pro mnohé překvapením, že podobně zněla prapůvodní rada či varování člověku. Týkala se pohřbívání těl. Rada však neměla nic společného s filosofickým přemítáním o pomíjivosti života ani s poetickou hyperbolou lidského těla stvořeného z "hlíny", které se po smrti vrací zpět do lůna země. Rada byla ryze praktická a její pozdější nedodržování se stalo jednou z prapříčin úpadku našeho světa.

    Pohřbívání zpopelněním

    Lidské tělo nesmí být po smrti ukládáno do půdy. Tělo má být co nejdříve spáleno a popel rozprášen na místě, které měl zesnulý rád a které mohou navštěvovat pozůstalí se vzpomínkou. Spáleno mělo být i vše, co přišlo do kontaktu s mrtvou lidskou schránkou. V tomto smyslu byla dána rada člověku. Pokud nebylo možné provést žeh, mohl být nebožtík uložen do skalního hrobu - tedy do přírodní jeskyně, vytesané hrobky či kamenné stavby. Případně zvolen jiný způsob pohřbu, např. umístěním těla do koruny stromu. Vždy však muselo být zabráněno přístupu dravců.

    Tělo nesmělo být uloženo do země. Pokud by nebyla rada dodržována, došlo by postupně ke zneuctění země. Půda by se stala nečistou. Domov daný člověku by ztratil svou mírumilovnost. Ze země by se začal rodit život nepřátelský mnoha ostatním. Náš svět by se stal nebezpečným místem, ve kterém by se muselo bojovat o život.

    Lidé se po věky snažili radu dodržovat. Občas ale podlehli svodům Našeptávače, vždyť jednodušší bylo těla zesnulých pohřbívat do půdy. Pak narůstala na zemi agresivita a začala být prolévána krev. Opakovaně byl člověk varován, aby se řídil prvními radami. I v Hebrejské Bibli je kladen důraz na to, aby byl zesnulý pohřben ještě v den úmrtí (nejlépe do západu slunce) a tělo, považované za nečisté, uloženo do skály. Podle Bible znečisťoval i samotný kontakt s mrtvolou.

    Historie pohřbívání

    Když praotec Abrahám pohřbíval svou ženu Sáru, musel tak učinit v zemi Chetejců (Chetitů). Dostal od nich souhlas s pohřbením těla i s nabídkou pole s jeskyní jako daru. V tomto nejstarším biblickém popisu pohřebního rituálu je tedy potvrzeno ukládání těla do jeskyně - tedy do skály.

    CEP Genesis 23:7 -20
         Abraham se nato Chetejcům, lidu té země, uklonil a promluvil k nim dále: "Souhlasíte-li, abych zde svou zemřelou pohřbil, slyšte vy mne: Přimluvte se za mne u Efróna, syna Sócharova, ať mi přenechá svou makpelskou jeskyni, která je na konci jeho pole; ať mi ji před vámi přenechá za plnou cenu stříbra, abych měl vlastní hrob."
    ... Abraham potom svou ženu Sáru pohřbil v té jeskyni na poli v Makpele naproti Mamre, jež je u Chebrónu v kenaanské zemi. Tak připadlo pole Chetejců i s jeskyní na něm Abrahamovi, aby měl vlastní hrob.

    Abrahám trval na tom, že půdu s jeskyní nepřijme darem ale koupí a tak se stalo. Poprvé je v Bibli zmíněn hrob - jeskyně ve skále. Do hrobky pak byl pochován i Abrahám, Izák a Jákob - tedy první tři generace praotců.

    CEP Genesis 49:32
         Tam pochovali Abrahama a jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka a jeho ženu Rebeku, a tam jsem pochoval Leu. To pole bylo i s jeskyní získáno od Chetejců.

    Podle tradice jsou zde pohřbeny čtyři starozákonní páry: Adam a Eva, Abrahám a Sára, Izák a Rebeka a Jákob a Lea.

    Izraelité své mrtvé i spalovali. Zpopelněna byla např. těla prvého izraelského krále a jeho synů:

    CEP 1. Samuelova 31:12-13
         Všichni válečníci se vypravili, šli celou noc a sňali mrtvolu Saulovu i mrtvoly jeho synů z bétšanských hradeb. Když došli do Jábeše, spálili je tam. Pak posbírali jejich kosti a pochovali je v Jábeši pod tamaryškem. Poté se postili sedm dní.

    Postupně začal Izraelité považovat pohřeb žehem za nevhodný. V 1. knize Letopisů (1 Pa 10:12) se popisuje pohřeb krále Saula ale věta o spálení těla je již vynechána. Přednost dostalo ukládání těl do skalních hrobů.

    Židé změnili způsob pohřbívání od doby babylonského zajetí (počátek 6. století př. n. l.). Přestalo být možné ukládat těla do skalních hrobů na půdě, kterou by dotyčný nebo jeho rodina vlastnila. V exilu docházelo ke zřizování společných centralizovaných pohřebišť a pohřbívalo se přímo do země. Hroby se začaly označovat kamennými náhrobky - vznikly prvé židovské hřbitovy.[4]

    Tělo Ježíše Krista bylo uloženo do skály. Josef z Arimatie si vyžádal povolení pohřbít umučeného Ježíše u římského prefekta Piláta. Právě u toho vládce, který pod tlakem židovské velerady odsoudil Ježíše Krista k ukřižování. Josef věnoval pro uložení Ježíšova těla svou novou hrobku vytesanou ve skále.

    U Římanů v té době převládal žárový pohřeb. Po spálení těla byly ohořelé pozůstatky omyty vínem a uloženy do urny, která byla vložena do náhrobku nebo uložena do země. Pouze otroci bývali ukládáni do společných hrobů - jam. Od 2. století n. l. však začínají přibývat pohřby nespálených těl i svobodných občanů a tento ritus od poloviny 3. století již v Římě dominuje. Těla však byla ukládána do hrobek ve skále, nejsnadněji v sopečném tufu. Hrobky byly rozšiřovány a v  podzemí vznikaly rozlehlé pohřební prostory - katakomby. Podobné, jaké využívali již Féničané, Etruskové i Židé.

    Ukládání zemřelých do hrobek či katakomb vyhovovalo i prvním křesťanským komunitám. V době pronásledování zde konali i své obřady. Tento způsob pohřbívání těl tak nahradil v antice běžnější kremaci. Ne všude ale bylo možné hloubit podzemní katakomby. Starý a dříve všeobecně rozšířený pohřeb žehem začal být rovněž odmítán -  z praktických i věroučných důvodů. Nejjednodušší bylo tělo zakopat do země. Spálení těla začalo být i v nesouladu s vírou některých skupin ve vzkříšení fyzického těla. Propagátoři ukládání těl do země začali prohlašovat ritus žehu za odporující přirozenému návratu těla do země.  Odvolávali se i na to, že Kristovo tělo rovněž nebylo spáleno. Zamlčeli však, že bylo uloženo do skalní hrobky a nikoliv do země. Od 4. století pohřbívání v katakombách ustalo a ty byly postupně zapomenuty.[4] Hromadně se začalo pohřbívat do země. Rady a varování člověku byly zapomenuty či neoslyšeny.

    V muslimských zemích pak bylo zvykem pohřbívat těla do země dokonce bez  rakve, kremace byla zcela zakázána.

    Pohřbívání v českých zemích

    Hroby Slovanů dokládají, že své mrtvé odpradávna spalovali. Na Moravě se nalézá několik typů žárovišť - jamkové, popelnicové, vrstvové s hromádkami a ploché ve vrstvě. Později byly stavěny i mohyly.
    Mezi nálezy pohřbů z období římské říše na území Čech převládají žárové hroby. Jsou známy nálezy popelnic, ve kterých jsou uloženy spálené kosti. Také naleziště na Moravě obsahují většinou žárové hroby.
    Od 5. století pronikají od severozápadu germánské skupiny. Jejich zesnulí byli ukládáni do země - do jam. Bez rakví, někdy na márách. Místy stále přetrvával žárový ritus.

    Po příchodu a přijetí křesťanství začal převládat pohřeb kostrový - tedy ukládání těl nejen do skály či hrobky ale nejčastěji přímo do země.

    Dnes se lidé vrací k pohřbům kremací - zejména z praktických důvodů. Kremaci však katolická církev stále nedoporučuje. Současný postoj dokládá Kodex kanonického práva: „Církev velmi doporučuje zachovat zbožný zvyk pohřbívání těl zemřelých do země; nazakazuje však pohřeb žehem, pokud nebyl zvolen z důvodů odporujících křesťanské nauce.“ (CIC, kán. 116, § 3)[4]

    --- pokračování příště ---


    [a] Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí. V roce 2017 byla 1. března, v roce 2018 přijde již 14. února.
    [b] Použit sw Bibleworks verze 10.0.4.114. Uvádíme původní hebrejský text (čtěte z leva), jeho přepis a několik českých překladů.

    [1] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. Jinak také Český ekumenický překlad - CEP.
    [2] The Doré Bible Gallery: The Old Testament. ENTER - Electronic New Testament Educational Resources [online]. [cit. 2017-03-01]. Dostupné z: http://catholic-resources.org/Art/Dore-OT.htm
    [3] Wikipedia contributors, 'Ash Wednesday', Wikipedia, The Free Encyclopedia, 14 April 2017, 20:03 UTC, < https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Ash_Wednesday&oldid=775424856 > [accessed 16 April 2017]
    [4] HAVLENA, Ondřej. Pohřeb a pohřbívání jako akt milosrdenství v kontextu dějin s ohledem na rodinnou tradici. Olomouc 2015. Univerzita Palackého v Olomouci. Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce Vladimír Filo.

    Vytvořeno: 1. 3. 2017


    Související články:
    Černé historky ze života - 2015/07 (01.07.2015)
    Černé historky ze života - 2015/02 (11.02.2015)
    Černé historky ze života - 2015/01 (10.01.2015)
    Černé historky ze života - 2014/11 (06.11.2014)
    Černé historky ze života - 2014/10 (06.11.2014)
    Černé historky ze života - 2014/09 (10.09.2014)
    Černé historky ze života - 2014/08 (01.08.2014)
    Černé historky ze života - 2014/07 (23.07.2014)
    Černé historky ze života - 2014/06 (04.06.2014)
    Černé historky ze života - 2014/05 (01.05.2014)
    Černé historky ze života - 2014/04 (09.04.2014)
    Černé historky ze života - 2014/03 (20.03.2014)
    Černé historky ze života - 2014/02 (26.02.2014)
    Černé historky ze života - 2014 (23.01.2014)
    Krátce ze života (01.11.2013)
    Apokalypsa a 666 (12.05.2005)
    2016 a 2017 - co bylo a co bude. (07.01.2017)
    Bushové - klan antikristů (06.11.2016)
    Ženeva, Nostradamus a CERN 666 (07.08.2016)
    Hospodářská apokalypsa - finanční krize (25.03.2016)
    Hospodářská apokalypsa (28.02.2016)
    2016 - proroctví a předpovědi. Co nás čeká v létech příštích? (05.02.2016)
    Armageddon - poslední bitva (30.12.2015)
    Poslední dny roku 2015 nebo celého našeho věku? (19.12.2015)
    Zjevení Janovo, Apokalypsa a Armageddon (22.11.2015)
    Denverské prorocké malby - migranti a válka v Evropě. (14.11.2015)
    Mezinárodní letiště v Denveru  - chrám NWO? (07.10.2015)
    Krvavý Měsíc, zatmění Luny (25.09.2015)
    Černé slunce (07.08.2015)
    Filištíni, Filištínští, Pelištejci - padělatelé historie (15.03.2015)
    2015 - proroctví a předpovědi. Co nás čeká v létech příštích? (04.01.2015)
    Václav Havel - český Faust (17.11.2014)
    Vynálezy zkázy (07.02.2014)
    Faust a antikrist - jejich vývoj a proměny v čase (28.01.2014)
    Faust a antikrist (03.12.2013)
    Tři knížata (09.10.2013)
    Proroctví z Fatimy - Poslední proroctví (22.05.2013)
    Proroctví z Fatimy - Diplomatická verze proroctví (18.04.2013)
    Proroctví z Fatimy - Druhá část třetího tajemství (Čtvrté tajemství) (12.04.2013)
    Proroctví z Fatimy - Tři tajemství (01.04.2013)
    Proroctví z Fatimy - chronologie od r. 1963 (29.03.2013)
    Proroctví z Fatimy - chronologie (29.03.2013)
    Legenda o Antikristu (19.03.2013)
    Antikrist, člověk hříchu (03.03.2013)
    [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 01. 03. 2017 | Aktualizováno: 30. 04. 2017 | 690 přečtení | Počet komentářů: 9 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS .
    Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz