Duše zahrady (7.)        

Slunovratové ohlédnutí

Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla... Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“ (Bible, Genessi 2:1-17 B21)

 

21. červen je dnem slunovratu, začátkem astronomického léta. Naše zahrada však letos evidentně nedbá astronomických hodin a vše zde plodí, jako by snad již léto nejen dávno začalo ale i pomalu končilo.

Slunovrat, odkdy začne opět ubývat dne a přibývat noci, je významným mezníkem roku. Příležitost krátce zhodnotit právě uplynulé jaro na zahradě a třeba i pohlédnout do budoucna.

Jaro bylo na naší zahradě zcela mimořádné. Vše nejen bohatě kvetlo a vykvetlo, ale mnohé stihlo již i uzrát. Zahrádka k nám letošní jaro je nesmírně štědrá.

Každý rok se stávalo, že něco dobře plodilo a něco ne. Jednou jarní mrazíky spálily květy ořešáku a bylo po úrodě. Jindy si třešňové stromy rozhodly odpočívat,  posbírali jsme červených plodů ze stromů třebas jen hrst. Letos tomu bylo zcela jinak. Ořechů je na stromě jako hvězd na nebi a jsou již velké, některé i padají. Čekáme bohatou úrodu.

Obr. Plody ořešáku - krále zahrady.

Letošních třešní bylo tolik, že jsme se jich, snad poprvé, téměř přejedli. Na zahradě nám roste několik třešní, plodících různé odrůdy v různém období. Všechny stromy přinesly koncem jara bohatou úrodu. Keříky se prohýbají pod trsy červených a bílých rybízů. Uzrály již i bobule rybízu černého. A to prosím máme 21. červen! Rybíz přitom u nás většinou sklízíme až v červenci či srpnu. Mlsali jsme z keřů muchovníků plody podobné borůvkám, ze země sbírali sladké jahody i osvěžující okurky. Začínají sládnout angrešty, trháme maliny. Úroda je zkrátka bohatá... ale co až všechno sníme? Vždyť léto teprve začíná!

Obr. Třešně z druhé poloviny května. V minulých létech dozrávaly až v červnu a červenci.

Nu, ať už bude léto jakékoliv (a má být podle zahrádky tropické), jaro se vydařilo. Zahrádka nás obdarovala nezapomenutelnou záplavou květů, vůní i plodů a chutí. Kupodivu v nás bohatá úroda budí obavy. Bylo nám připomenuto proroctví, vyjevené samou duší zahrady.

Jednou celá naše země rozkvete. Pokvete snad vše, co může nést květy. Lidé takovou nádheru doposud nespatřili. Bude to něco úchvatného, nezapomenutelného. Rozloučení naší Matky země s námi se všemi, kteří ji postupně dovedli až k záhubě. Budou to poslední květy na rozloučenou. Pak již vydechne naposled a další život zde bude jen skomírat, pokud bude ještě pro člověka nějaký. To rozloučení nepřijde v nějaké předaleké budoucnosti. Rozloučení se týká našeho věku, konce naší současné civilizace. Ve vyprahlých lidských duších pak zbydou jen vzpomínky na pohostinnost a lásku naší Matky, kterou jsme zahubili. Vzpomínky na poslední dny, kdy rozkvetla celá naše země. Neuchránili jsme, co nám bylo darováno Stvořitelem.

Vytvořeno: 21. 6. 2018