| |
Nefilové (IV.)
Nefilové - potomci mimozemšťanů a lidí
Genesis - od kdy zde byli Nefilové?
Podívejme se znovu na záhadné biblické verše zmiňující Nefily:
BKR[1]
Genesis 6:1-4
(slovo v závorce přidal autor dle hebrejského originálu)
| |
Stalo se pak, když se počali množiti lidé na zemi, a
dcery se jim zrodily, Že vidouce synové Boží dcery lidské, any
krásné jsou, brali sobě ženy ze všech, kteréž oblibovali. Pročež
řekl Hospodin: Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky,
proto že také tělo jest, a bude dnů jeho sto a dvadceti let.
Obrové /nephilim/ pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom, když vcházeli
synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim. To jsou ti mocní,
kteříž zdávna byli, muži na slovo vzatí. |
Synové Boží si brali lidské dcery
a ony jim rodily. Synové Boží byli mladší bohové, podřízení
nejvyššímu Bohu, vládci nebeského společenství (viz
Synové Boží). Podle
některých věrouk byly mezi Boží syny počítány i jiné nebeské bytosti,
např. andělé. Za syny boží mohli být považováni všichni, kteří na zem
přišli z nebes.
Nefilové pak byli na zemi v těch dnech; ano i potom... Podle
této věty z Kralické Bible lze usuzovat, že v době, kdy synové Boží vcházeli k lidským ženám,
zde již Nefilové byli. To by znamenalo, že Nefilové nejsou potomky synů
Božích a lidských dcer. Verš je však možné chápat i tak, že Nefilové zde byli v
době, kdy je ženy porodily (po spojení se syny Božími) a také v dobách následujících.
Porovnejme stejné verše v jiném, novějším překladu: CEP[2]
Genesis 6:1-4
(slovo v závorce přidal autor)
| |
Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery,
viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a
brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo. Hospodin však
řekl: "Můj duch se nebude člověkem věčně zaneprazdňovat. Vždyť
je jen tělo. Ať je jeho dnů sto dvacet let."
Za oněch dnů, kdy synové božští vcházeli k dcerám lidským
a ty jim rodily, vznikaly na zemi zrůdy
/nephilim/,
ba ještě i potom. To jsou ti bohatýři dávnověku, mužové
pověstní. |
Český ekumenický překlad (CEP) je zde jednoznačný. Ze spojení synů božských
a dcer lidských se rodili Nefilové (viz Gen 6:4-5).
Také z dalších překladů plyne, že Nefilové nejspíše
byli potomky synů Božích a dcer lidských:
Nefilové jsou
zmiňováni až v době, kdy nebešťané obcují s lidskými ženami a ty jim rodí.
Chronologie podle
verše Genesis 6 je následující:
1. Lidé se množí.
2. Synové Boží si všimnou přitažlivosti lidských žen.
3. Synové Boží si berou lidské ženy a ony jim rodí.
4. Bůh se hněvá, na zemi jsou Nefilové.
Lze se setkat i s názorem, že verše Gn 6:1-4 jsou cizí a do knihy Genesis
byly převzaty z jiných zdrojů. Odpověď, kdo byli Nefilové, bychom tedy mohli hledat
právě v těchto původních starověkých textech.
Nejstarším veřejně dostupným mimobiblickým textem, který přímo zmiňuje Nefily, je
1. kniha
Henochova a Kniha obrů.
1. kniha Henochova
1. kniha Henochova (též Etiopský Henoch) patří mezi nejznámější
starozákonní apokryfy.[a]
Obsahuje pět knih. První z nich, Kniha strážců, byla sepsána asi
ve 3. stol. př. n. l. V původní aramejštině se dochovaly jen zlomky
(Kumrán - svitky od Mrtvého moře). Vcelku se kniha dochovala v jednom z etiopských náboženských jazyků
(proto Etiopský Henoch).
V kapitole 6 – 16 text vysvětluje
biblický oddíl Genesis 6, kde se hovoří o božích synech, kteří si brali
lidské dcery a ty jim plodily Nefily. Kniha strážců zde spojuje dvě
tradice; podle jedné je původcem všeho toho zla vůdce padlých andělů Šemichaza a hřích spočívá ve
smíšených sňatcích andělů s lidskými dcerami. Podle druhé tradice je hlavním
svůdcem a viníkem Asáél (desátý anděl) a hřích spočívá ve zjevení tajemství
(která lidem
nenáležela) lidským dcerám.[4]
Kniha strážců[4], kapitola 6 - 7
| |
A stalo se, když v oněch dnech přibývalo lidských dětí, že
se jim rodily krásné, půvabné dcery. Když je andělé, synové
nebes, spatřili, zatoužili po nich a řekli si: "Pojďme si vybrat
ženy mezi lidskými dětmi a ploďme jim potomstvo." A Semjaza,
který stál v čele, řekl: "Bojím se, že se k tomu snad ani
neodhodláte, vždyť sám bych pak pykal za tento velký hřích."
Nato mu všichni pravili: "My všichni složme přísahu a zavažme se
vzájemným zaklínáním, že od svého úmyslu neustoupíme a že jej
určitě provedeme. " Potom všichni společně přísahali a vzájemným
zaklínáním se zavázali záměr uskutečnit. Celkem dvě stě jich pak
sestoupilo na Arias, jež tvoří vrchol Chermónu, jak se
zapřisáhli a zavázali vzájemným zaklínáním. A toto jsou jména
jejich vůdců: Semjaza, který jim stál včele, Araki, Berameel,
... A byli s nimi všichni ostatní a brali si
ženy; každý si pro sebe vybral jednu a začali k nim vcházet a
spát s nimi. Učili je kouzlům a čárům a obeznámili je s řezáním
kořenů a roubováním stromů. A ony počaly a porodily velké
obry, jejichž výška byla tři tisíce loktů. Tito pak snědli
všechen majetek lidí, až je lidé nebyli s to uživit. Tak se obři
obrátili proti lidem, aby je zhltali. A počali páchat zlo proti
ptákům a zvířatům, plazům a rybám a pojídat vzájemně své maso a
pít z něho krev. Tu země pachatele zla obvinila. |
Synové nebes jsou v textu označováni také jako Strážci či andělé.
Podle Henochovy vize přestoupili Strážci nebeský zákon a učili
lidi různá "tajemství" - obrábění kovů, výrobu zbraní, bylinkářství,
zaříkávání, astrologii či hvězdářství. Lidé ale propadli zlu a začali
prolévat krev. Za to mají být potrestáni Strážci potopou a spolu s nimi i
většina lidské rasy.
Strážci se dělí do dvou skupin. Vůdcové prvé skupiny (dobří andělé)
pověřili Henocha, aby doručil vzkaz vůdcům druhé skupiny, zvaným "Strážci
nebes" (padlí andělé). Dobří andělé komunikovali s Henochem pouze ve snech,
vizích. Padlí andělé však byli schopni hovořit s Henochem přímo. Navíc
obcovali s lidskými ženami a rodily se jim tak děti. To ukazuje na to, že pokud
k těmto událostem opravdu došlo, pak "padlí andělé" měli nejen
fyzické tělo, ale byli geneticky kompatibilní s lidskou
rasou. Dobří andělé (1. skupina) byli naopak těla nehmotného a mohli
komunikovat jen prostřednictvím vizí. 200 Strážců, kteří sestoupili na horu Chermon, bylo skutečnými
bytostmi z masa a kostí, geneticky příbuzní či totožní s pozemskou
lidskou rasou.
Kniha strážců
9:8-9
| |
... A oni chodili k dcerám člověka na zemi a spali s nimi,
stykem s oněmi ženami se poskvrnili a neskryli před nimi ani
jeden svůj hřích. Ty ženy pak porodily obry, a celá země
tím byla naplněna krví a zlem... |
Rodily se děti a zřejmě prospívaly (s potenciálem žít 500 let), jinak by
je nebylo nutné vyhladit: Kniha strážců
10:9-12
| |
A Gabrielovi Pán řekl: "Vytáhni proti těmto zlotřilým
ničemníkům, vyhlaď z lidského středu děti jejich smilstva i
děti strážců. Rozeštvi je proti sobě, aby se navzájem v boji
pobili, neboť nemají nárok na dlouhý život. Oni se tě budou
snažit uprosit, ale nic jim nebude platné, že doufají ve věčný
život a že každý z nich se dožije pěti set let". Míkaelovi pak
Pán pravil: "Jdi a oznam Semjazovi a jeho druhům, kteří se
tělesně spojili se ženami, že se potřísnili vší jejich
nečistotou. A až se všichni jejich synové navzájem pobijí a až
spatří zkázu svých milovaných, svaž je pod příkrovem země na
sedmdesát pokolení až do dne konečného soudu, kdy nad nimi bude
dokonána odvěká spravedlnost. |
Děti strážců byly zvány obry podle jejich údajného vzrůstu. V jedné
pozdější verzi textu se dokonce uvádí, že obři byli vysocí 3000
loktů ( to je více, než 1 km). Takové velikosti lze jen stěží uvěřit, zvláště když
byli rozeni lidskými ženami. Byli však jistě velkých postav. Lze
ztotožnit tyto obry s Nefily?
Překlad 1 Enoch: the
Hermeneia translation z roku 2012 čerpá ze starých zlomků. V
kapitole sedmé, verši druhém, se tu slovo Nefilim objevuje:
Kniha strážců 7:2[5]
[6]
| |
A ony /lidské ženy/ počaly /se Strážci/ a porodily jim
veliké obry. A tito obři se stali Nefilim a z Nefilim
se zrodili Eljo. A rostli v souladu se svou velikostí. |
|
|
Obr. 1 Enoch: the Hermeneia translation.
|
Podle knihy Henochovy tedy byli Nefilim jednoznačně plodem sexuálních styků Strážců a
lidských žen. Nejasně je ve verši naznačena určitá posloupnost. Nejprve se
narodili obři, z nich se stali Nefilové (Nephilim) a z nich se zrodili Eljo
(Elioud). To vede k teorii, že Nefilim bylo označením určité rasy lidí -
kříženců,
kteří postupně vzešli z obrů narozených spojením Strážců a žen. Nefilové
žili na zemi před potopou (10 000 př. n. l.?) a žili zde i tisíce let po
potopě. Kniha Numeri dokládá, že zde žili ještě v období 1200 př. n. l.
Obří polobohové odsouzení ke smrti
Jak tedy vypadali Nefilové, rasa vzešlá ze spojení záhadných
Strážců a lidských žen, a jaký byl jejich osud?
Nefilové jsou v Bibli popisováni jako obři, bohatýři, mocní a pověstní
mužové. Žili před potopu světa i po ní, i když měli při potopě zahynout. Podle legend se s nimi setkávali
snad i
Izraelité při obsazování Kanaánu:
Mojžíš poslal dle přání Hospodina zvědy, aby prozkoumali
kanaánskou zemi. Ti se vrátili vyděšeni: CEP Numeri 13:27-33
(slovo v závorce přidal autor)
| |
Ve svém vyprávění mu řekli: "Vstoupili jsme do země, do
níž jsi nás poslal. Vskutku oplývá mlékem a medem. A toto je
její ovoce.
Jenomže lid, který v té zemi sídlí, je mocný a města jsou
opevněná a nesmírně veliká. Dokonce jsme tam viděli potomky
Anákovy.
... "Země, kterou jsme při průzkumu prošli, je země, která
požírá své obyvatele, a všechen lid, který jsme v ní spatřili,
jsou muži obrovité postavy. Viděli jsme tam
zrůdy /Nephilim/- Anákovci totiž
patří ke zrůdám - a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky,
vskutku jsme v jejich očích byli takoví." |
Pradávní obyvatelé Kanaánu, obři Anákovci, zřejmě
patřili k Nefilům. Anákovci byli řazeni také k Refájcům, což bylo
obecnější označení obrů žijících v Kanaánu.[3]
Mojžíš v následující biblické knize vypráví o přípravách k obsazování Kanaánu: CEP
Deuteronomium 2:9-11
| |
Tu mi Hospodin řekl: "Nedotírej na Moába a nedráždi ho k
válce, neboť z jeho země ti nedám do vlastnictví nic. Ar jsem
dal do vlastnictví synům Lotovým." (Předtím v něm sídlili Emejci,
veliký a početný lid, vysoký jako Anákovci; ti byli
stejně jako Anákovci pokládáni za Refájce, Moábci
je však nazývali Emejci. |
Ke známým Refájcům patřil např. bášanský král Og či
válečník Goliáš. Železné lože krále Óga mělo podle Bible rozměry 9 x 4
lokte (Deuteromium 3:11).
Refájci a Anákovci začali být podle Bible vyhlazováni
Izraelity pod vedením Jozua, Mojžíše a Káleba. Další byli pobiti Davidovým
vojskem. CEP
Jozue 11:21-22
| |
Toho času přitáhl Jozue a vyhladil Anákovce z
pohoří, z Chebrónu, z Debíru, z Anábu a z celého judského pohoří
i z celého pohoří izraelského; Jozue vyhubil je i jejich města
jako klaté. V zemi Izraelců nezanechal žádné Anákovce;
nějací zůstali jen v Gáze, v Gatu a v Ašdódu. |
Na jiných místech vyhladil obří praobyvatele sám
Hospodin
(Deuteronomium 2:12, 20-23, 9:1-3 či Ámos 2:9).[3]
Nefilové-Refájci-Anákovci byli podle Bible předurčeni k
postupné záhubě. Nejprve potopou, pak válkami vedenými Mojžíšem, Jozuem,
Davidem a dalšími. Lze snad význam pojmu Nephilim odvodit právě od jejich
předurčení k záhubě a smrti? Např. Ronald S. Hendel se domnívá, že Nephilim
znamená doslovně "padlí". Slovo je prý běžným hebrejským eufemismem pro
smrt. Spojení Nefilů s jejich neodvratnou smrtí je patrné ve všech
biblických zmínkách o těchto polobozích.[3] Nezapomínejme
ale, že poté, kdy se zde objevili Nefilové, Hospodin se rozhněval na člověka
a seslat na zemi potopu. Nefilové tedy byli určeni k záhubě ale zároveň byli
i příčinou záhuby člověka. Přežil pouze Noe a jeho blízcí.
Bible a kniha Henochova
Shrňme informace z Hebrejské Bible a knihy Henochovy. Před
potopou světa zde působily tajemné bytosti, zvané v Bibli synové boží
a v knize Henochově synové nebes, andělé či strážci.
Zjevně tedy přišli někde seshora z nebes, nejednalo se o bytosti pocházející
ze Země. Směle je tak můžeme označit za mimozemšťany,
Ze spojení mimozemšťanů s lidskými ženami se rodili
Nefilové. Byla to mimořádná rasa, která zde žila spolu s lidmi zhruba od 10.
tisíciletí př. n. l. Spojení mimozemšťanů s lidmi a rození jejich potomků na
Zemi bylo proti božím zákonům.
Z Nefilů se během stovek a tisíců let zrodily rasy obřích bytostí -
Anákovci, Eljo, Refájci. Vůči lidem či alespoň některým národům se chovali
nepřátelsky. Jejich existenci na Zemi neukončila ani celosvětová potopa.
Žili zde i poté ale jejich počet postupně klesal. Podle Bible se Izraelité
setkali se zástupci této rasy ještě okolo roku 1200 př. n. l.
Je otázkou, jak důvěryhodné v tomto směru jsou biblické
texty i Kniha strážců ze sbírky Henochovy. Prvotní historie Izraelitů,
popisovaná v Hebrejské Bibli, je mnohdy zpochybňována. Popis útěku Izraelitů z Egypta, putování
pouští a násilné obsazování Kanaánu Izraelity (kdy mělo docházet i ke
kontaktům s obry) neodpovídá znalostem
archeologie (viz
Obsazení Kanaánu). Autoři
biblických textů vytvářeli fiktivní historii svého národa z důvodů
národnostních, politických i náboženských (viz
Proč byla napsána Bible). Byl
i konflikt mezi Izraelity a Nefily (Anákovci, Refájci) jen ideologickou
fikcí? Proč by si zrovna něco takového, jako jsou obři, bibličtí autoři
vymýšleli? Odkud čerpali inspiraci k příběhům o bojích s
obřími polobohy? Existovala taková rasa v blízkovýchodních mýtech a
legendách? Existují o potomcích nebešťanů s pozemšťany i jiné záznamy? Jak s tím souvisí potopa? Nalezneme v prastarých mýtech
nějaké vysvětlení?
Předchozí -
Morfologie slova Nephilim
Následující -
Padlí synové boží a Nefilové - příčina potopy
|
| [a] |
Apokryf - text, který nepatří do
biblického kánonu, ale svou povahou náboženského spisu se kanonickému
textu v některých ohledech blíží. |
|
| [1] |
Bible Kralická: Bible svatá
aneb všechna písma Starého i Nového zákona podle posledního
vydání Kralického z roku 1613 /BKR/ V
elektronické formě SW BibleWorks.
|
| [2] |
Ekumenická rada církví v
ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad.
Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V
elektronické formě SW BibleWorks.
|
| [3] |
Hendel Ronald S. When the Sons
of God Cavorted with the Daughters of Men. Bible Review. 1987 |
| [4] |
SOUŠEK, Zdeněk. Knihy
tajemství a moudrosti: mimobiblické židovské spisy : pseudepigrafy.
Vyd. 2. Přeložil Zdeněk POLÁČEK, přeložil Jiří FARSKÝ. Praha: Vyšehrad,
1998-. ISBN 80-7021-257-8. |
| [5] |
NICKELSBURG, George W.E. a
James C. VANDERKAM. 1 Enoch: the Hermeneia translation. Revised
edition. ISBN 9780800699109. |
| [6] |
HANCOCK, Graham. Boží
mágové: zapomenutá moudrost ztracené civilizace. Přeložil Alexandr
NEUMAN. V Praze: Metafora, 2016. ISBN 978-80-7359-486-2. |
| [7] |
Mýtus o Atrachasísovi.
Mýty a skutečnost [online]. 2006 [cit. 2018-03-14]. Dostupné z:
http://myty.cz/view.php?cisloclanku=2007040021 |
|
|
