Právě studuji problematiku biblických překladů a výkladů a samozřejmě jsem se střetl s výrazem Elohim.

Rád bych upozornil na zajímavý postoj k problematice plurálu jediného Boha bible v práci Milana Balabána. Jeho práce mne ispirovala k následující úvaze.
Rozhodně nelze souhlasit s pojetím Elohim jako tzv. "matoucí koncovky". Lze připustit, že např. V poexilní redakci biblických textů mohla sehrát roli úcta k starší látce a koncovka již mohla mít význam spíše nejasný. Nicméně přístup biblických redaktorů hovořících již více aramejsky než hebrejsky byl díky Bohu konzervačně posvátný a tak nám uchoval klíčky k starší verzi biblické zvěsti ležící mj. i v této koncovce.
Původní autoři nejstarších textu se mohli celkem pochopitelně vyrovnávat v okolí se zcela běžným polyteismem a biblický text je třeba vidět myslím tak trochu jako příručku k poznávání Boha, což je zřetelně vidět na statích knihy Genesis. Nevytvářejí tajné učení, ale zvěstnou práci, a z tohoto důvodu převezmou funkční představu božství i do své interpretace. Tedy vysvětlují čtenáři téma prostřednictvím významů jemu běžných. Z tohoto pohledu se výraz JHVH Elohim jeví jako vlastní jméno boha, které vlastně ani jménem být nechce (JHVH) a Elohim není ani tak přívlastek, ale spíše popis funkce. Asi jako "Novák - ředitel". Elohim je první a jediný ze všech lidských bohů a postupně je vytlačí, což v našem případě vytváří nejsnost ve výrazu bohové.
Na závěr lze dodat, že ani plurál slova bohové neodporuje monoteismu a to uvážíme-li že tento JHVH není bohem per se, pro sebe a o sobě, ale jak celý koncept bible ukazuje je bohem nejprve pro Adama (člověka), Abraháma atd, následně pak bohem Izralele. je tedy bytím vždy kooperujícím - množným.