Uznavam, ze cela treti kapitola Genesis je silne nekoncepcni. Buh vyhrozuje za poruseni zakazu smrti, bezprostredne ale tresta cloveka prislibem bolesti a utrpeni (zenu pri plozeni deti, muze pri dobyvani obzivy). Naopak vyhnani z Raje je dusledek Bozi obavy pred moznosti, ze by clovek ziskal nesmrtelnost. Take je zajimave, ze teprve v tomto momentu dostava zena osobni jmeno (pojmenovani zeny v ramci pojmenovani ostatniho stvoreni v druhe kapitole specifikovalo jen "zivocisnou prislusnost").

Presto si myslim, ze se da puvodni Bozi vyhruzka metaforicky chapat tak, ze v pripade poruseni zakazu zaujme smrt v lidskem zivote vyznacnou roli. Zena i Had ji ovsem chapou doslovne, v tomto smyslu Buh lhal.

Jedine schudne vysvetleni, proc tato lez zustala v textu neredigovana, mi pak pripada varianta, kdy pro starozakonniho cloveka byl v celem pribehu stezejni motiv poruseni Boziho zakazu (po nemz nasleduji nemile veci), ne dodrzeni slibovane formy trestu (Buh napriklad svou vyhruzku "prestrelil", aby dosahl patricneho efektu, nebo ji naopak myslel vazne, ale nakonec se mu cloveka szelelo).