Starověké mýty a starověká náboženství.
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.
Jdeme proti proudu k zapomenutým zdrojům.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Re: ??:
    "Nikoliv úvaha. V dalších pokračováních se chystám uvést řadu faktů ... " (Václav Havel - český Faust)
  • ??:
    "Naštěstí je to jen vaše ..úvaha ..., mylná ..." (Václav Havel - český Faust)
  • Re: vdaka:
    "Dobrý den a děkuji za poděkování. Jen bych rozlišoval mezi křesťan ... " (Duše do nebe)
  • Re: Citace z Matouše:
    "Dobrý den, děkuji vám za upozornění. Překlep jsem opravil. S pozdr ... " (Jan Křtitel)
  • Re: :
    "V článku uvádím, že to, že židovský kalendář začíná návštěvou nejv ... " (Nibiru - kdy přiletí?)
  • vdaka:
    "Uzasna stranka..velka vdaka autorovi...presne toto zamlcovane pozn ... " (Duše do nebe)
  • Etika

    Desatero

    Bible - Etika -- Desatero

    Bible a etika

    Desatero

    Jak zní biblické desatero božích přikázání? Možná si vybavíme přikázání "Nepokradeš!", "Nezabiješ!" či "Nepožádáš manželku bližního svého." Zní tak skutečně příkazy Desatera? Nalezneme je někde v původním znění? Existuje pouze jediná verze Dekalogu? Jak Desatero vzniklo - přirozeným vývojem lidské morálky nebo nám bylo sesláno Bohem?

    Často se traduje, že v Bibli je zapsán stručný, srozumitelný a jednoduchý seznam příkazů, který se mohou naučit nazpaměť již děti při školní katechezi. Jakákoliv diskuse o  Desateru se pak považuje za nebezpečnou, protože by mohla omezit či zpochybnit jeho platnost. Na tuto situaci upozorňuje i prof. ThDr. Juraj Bándy [1]  a volá naopak po nutnosti klást otázky, zkoumat Dekalog. Přehledně shrnuje řadu otázek souvisejících s Desaterem. Uveďme některé z nich:

         1. Text dekalogu
    Proč je dekalog v Tóře dvakrát?
    Proč se v jednotlivostech liší znění dekalogu v Exodu a Deuteronomiu?
    Má rozdílnost kontextu, ve kterém se Dekalog nachází, vliv na jeho důraz?
    Lze spolehlivě rekonstruovat  tzv. Pradekalog?
    Je dnešní forma Dekalogu jednolitým textem, nebo je ovlivněn redakčními změnami pozdějších dob?
    Lze dnešní formu dekalogu spojit s osobou Mojžíše?
    Je Dekalog součástí zjevení na Sinaji? A kolik přikázání odtud vlastně pramení?
    Jak lze biblický text rozdělit na deset příkazů či zákazů?
    Jsou přikázání jen jednoduše přiřazena k sobě, nebo mezi nimi existuje nějaká vnitřní logika?

    2. Vyčlenění Dekalogu z ostatních příkazů Starého zákona
    Kdy se vyčlenilo ze Staré smlouvy oněch deset přikázání?
    Proč  se také přikázáním, která se obsahem a stylem podobají dekalogu, nedostalo takového výsadního postavení?
    Kde ve Staré smlouvě nalézáme ozvěny dekalogu a odkazy na něj?

    3. Religionistika
    Převzal Izrael dekalog od svého okolí nebo jde o něco specificky izraelského?
    Kde v náboženstvích starého Orientu lze nalézt něco podobného obsahem či formou?
    Kde  v právní tvorbě okolních národů nalezneme něco srovnatelného s Dekalogem?

    Další okruhy otázek se týkají vlivu Dekalogu na život židů a křesťanů. Vybíráme pouze zlomek:

    Kdy se dostal dekalog do nejzákladnějšího katechetického učiva?
    Kdy byl text Dekalogu "zeštíhlen", a tedy ochuzen,  o zmínky týkající se egyptského otroctví, zákazu zhotovovat modly a klanět se jim, o Boží tresty do třetího až čtvrtého pokolení a o milosti do tisícího pokolení, o příkaz pracovat šest dní, o zdůvodnění dne svatého odpočinku a o vola a osla na samém konci přikázání?

    Přikázání Desatera v Hebrejské Bibli

    Podle Hebrejské Bible obdržel Mojžíš dvě kamenné desky s deseti vytesanými příkazy Yahweho. Desky Mojžíš v rozezlení nad věrolomností izraelského lidu rozbil a poté zhotovil s boží pomocí dvě jiné, náhradní. O tom, jaké konkrétní příkazy byly na deskách vytesány, však Bible mlčí.
    Základní příkazy Yahweho jsou v Hebrejské Bibli uváděny na dvou  místech, v knize Exodus 20:6-17 a Deuteronomium 5:6-22.
     

    Exodus 19:25, 20:1-17 CEP[2]   Deuteronomium 5:1-22 CEP
    Mojžíš tedy sestoupil k lidu a řekl jim to.

    Bůh vyhlásil všechna tato přikázání:

      Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: Slyš, Izraeli, nařízení a práva, která vám dnes vyhlašuji. Učte se jim a bedlivě je dodržujte. Hospodin, náš Bůh, s námi uzavřel na Chorébu smlouvu. Tuto smlouvu neuzavřel Hospodin jen s našimi otci, ale s námi všemi, kteří jsme tu dnes naživu. Tváří v tvář mluvil s vámi Hospodin na hoře zprostředku ohně. Já jsem stál v oné době mezi Hospodinem a vámi, abych vám oznámil Hospodinovo slovo, protože jste se báli ohně a nevystoupili jste na horu. Řekl:
    "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. 1/1/1 "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
    Nebudeš mít jiného boha mimo mne. 2/1/1 Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
    Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. 2/1/2 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
    Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.
    Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. 3/2/3 Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
    Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý. 4/3/4 Dbej na den odpočinku, aby ti byl svatý, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty. Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
    Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. 5/4/5 Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

    Nezabiješ.

     6/5/6 Nezabiješ.
    Nesesmilníš. 7/6/7 Nesesmilníš.
    Nepokradeš. 8/7/8 Nepokradeš.
    Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví. 9/8/9 Nevydáš proti svému bližnímu falešné svědectví.
    Nebudeš dychtit po domě svého bližního. 10/9/10 Nebudeš dychtit po ženě svého bližního.
    Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu." 10/10/10 Nebudeš toužit po domě svého bližního ani po jeho poli ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."
        Tato slova mluvil Hospodin k celému vašemu shromáždění na hoře zprostředku ohně, oblaku a mrákoty mocným hlasem a víc nepřipojil. Napsal je na dvě kamenné desky a dal je mně.

    Podle teorie JDP pramenů má text Ex20 původ v tradici jeruzalémské, Dt5 v severoizraelské. [15] Za původnější dnes většina odborníků považuje verzi deuteronomní (V. Trabalka [1]str.57).

    Dekalog je na obou místech Tóry uveden jako celek, stejně jako další text Bible. Přikázání nejsou číslována. Členění veršů do jednotlivých příkazů není jednoznačné a rozdíly panují tedy i v číslování příkazů. V tabulce uvádíme číslování podle judaistů, katolíků a pravoslavných.
    Judaisté, pravoslavní a kalvinisté se drží číslování podle Exodu, katolíci a luterští dávají přednost verzi deuteronomní. [9]  Rozdílů je však více. Křesťané, na rozdíl od judaistů, slučují verše De5:6-7  či De5:6-10 do jediného příkazu. 

    Existuje několik tradic dělení textu De5 či Ex20 do deseti příkazů či dokonce do třinácti částí. Žádné dělení však nezískalo rozhodující platnost. [12]

    Navíc byl smysl některých příkazů z věroučných důvodů upraven a chyby vznikaly také při překladu, což si ukážeme v dalším textu.

    Záměrné vynechávání příkazů

    Mnohé poselství Dekalogu je ve všeobecně známé křesťanské interpretaci potlačeno. Prof. Bándy[1] upozorňuje, že v katechismu a učebnicích křesťanského náboženství je Dekalog zestručněn. A nejedná se pouze o zhutnění rozvláčného stylu se zachováním obsahu. Ztrácí se část původního odkazu Hebrejské Bible.

    Adresování desatera

    Přikázání jsou podle výše uvedených veršů adresována lidu Izraele. Božstvo (Elóhím) v úvodu připomíná, že lid Izraele vyvedlo z egyptského otroctví. Poté sděluje jednotlivá přikázání.
    V křesťanském katechismu není o vyvedení z Egypta zmínky. [1]str.8


    Počet přikázání

    Ve verších je uvedeno třináct přikázání, ne deset. A v dalších verších následují další přikázání.

    Nezobrazíš si Boha

    V katolické věrouce je tento příkaz vynecháván. Text se pokládá jen za komentář k prvému přikázání.   Podle W. Zimerliho je zákaz zhotovovat modly pozdější vsuvka a netýká se Boha, ale jiných bohů. Ovšem apoštol Pavel při líčení viny pohanů (Ř1:18) píše také o porušení tohoto přikázání. [1]str.8-9
    Rovněž v Malém katechismu [14] M. Luthera příkaz nenalezneme.

    Žárlivý Bůh

    Pojem žárlivý bůh (Ex20:5) je velice často překládán tak, aby původní význam slov zmírnil či změnil. CEP přidává slůvko milující. BKR [3] překládá jako horlivý, silný.

    Šest dnů práce

    Zapomíná se často na to, že kromě jednoho dne odpočinku je přikázáno šest dní pracovat.

    Sedmý den odpočinku

    Sedmý den je svátečním dnem odpočinku. Den je nazýván jako , šabbát, Sabbath, den sobotní (BKR).
    Podle Exodu je oslava dána sedmým dnem božího odpočinku při stvoření světa, podle Deuteronomia připomíná sedmý den také vyvedení Izraelitů z otroctví.

    Nebudeš dychtit po otroku, otrokyni, býku ani oslu

    Přikázání bývá zkracováno, často redukováno pouze na "nepožádáš ani jeho manželku ani nic, co je jeho." Příkaz je pak často chybně interpretován ve smyslu zákazu cizoložství (to je však řešeno v 6/7 přikázání). Původní význam byl zřejmě jiný.

     

    Nepřesnosti překladu

    Podle některých odborníků mění nepřesnost při překladu smysl některých přikázání.

    Nebudeš vraždit (Hebrejce)

    Verš De5:17 podle WTT [7] , transliterován jako [7] , je v CEP i BKR překládán jako "Nezabiješ". Použité sloveso se však v hebrejské Bibli nikde nepoužívá ve smyslu zabití v boji, sebeobraně apod. [6]
    Slovník TWOT  nabízí přednostně překlad "murder" - "zavraždit". Novější rabínské překlady upřednostňují čtení "Nezavraždíš" či "Nevraždi". [6]  Také Překlad nového světa svědků Jehovových volí překlad "Nezavraždíš" a mnoho světových překladů (ESV, LXE, JPS, NKJ, NLT, TNK [8] aj.) čtou "murder" místo tradičního "kill". Podle [10] se jedná o oznamovací způsob. Přikázání by tedy mělo znít spíše Nebudeš vraždit než Nezabiješ.

    Slovo rasah blíže nekonkretizuje způsob zabití ale podle jeho užití jinde v hebrejské literatuře lze usoudit na jeho konkrétnější význam. Objektem má být osoba, slovo nebylo používáno např. ve spojení se zabitím zvířete a ani ve smyslu zabití ve válce. Běžně se vyskytovalo v kontextu zabití Hebrejce jiným Hebrejcem.  Smysl přikázání podle P. Craigia [13] je tedy nezabiješ bližního Hebrejce.

    Nebudeš cizoložit

    Verš De5:18 podle WTT , transliterován jako , je v CEP i BKR překládán chybně jako "Nesesmilníš". Podle [10] se jedná stejně jako u předchozího přikázání, o oznamovací způsob. Podle slovníku TWOT má slovo význam cizoložit a nikoliv smilnit. Přikázání by tedy mělo znít spíše Nebudeš cizoložit než Nesesmilníš.

    Podle TWOT znamená kořen slova "pohlavní styk s ženou či snoubenkou jiného muže". Podle [10] badatel Otto Procksch tvrdí, že zde nejde o monogamii či polygamii, jak bylo toto přikázání často vykládáno. Jde o mimomanželský styk ženy; muž cizoloží jen při styku s ženou jiného, žena pak, když porušuje vlastní manželství. Mimomanželský styk muže  s neprovdanou a nezasnoubenou ženou byl přípustný. Výklad příkazu, který jej interpretuje jako zákaz mimomanželského sexu, je zcela chybný.

    Nebudeš krást

    Verš De5:19 podle WTT , transliterován jako , je v CEP i BKR překládán jako "Nepokradeš." Stejně jako u předchozích přikázání by přesnější překlad mohl znít "Nebudeš krást."

    Vyvstává však otázka, proč se o přivlastňování cizího majetku píše i v posledním přikázání. Kde je významový rozdíl mezi osmým a desátým přikázáním? Netýká se osmé přikázání krádeže člověka ve smyslu "Nebudeš krást (člověka - muže)." ? Má se jednat o únos svobodného muže, kdežto v desátém přikázání je řešena krádež někoho, kdo v tehdejší společnosti neměl právní subjektivitu (žena, dítě, otrok). Někteří badatelé to potvrzují, většina jich je však proti.[10]

    Neuhraneš, nebudeš závidět

    Pojem ch-m-d bývá překládán jako dychtit. Verš tedy zní Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku...
    CH-M-D
    však znamenat i vrhnout pohled na. Desátý příkaz se tedy může vztahovat na praxi uhranutí, přivolání neštěstí na majetek jiného.[15] Původní smysl přikázání neznáme.

    Deset přikázání či deset slov?

    Dekalog znamená deset slov. Mnohdy však hovoříme o deseti přikázáních, z nichž většina je tvořena mnoha slovy. Bylo na deskách úmluvy vyryto deset slov nebo deset víceslovných příkazů?
     

    CEP ve verši Ex34:28 píše:
         A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání.
     

    V BKR však  čteme něco jiného:
         Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na deskách slova té smlouvy, totiž deset slov.

    Verš v hebrejské Bibli končí množným číslem výrazu, který lze překládat víceznačně. Prvotní význam je však podle slovníku TWOT , tedy slovo, nikoliv příkaz. Podobně nejednoznačné jsou i verše De4:13 a De10:4.

    Badatelé se celkem shodují v názoru, že obojí dnešní znění Desatera (Ex 20 a Dt 5) jsou liturgicky rozšírené podoby původně stručných a úderných příkazů. Přitom máme v Ex 20 text jeruzalémský, v Dt 5 severoizraelský. 

    Letitým problémem je, jak rozčlenit text Dekalogu do deseti slov, když se dochoval pouze zprostředkovaně, ve víceslovné formě (Ex20:6-17, De5:6-22). Jednoznačnou odpověď neznáme.
     

    Platnost Desatera

    Může být Desatero platné i v naší době? Existuje mnoho názorů na znění Desatera a hned prvou otázkou tedy je, kterému z nich dát přednost.  Jedno je ale zřejmé. Některé příkazy mohou mít platnost i pro nás, jiné ztratily smysl a další jsou dokonce v rozporu s naší etikou.

    Příliš se již nezdůrazňuje, že Yahweh prvým příkazem adresuje smlouvu lidu, který vyvedl z egyptského otroctví, Izraelitům. Třetí (někde druhý) příkaz zakazuje zobrazování Boha a klanění se jeho obrazu. V mnohých svatostáncích lze nalézt doklady o neplnění těchto přikázání. Pětidenní pracovní týden je rovněž porušením dalšího přikázání. A místo soboty se až na výjimky (židé, adventisté) světí neděle. Zabití v odůvodněných případech není rovněž pokládáno za porušení přikázání (zde se však nejspíš jedná o nepřesný překlad, podle některých odborníků přikázání zní "nezavraždíš").

    Příkazy, jejichž nedodržení je postižitelné dle našeho trestního řádu:

      Nezabiješ. (Platí pouze z části)
      Nepokradeš.
      Nevydáš proti svému bližnímu falešné svědectví.

    Smysl přikázání může být dokonce v rozporu s naší etikou. Trestat dnes nelze potomka provinilce. Yahweh podle jednoho z přikázání však bude stíhat vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení. Také otroctví je dnes samozřejmě přísně stíháno. V posledním přikázání je však otroctví považováno za běžnou věc (právní systém Izraele zmírňoval následky otroctví, zásadně se však proti němu nestavěl).

    Biblické příkazy byly vytvářeny v konkrétním sociálním kontextu své doby. Dnes žijeme v jiné společnosti, s jinými morálními pravidly. Pouze malá část příkazů Desatera si uchovala svůj smysl.

    Navíc lze jen těžko vysvětlit, proč je třeba dodržovat několik málo příkazů shrnutých do Desatera a zapomínat přitom na celou řadu dalších přikázání obsažených v Hebrejské Bibli. Jsou jich desítky a většina z nich dnes dodržována není.

    Vymezovat své morální zásady podle Desatera je dnes již morálně nedostatečné. Existují však snahy v Desateru a hlavně v širokém kontextu Pentateuchu vytyčit alespoň několik směrů platných i v současnosti. Například autoři knihy Tázání po budoucím [4] je chápou takto:

    1. Odpor vůči idolatrii.
    2. Znechucení ze zpředmětňování Pravdy, kterou nazýváme metaforicky Bůh.
    3. Odstup od vlastního poznání a právě žitého života.
    4. Úcta k otcovským a mateřským tradicím.
    5. Poslušnost Božího imperativu v celé jeho apodiktické šíři.

    Za zvláště aktuální považujeme příkazy veršů De5:6-11. Tedy prvá dvě resp. tři přikázání. Mohou spolu nejen úzce souviset, ale každé další je výkladem toho předchozího, obranou proti jeho nesprávnému pochopení. [10] Bůh je nepostižitelný a nemanipulovatelný. Přikázání varují před modlářstvím,  interpretací Boha a sektářství, a tedy před tím, k čemu tíhnou lidé už od nepaměti.

    Dvě desky, dva póly

    Podle tradice bylo Desatero předáno izraelitům na dvou kamenných deskách. Z biblického textu plyne, že Desatero řeší dvě základní roviny:
    - vztah lidí k Bohu
    - vztah lidí k sobě navzájem

    Stejné dvě roviny jednoduše shrnuje křesťanská tradice v podobě odpovědi Ježíše:

    Matouš 22:36-40
         "Mistře, které přikázání v zákoně je největší?"
    On mu řekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání.
    Druhé je mu podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.'
    Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci."

    Předlohu tohoto geniálního sumáře lze nalézt ve verších De6:5 a Lv19:18 Hebrejské Bible:

    Deuteronomium 6:5
         Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

    Leviticus 19:17
         Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist ke svému bratru, ale budeš trestat svého bližního podle práva, a neponeseš následky jeho hříchu.

    Pravděpodobné znění Desatera

    Autorství knih Deuteronomium či Exodus bylo tradicí připisováno Mojžíšovi. Dnes biblická věda potvrzuje, že Mojžíš Pentateuch nenapsal a není tedy ani zapisovatelem biblického Desatera ve výše uvedených verších.

    Deuteronomium 4:11-14
         Tenkrát jste se přiblížili a stáli pod horou. Hora planula ohněm až do samých nebes a kolem byla tma, oblak a mrákota. I promluvil k vám Hospodin zprostředku ohně. Slyšeli jste zvuk slov, avšak žádnou podobu jste neviděli; slyšeli jste jen hlas.  Oznámil vám svou smlouvu, kterou vám přikázal dodržovat, desatero přikázání, a napsal je na dvě kamenné desky. A mně Hospodin v oné době přikázal učit vás nařízením a právům, abyste je dodržovali v zemi, do které táhnete a kterou máte obsadit.

    Otázkou zůstává, pokud skutečně existovalo deset příkazů Yahweho na kamenných deskách, jak zněly?

    Názorů na původní znění dekalogu je celá řada. Eduard Nielsen v knize Tázání po budoucím [4] shrnuje pravděpodobnou původní podobu Dekalogu takto:

    1.
    2.
    3.
    4.
    5.
    6.
    7.
    8.
    9.
    10.
    Neuctívat jiné bohy než Jahveho.
    Zákaz zhotovování obrazu Jahveho nebo jiných božských obrazů.
    Nezneužívat jména Jahveho - např. k magii a čarování.
    Nekonat práce v den sabbatu.
    Nezlehčovat rodiče.
    Neničit manželství jiného muže.
    Nedopouštět se zabití.
    Nedopouštět se krádeže lidí.
    Nevystupovat jako lživý svědek proti svému bližnímu.
    Nepřivlastňovat si vlastnictví jiných.

    Většina současných badatelů klade Mojžíšovu dobu do druhé poloviny 13. stol. př. n. l.[9] K sepsání původního Desatera na kamenných deskách úmluvy tedy mělo dojít v této době. Teprve po několika staletích byla přikázání Yahweho zapsána do veršů Hebrejské Bible. Dnes tedy nevíme, jak mnoho se v Bibli dochovalo z ústní tradice Mojžíšovy doby a co bylo doplněno později v následujících staletích, do konečné redakce Tóry v 6. či 5. stol. př. n. l. Původní znění Desatera neznáme.

    Kořeny desatera

    Verše, ze kterých odvozujeme Desatero, se formou podobají staroorientálním smlouvám nejvyššího vládce s vazalskými panovníky. Desatero je formulováno apodikticky, tedy jako obecné bezpodmínečně platné směrnice. Tento styl se nejvíce blíží smlouvám chetitských panovníků. V úvodu uváděl vládce svá jména a tituly. Pak zdůraznil, co pro své poddané vykonal a vyslovil požadavek oddanosti a zachovaní věrnosti. Dál následovala jednotlivá ustanovení smlouvy, závěr tvořil požehnání těm, kteří smlouvu dodržovali a prokletí přestupníkům. 
    Desatero má všechny znaky takové smlouvy, Yahweh právě tak uzavírá smlouvu s lidem, ale ne jako rovný s rovným. Izraelité mají jen možnost Desatero přijmout nebo odmítnout (což se prakticky rovná rozsudku smrti). Na jedné straně stojí svrchovaný vládce Yahweh, na druhé pak jeho vazal, izraelský lid. [16]

    Forma Desatera nebyla ve starověku něčím výjimečným. Obdobu Desatera lze nalézt v textech okolních kultur. Uveďme konkrétní příklady:

    Zákony sumerských králů

    Nejstaršími psané zákony (asi 2050 př. n. l.) se dochovaly  z období vlády sumerského krále Urnammy (Ur-Namma) z Uru či krále Lipit-Ištar (Lipit-Ishtar) z Isinu (asi 1930 př. n. l.).

    Příklady zákonů sociální spravedlnosti [11]str.400 :

    - nesebereš osla vdově
    - nepozdržíš výplatu mzdy nádeníku

    Všimněme si podobnosti s příkazy Tóry.

    De 14:17
      Nepřevrátíš právo bezdomovce ani sirotka a vdově nezabavíš roucho.

    De 24:14-15
      Nebudeš utiskovat nádeníka, zchudlého a potřebného ze svých bratří ani ze svých hostí, kteří žijí v tvé zemi v tvých branách. Dáš mu jeho mzdu ještě téhož dne, než nad ním zapadne slunce, neboť je zchudlý a svým životem na ní závisí, aby nevolal proti tobě k Hospodinu a aby na tobě nebyl hřích.
     

    Zápis uvedených sumerských zákonů měl tedy předejít ty biblické o více než 1,5 tisíce let.  

    Chammurapiho zákoník

    Chammurapi (Chammurabi, Hammurabi)  byl babylónským králem (1792-1750 př. n. l.), který upevnil svou říši a dále ji rozšířil na téměř celou Mezopotámii. Zcela nově organizoval státní správu, vytvořil byrokratický aparát s kvalifikovanými úředníky, do vedení samosprávy jednotlivých oblastí Starobabylonské říše postavil místodržící.

    Král Chammurapi proslul vydáním zákoníku. Obsahuje výklad zvykového práva, je však přehledně systematizován. Obsahuje 282 článků, řešících právní otázky týkající se rodiny, soukromého vlastnictví a majetku obecně, obchodu, cen a mezd, půjček a jejich splácení, násilných zločinů, postavení různých společenských vrstev včetně otroků.

    Zákoník rozděloval tehdejší obyvatelstvo Babylónie do tří skupin:

    awilum (privilegovaná a nejbohatší vrstva, přestupky vůči nim se řešily formou odvety)
    muškéni (neprivilegované svobodné obyvatelstvo, přestupky vůči nim se řešily formou pokuty)
    otroci (nesvobodné obyvatelstvo, přestupky vůči nim se řešily formou pokuty placené jejich pánovi, otroky bylo dále možné kupovat a dědit, sami otroci mohli mít vlastní majetek a mohli se ženit se svobodnými ženami.

    Bazaltový monolit byl vystaven na veřejném místě v Sipparu, zaručoval přístup k právnímu řádu komukoliv. Soudní autority v Babylóně se již nadále nemohly v rozsudcích rozhodovat podle své vlastní vůle a musely se řídit kodifikovaným právem, zároveň nikdo jiný nemohl svévolně právo ignorovat a odvolávat se na jeho neznalost.

    V horní části monolitu je vyobrazen babylonský král Chammurabi, stojící před bohem Slunce a spravedlnosti Šamašem. Bůh symbolicky předává zákony, vytesané klínopisem níže do kamene.
    Obdobně, podle pozdější  hebrejské tradice, Mojžíš vytesal Yahweho příkazy. Podobné je například i rozdělení lidí na tři skupiny (Izraelité, ostatní svobodní lidé, otroci).
         


    Obr. Horní část monolitu - sedící bůh Šamaš předává Chammurabimu zákony.[18]

    Egyptská kniha mrtvých

    Inspiraci Desatera lze snad hledat také ve starých egyptských textech sloužících jako průvodce pro duše zemřelých. Sbírky těchto textů jsou označovány jako Egyptská kniha mrtvých. Měly poučit člověka, jak si počínat, aby obstál u podsvětního soudu. Texty se ustavovaly po mnoho staletí. Jádrem byly krátké texty z pyramid či z rakví, navzájem spojované a doplňované. Jejich vývoj byl dokončen z v 6. stol. př. n. l.

    V kapitolách týkajících se soudu mrtvých, lze nalézt podobné body. 

    Výňatek ze 125. kapitoly Knihy mrtvých:[18]
         Nezhřešil jsem proti lidem. Neporážel jsem dobytka určeného k oběti. Nezpůsobil jsem škody na místech posvátných. Neznal jsem ničemnosti a nedopustil jsem se nepoctivosti. Nechoval jsem nevážnosti k bohu. Nepohrdal jsem chudými. Nepřipravil jsem nájemce o jeho majetek. Nečinil jsem nic, co se oškliví bohům. Neočernil jsem člověka u jeho nadřízeného. Nenechal jsem nikoho hladověti. Nerozplakal jsem nikoho. Nezabil jsem nikoho ani jsem nedal rozkazu k vraždě. Nezpůsobil jsem nikomu bolestí. Nezmenšil jsem dávky potravin do chrámů. Nezadržel jsem obětního chleba bohům. Neodňal jsem obětních koláčů zářícím duchům. Neznásilnil jsem ženy. Nebyl jsem necudný. Neporušoval jsem obilní míry. Nezkracoval jsem lokte. Neporušil jsem polní výměry. Nezatěžoval jsem vahadlo váh. Neodnímal jsem kojencům mléka od úst. Neodháněl jsem dobytka od jeho píce. Nechytal jsem do sítě ptáků v bažinách bohů. Nechytal jsem ryb v jejich vodách. Nezabraňoval jsem vodě téci v její čas a nestavěl jsem hrází v cestu tekoucí vodě. Neuhasil jsem ohně v jeho času. Nepřekračoval jsem času, určeného mi pro příjem obětního masa. Nezadržel jsem dobytka, určeného chrámu. Nezkracoval jsem boha o jeho příjmy.

    125. kapitola Knihy mrtvých obsahuje instrukce, co má duše zemřelého říkat, až předstoupí před tváře bohů. Výše uvedený text je vyznání zesnulého, egyptské zpovědní zrcadlo. Plyne odtud, co považovali staří Egypťané za špatné skutky přitěžují duši u posledního soudu. Některé hříchy lze při dobré vůli porovnat s body desatera.

     

    ... pokračování příště ...

     


    [1] Bándy Juraj. 2001. Dekalóg na prahu 21.storočia. EBF UK. Bratislava 2001.
    ISBN 80-88827-19-1 (Referáty, které zazněly na sympóziu dne 8.2.2001 na EBF UK.)
    [2] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks.
    [3] Bible svatá aneb všecka svatá písma Starého i Nového Zákona podle posledního vydání kralického z roku 1613.  /BKR/ V elektronické formě SW BibleWorks.
    [4] Balabán M., Tydlitátová V. 1998. Tázání po budoucím. Herrmann & synové. Praha 1998
    [5] Nielsen E. Die Religion des alten Israels. Handbuch der Religionsgeschichte.
    [6] J.R. Překlady a jejich nepřesnosti. olam.cz/diskuse/preklady.html
    [7] Deutsche Bibelgesellschaft (German Bible Society).1966 - 1990. Hebrew Old Testament (4th ed) - Biblia Hebraica Stuttgartensia. Edited by K. Elliger and W. Rudoph of the Deutsche Bibelgesellschaft, Stuttgart, Fourth Corrected Edition. V elektronické formě BibleWorks. /BHS či WTT/

    Matthew Anstey. BHT - TRANSLITERATED BHS HEBREW OLD TESTAMENT 2001.
    V elektronické formě BibleWorks.
    [8] ESV - English Standard Version. 2001.Crossway Books/Good News Publishers.

    LXE - The English Translation of The Septuagint Version of the Old Testament.  Brenton 1844, 1851; FABS International 1988 ;  Larry Nelson 1998-1999

    JPS - HOLY SCRIPTURES 1917 (English).  Jewish Publication Society 1917; Nelson 1995-98

    NKJ - The New King James Version , Nelson 1982

    NLT - HOLY BIBLE, New Living Translation, Tyndale Charitable Trust 1996

    TNK - JPS TANAKH 1985.  The Jewish Publication Society.

    [9] Tretera.J.R. 2000. Právní dějiny starověkého Izraele. spcp.prf.cuni.cz/vyuka/izrael.htm
    [10] Desatero Božích slov. olam.cz/aktuality/liberalni_unie/studie/asret_hadivrot.html
    [11] Sitchin, Zecharia. 1995. Setkávání s bohy. Dobra. 2002
    [12] Prudký Martin. 1997. Význam Desatera pro pluralistickou společnost.
    www.etf.cuni.cz/~prudky/mptexty/97dekalog.html
    [13] Craigie P.C. The Problem of War in the Old Testament. Wm.B.Eerdmans Publishing Co. 1978. ISBN 0-8028-1742-4
    [14] M.Luther Malý katechismus www.volny.cz/cce.zizkov/katechismus.htm
    [15] Česká biblická společnost. 1968-1991. Výklady ke Starému zákonu, I.zákon Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronium. Praha. 1991. ISBN 80-7017-408-0
    [16] Didactylos. Desatero. 2004 www.bloguje.cz/blogy/didactylos/122657_item.php 
    [17] Jelínek, Petr. Chammurabiho zákoník. Universita Karlova v Praze - Evangelická teologická fakulta www.etf.cuni.cz/~rehak/publik/chammurabi.htm
    [18] Law Code of Hammurabi, king of Babylon. Louvre Museum. www.louvre.fr
    [19] Lexa František. Výbor ze starší literatury egyptské.

    Napsáno: 18.11.07


    [Akt. známka: 1,47 / Počet hlasů: 15] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 18. 03. 2005 | Aktualizováno: 00. 00. 0000 | 54932 přečtení | Počet komentářů: 141 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS .
    Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz