Související odkazy

Graham Hancock

Tajemné mapy

Podle G. Hancocka existují mapy, jejichž vznik si prý nedokážeme vysvětlit jinak, než teorií o neznámé civilizaci. Několik tisíc let před sumerskou civilizací zde mohla existovat jiná, technicky mnohem vyspělejší. Určité mapy jsou indicií ukazující na to, že Antarktida byla zhruba před 6000 roky bez ledovcové přikrývky. Poté mělo dojít k posunu zemské kůry a Antarktida se ocitla na jižním pólu. A právě tato katastrofa celozemského rozsahu, stejně jako existence pradávné a ztracené civilizace, je zmiňována v řadě mýtů a náboženských textů.
Na mapy, které by neměly existovat, upozornil v roce 1966 profesor Hapgood^[7]. Zmiňuje se o nich Erich von Daniken.^[8] Největší zájem o tajemné mapy však vyvolalo dílo Grahama Hancocka "Otisky božích prstů".^[3]

Antarktida

Mapa Piriho Reise Podle Hapgooda a Hancocka zobrazuje mapa Piriho Reise nezaledněné pobřeží Antarktidy. Badatelé však nemusí mít v tomto případě pravdu, jak naznačuje náš článek (odkaz výše).

Mapa Oronce Finea

Podle Grahama Hancocka nakreslil Oronce Fine v roce 1531 podivuhodnou mapu.^[5] Vznikla prý překreslením z několika starších kartografických podkladů. Zobrazuje údajně jižní polokouli včetně pobřeží Antarktidy v nezaledněném stavu. Podle Hancocka se v mnohém shoduje s mapami vytvořenými na základě seizmického výzkumu podledovcového terénu Antarktidy v roce 1949. Pozorovat nezaledněný povrch Antarktidy však prý bylo možné nejdříve před 13 000 lety! Pak mělo začít docházet k postupnému zaledňování kontinentu, které dorazilo k pobřeží kolem roku 4000 př. n. l.

Další mapy Antarktidy, které nemají existovat

Světoznámý kartograf Gerard Kremer známý jako Mercator v roce 1569 vytvořil několik map pobřeží Antarktidy. Podle Hapgooda jsou některé oblasti zobrazeny ještě věrohodněji než na mapě Orontaea Finnaea. Mercator měl pravděpodobně k dispozici ještě přesnější zdrojové mapy než Finnaeus.^[3]

Kartograf Philippe Buache uveřejnil v roce 1737 mapu celé Antarktidy, která prý vychází ze starověkých podkladů. Je na ní zobrazen také přirozený vodní průplav přetínající celý kontinent. Terén Antarktidy však byl prozkoumán až v roce 1958. Teprve tehdy bylo geofyzikálními metodami potvrzeno, že Antarktida je skutečně rozdělena na dva ostrovy.^[3]

Zrcadlo nebes

Právě tak nazval Graham Hancock další ze svých knih^[2]. Všímá si v ní několika významných historických staveb. Tvrdí, že byly budovány s jistým společným záměrem. Jsou přesně orientovány podle postavení nebeských těles před mnoha tisíci roky.

Hancock uvádí ve svých knihách mnoho pojmů týkajících se sledování dějů na obloze.   Čtenářům možná přijde vhod jejich stručné vysvětlení v sekci Starověké hvězdářství.