Proroctví o Mesiáši VI

Pokřivená proroctví

Vraždění neviňátek

Evangelista ve svém příběhu popisuje snahu krále Heroda zbavit se dítěte, které by v budoucnu mohlo ohrozit jeho plány. Dítětem, které se mělo narodit v Betlémě, je Ježíš. Herodes požádá mudrce, putující z daleka poklonit se narozenému Mesiáši, aby jej na zpáteční cestě informovali o tom, kde se Ježíš v Betlémě přesně nachází. Mudrcové se však ke králi nevrátili. Herodes tedy nechal v Betlémě povraždit všechny chlapce věkem odpovídající věku mesiáše. Ježíš však byl zachráněn, Josef s Marií s ním uprchli do Egypta.
Matouš tvrdí, že nářek žen nad hromadnou vraždou dětí byl předpovězen již před mnoha lety prorokem Jeremjášem. Evangelista se snaží ukázat, že Ježíš svým životem naplnil proroctví o Mesiáši.

V Hebrejské Bibli lze nalézt verše, na které se Matouš odkazuje:

CEP Jeremjáš 31:2-17

Ve verších skutečně čteme o pláči žen nad syny, kteří už nejsou. V tom se Matouš nemýlí. Celý rámec Jeremjášova příběhu však popisuje zcela jiné události, než je pláč žen nad dětmi zavražděnými Herodem v Betlémě.
Jeremjáš píše o Židech rozptýlených během válek. Mnoho z nich bylo odvedeno Nebúkadnesarovým vojskem do Babylónu. V Rámě je slyšet pláč. Ráchel oplakává své děti, které jsou od ní odloučeny, které už nejsou.

	Jeremjáš použil pojmu[5], který může znamenat nebytí ve smyslu absolutní neexistence, tedy smrti. Slovo však může vyjadřovat také absenci na daném místě (viz např. Gen 5:24).
Např. TNK překládá verš jako ... She refuses to be comforted For her children, who are gone. ... odmítá útěchu za její děti, které jsou pryč.

Jeremjáš psal text v prvých létech babylónského obležení Jeruzaléma, na konci 6. stol. př. n. l. V roce 597 př. n. l. vojsko Nebúkadnesara obsadilo Jeruzalém a část obyvatelstva odvedlo do babylonského zajetí. Podle Jeremjáše (Jer 40:1) byla skupina Židů vedena přes město Rámu, kde byl prorok ze zajetí propuštěn.

Ráchel, symbolizující izraelské ženy, pláče nad syny, kteří byli odvedeni do zajetí. Prorok se však snaží povzbudit izraelský a judský lid. Yahweh slibuje, že strádání jednou skončí a synové se vrátí zpět.

Smysl Jeremjášových veršů je tedy zcela jiný, než jim přisuzuje evangelista Matouš. Ráchel neoplakává své syny zavražděné Herodem, ale syny odvlečené do babylónského zajetí. Jeremjáš nepředpovídá něco, co se má stát v daleké budoucnosti. Pláč žen měl být slyšen v době zajetí jejich synů, tedy koncem 6. století př. n. l. V Matoušově příběhu jsou děti zavražděny. Jeremjáš píše o dětech, které nejsou (na daném místě), ale vrátí se zpět domů. Nikde není zmínka o Betlémě. Příběh nemá nic společného s událostmi, které popisuje Matouš.

Nemáme žádný historický záznam o hromadném vraždění dětí za vlády Heroda. Betlém byl vzdálen od Rámy (Ramah) 20 km. Pokud bychom chápali Matoušův text doslova, pak by pláč musel být slyšen na takovou vzdálenost. A slyšet by jej museli i v Jeruzalémě, který leží mezi oběmi městy. Matouš by pak jistě nebyl jediným, kdo zaznamenal takový zločin.^[3]

S králem Herodem je spojeno skutečné zabití dětí. Právě v době, kdy měl na svět přijít Mesiáš, poručil zabít své dva vlastní syny. Později, těsně před svou smrtí, nechal zprovodil ze světa ještě svého dalšího syna z prvého manželství.
Mezi Židy král oblíben nebyl a zpráva o zabití jeho vlastních dětí byla mezi nimi jistě rozšířena. S torzem příběhu se později mohl seznámit i Matouš. Hledal tedy v Písmu jakoukoliv zmínku o těchto událostech. Ve snaze rekonstruovat Ježíšovu biografii, Matouš probíral texty Písma. Hledal jakékoliv verše, které by mohly být použity pro jeho záměr ukázat, že Ježíš naplnil proroctví a že je tedy skutečným Mesiášem. V Jeremjášově textu nalezl zmínku o pláči Ráchel nad dětmi, které jsou pryč. Děti spojil s těmi, které nechal skutečně zabít král Herodes. Příběh byl na světě.
Svým čtenářům pak Matouš podsunul mylné tvrzení o tom, že Herodes, ve snaze zbavit se Mesiáše, poručil povraždit betlémské děti. A že nářek nad zabitými dětmi byl předpovězen před stovkami let prorokem Jeremjášem.
Prorokův text však nemá s událostmi popisovanými Matoušem žádnou spojitost. Mýlil se Matouš nebo záměrně uváděl v omyl své čtenáře? Pokoušel se vytvořit Ježíšův fiktivní životopis na základě zcela pozměněných hebrejských textů?

Přišel z Egypta

Matouš vypráví příběh o tom, kterak Josef s Marií utíkají do Egypta, aby uchránili svého syna Ježíše před nelítostným Herodem. Po smrti krále se vrací Ježíš zpět. Matouš ukazuje, že tak Mesiáš splnil další starozákonní proroctví.

Pravděpodobně se odvolává na proroka Ozeáše.

Matouš však zřejmě nepochopil začátek i pokračování veršů, nebo chtěl uvést své čtenáře v omyl. Ozeáš totiž pokračuje:

Synem Yahweho, kterého povolal z Egypta, je izraelský lid. Ozeáš píše o exodu z Egypta, nejedná se o proroctví, o Mesiáši zde není ani zmínky.

Matouš evidentně vytrhl část verše z kontextu a změnil tak jeho smysl. Svým příběhem o návratu Ježíše z Egypta a poukazem na údajné proroctví se snažil ve svých čtenářích vzbudit dojem, že Ježíš naplnil další ze starozákonních proroctví. Ozeáš však píše o exodu Židů z Egypta. Okolní text, ze kterého je to zcela jasné, Matouš neuvedl. Nejedná se o evangelistův omyl, ale o snahu dezinterpretovat smysl veršů Hebrejské bible, na které se odvolává.

Hlas kazatele?

Matouš se na různých místech svého evangelia zmiňuje o Janu Křtiteli. Několikrát uvádí proroctví z Písma, podle kterých měl kazatel Jan Křtitel připravit cestu Mesiáši. A Mesiášem měl být právě Ježíš. Matouš tvrdí, že Jan Křtitel (Baptista) připravil cestu spasiteli Ježíši, jak bylo předpovězeno hebrejskými proroky.

Matouš však původní smysl proroctví zastírá a uvádí své čtenáře v omyl. Podívejme se jak zní proroctví Izajáše:

Matouš pomlčel o pokračování Izajášovy zvěsti. Jinak by bylo jasné, že k přípravě cesty Yahweho nevyzývá jediný volající, ale hlas Sijóna a Jeruzaléma. Ani v úvodu své kapitoly však Izajáš nepíše o hlasu jediného kazatele. V tom je překlad CEP i BKR trochu zavádějící. Kapitola nezačíná slovy Hlas volajícího... Přesnější překlad zní: Volání je slyšet v pustině vyčistěte cestu...
Není jasné, zda je Volání slyšet v pustině... nebo Volání je slyšet, v pustině vyčistěte... Rozhodně však zde není psáno o hlasu jediného volajícího.

Důležité je však pokračování předpovědi. Příchod bude podle Izajáše předznamenán velkými událostmi, kdy bude zem přetvořena v rovinu. Všechno tvorstvo pozná, že promluvil Yahweh. Nic z toho se při příchodu Ježíše nestalo, o příchodu božího syna není v proroctví ani zmínky.

Matouš zamlčuje to, co v proroctví neodpovídá jeho příběhu o Ježíši. Evangelista se však dopouští i závažnějšího prohřešku. Ukažme si další příklad proroctví o přípravě cesty pro Yahweho. Matouš mění smysl předpovědi úpravou původního textu. Toto pokřivené proroctví pak vkládá přímo do úst Ježíše.

Cesta pro koho?

Matouš ve výše uvedeném textu vkládá přímo do úst Ježíšových potvrzení o tom, že je předpovídaným Mesiášem. Budí ve čtenáři dojem, že v Písmu je předpovězena existence posla (Jana Křtitele), který je poslán aby připravil cestu Ježíši.

Verš, na který se odvolává Ježíš, nalezneme v knize Malachiáš.

Vidíme zřetelně, jak Matouš mění smysl veršů záměnou několika slov. V Malachiášovi hovoří Yahweh o tom, že posílá svého posla, aby před ním (Yahwem) připravil cestu. Kdo měl být oním poslem? Podle některých biblistů psal prorok sám o sobě.^[7] Hebrejské jméno Malachiáš znamená "můj posel" nebo "andělský".^[6]
Malachiáš však končí kapitolu 3 veršem:

Poslem, který připraví před Yahweho cestu tedy může být prorok Elijáš. Obrátí srdce Hospodinova lidu tak, aby je nestihl klatbou.

Matouš změnil původní smysl verše. V Malachiáši čteme, žeYahweh posílá posla, který před ním (Yahwem) připraví cestu. Matouš píše o tom, že Yahweh posílá posla, aby připravil cestu někomu dalšímu - Ježíši.^[7]

Uvedli jsme si další příklady toho, jak autor Matoušova evangelia, ve snaze potvrdit mesiášské předurčení Ježíše Krista, dezinterpretuje verše Hebrejské bible. Matouš však šel ještě dále, pravděpodobně se odvolával na neexistující proroctví a vložil chybné informace přímo do Ježíšových úst. O tom v dalším článku nazvaném Matouš a chybějící proroctví.
 

Vytvořeno: 10.01.2005