Mýty

Mýtus o Atrachasísovi

Mýtus o Atrachasísovi je znám v několika verzích, z nichž nejstarší a nejucelenější je starobabylonská. Existuje i pozdější verze asyrská z Aššurbanipalovy knihovny založené v 7. stol. př. n. l.

Hrdina potopy

Hlavní lidskou postavou je Atrachasís (v překladu Nesmírně moudrý). Atrachasís je zde tím, kdo postaví archu a přežije potopu. Podle jednoho ze sumerských seznamů králů byl Atrachasís synem Ubaratutua, krále Šuruppaku (střední Mezopotámie).
V eposu o Gilgamešovi^[a], kde se rovněž vypráví o potopě, je hrdinou potopy Utanapištim (Nalezl jsem život). Utanapištim (angl. Utnapishtim) je zde rovněž uváděn jako syn Ubaratutua, krále Šuruppaku.^[b]
Nejstarším textem popisujícím potopu je sumerský mýtus o stvoření nazývaný Eridu Genesis. Zde potopu přežívá Zi-ud-sura - Ziusudra (Život dlouhých dnů). Podle Poučení ze Šuruppaku resp. Poučení Šuruppaka (Instructions of Shuruppak, cca. 2600 př. n. l.) byl Ziusudra synem krále Šuruppaka, který měl být synem Ubara-Tutua.^{[5] [6]} Šuruppak je archeologicky doložené sumerské město z 3. tisíciletí př. n. l.

Příběhy o potopě se v mnohém podobají, i když se postupem doby měnila jména toho, kdo postavil archu a pomohl zajistit pokračování lidského rodu: sumerský Ziusudra, akkadský Atrachasís, babylonský Utanapištim či biblický Noe.

Obsah

Stvoření člověka (tabulka I)

Vyprávění začíná v dobách, "Když bohové ještě byli lidmi":

Bohové Anunnakové žili v hierrachii a měli rozděleny pravomoci i povinnosti. Jejich potomci, Igigové, museli vykonávat veškerou namáhavou práci, zejména kopání a čištění kanálů.^[c]
Po 2500 letech dojde Igigům trpělivost, vyhlásí válku a obklíčí chrám rádce Anunnaků Enlila v Ekuru (E-kur - Horský dům v Nippuru). Enlil nařizuje svému služebníku Nuskuovi uzavřít bránu a chopit se zbraní:

Enlil (akadsky Ellil) svolá nejvyšší bohy Anunnaky. Anu sestoupil z nebes a přispěchal i Enki. Právě bůh Enki (akkadsky Ea) navrhne, aby bohyně lůna Bélet-ilí stvořila lidské bytosti, smrtelníky, kteří budou vykonávat těžkou práci místo bohů Igigů. Pro stvoření člověka však musel být zabit jeden z bohů (zřejmě jeden z Igigů):

Jeden z bohů musí být obětován. Z hlíny a boží krve a masa bude stvořen člověk, poznamenán duchem (etemmu) obětovaného boha.^[d]
Člověk tak ve své podstatě ponese něco pozemského (hlína, jíl) a božského (krev, maso). Bude mu na věky vtisknuto boží znamení.
Tak se také stalo.

Bohyně-matka (Bélet-ilí, Mami, Mama, Nintu) stvoří, s pomocí Enkiho, člověka z hlíny, masa a krve boha Geštuge (Wé-ilu), který byl předtím zabit (motiv zabití boha se objevuje v mnoha sumerských příbězích o stvoření člověka).
Je stvořeno 7 mužů a 7 žen. Z nich povstane během necelých 1200 let početná populace lidí.

Trest lidstvu - nemoc (tabulka I)

Enlil je roztrpčen nářkem země a lidským povykem. Sešle na lidstvo mor (resp. horečku):

V asyrské verzi příběhu Enlil přikazuje, aby Namtar potlačil křik lidí a ovanul je neduhy, bolestí, pohromou a morem:

Člověk jménem Atrachasís se snaží zabránit zkáze lidí a hledá radu u boha Enkiho (Ea):

Enki mu poradí přestat uctívat ostatní bohy a přinést upečený chléb jako oběť bohu Namtarovi (Osud).

Lidé zbudovali Namtarovi chrám a přinesli mu upečený chléb. Namtarovi se zalíbila oběť pražené mouky a lidé byli zbaveni moru.

Trest lidstvu - sucho, neúroda (tabulka II)

Lidský povyk a nářek země budí boha Enlila (není jasné, zda od prvního trestu uplynulo dalších 1200 let nebo děj následuje hned za vlnou nemocí):

Stejně jako u sužování lidstva nemocí i zde hledá Atrachasís radu u svého boha Enkiho. Ten radí přinést oběť bodu Adadovi:

Lidé byli chráněni tajně před vyhladověním. Když Enlil shledal, že lidstvo bylo i podruhé zachráněno, rozhněval se a opět seslal trest:

Lidé opět strádají. Postihly je neduhy, nerodí se děti. Začíná hlad. Rodiny jsou rozvráceny a lidé se začínají pojídat.
Text zde chybí ale bůh Enki pravděpodobně opět Atrachasísovi poradil a lidé přečkali i tuto katastrofu. Enlil konečně pochopil, že je to Enki, kdo neustále pomáhá lidem a svolal shromáždění Anunnaků. Enlil osočil Enkiho, že odstraňuje lidem jejich jařmo a dává jim svobodu. Enki musel přísahat, že již více nebude mluvit s lidmi. Bylo ustanoveno, že lidé budou smeteni potopou.

Potopa (tabulka III)

Veškeré lidstvo má smést potopa. Bůh Enki ale opět varuje Atrachasíse. Činí tak nepřímo, aby se nezpronevěřil přísaze. Nejprve prostřednictvím snu, poté mluví k rákosové stěně Atrachasísova domu. Šumění rákosu opakuje Enkimu chráněnci ozvěnu božích slov.

Enki tedy skrytě varuje Atrachasíse, káže mu postavit archu podle jeho přesných pokynů. Sdělí mu rovněž, že potopa nastane za 7 dní. Atrachasís vybuduje plavidlo, na které nalodí svou rodinu, divokou i domácí zvěř i živočišstvo, obilí a majetek.^[1]

Nastala potopa:

Bohové Enki, Nintu i Mami s bolestí sledují hrůzu. Bohové, kteří dlí na zemi, pro zemi pláčí. Po sedm dní a sedm nocí řine se déšť, běsní bouře a potopa.
Místa, kde popis potopy vrcholí, a kde by bylo zajímavé porovnat obsah s Gilgamešem a s Biblí, však chybí. Když vody konečně opadly a loď přistála na suché zemi, Atrachasís zřejmě přinesl bohům smírnou oběť.

Příběh pokračuje až okamžikem, kdy se někteří bohové Igigové (zde se jedná zřejmě o označení bohů, žijících na zemi) shromáždí nad Atrachasísovou obětí a litují, že nerozvážně připustili takové hrůzy.

Enlil spatřuje záchrannou lodici a pojímá jej hněv vůči Igigům. Anu tuší, že za záchranou člověka je opět Enki a ten to přiznává. Enlilovi nezbývá než se smířit s tím, že lidstvo bude i nadále přebývat na zemi. Žádá však, aby Enki společně s Nintu dali lidskému pokolení nový řád, který by omezil jeho přílišné rozmnožování. Přirozenou neplodností některých žen či omezeními u jistých společenských skupin (např. chrámových nevěstek). ^[1]

Vydáno: 03. 06. 2006