|
Mýty a genetika
Původ hospodářských a domácích zvířat
Starověké mýty vyprávějí o hospodářských zvířatech a
rostlinách jako o darech bohů. Kdy a
kde se člověk naučil obhospodařovat zemi, chovat zvířata, šlechtit rostliny
i živočichy? Některé odpovědi může nabídnout biologická věda - evoluční
genetika.
Kočky
Původ kočky domácí je dnes geneticky vystopován k nejméně pěti samicím
poddruhu kočky divoké zvaného Felis silvestris lybica (Divoká kočka
plavá). Z těchto pěti koček dnes pocházejí všechny kočky
domácí žijící na celém světě. K takovému závěru došel Carlos A.
Driscoll z Národního institutu proti rakovině, který analyzoval DNA
divokých koček. Odhalil pět vývojových linií domácích koček na
základě rozborů mtDNA (viz Mýty a genetika). [1] |
|
Obr. Divoká kočka plavá |
Za kolébku domácí kočky byl dříve považován Egypt, kde kočku
uctívali již ve starověku. Na Kypru však byla nalezena kočka, pohřbená spolu
s člověkem v době neolitu, před 9500 lety.[5]
Na Kypr se zřejmě ochočené kočky dostaly spolu s
farmáři z Turecka ještě dříve, než se zrodila egyptská civilizace. Nejstarší
pozůstatky pohřbené kočky jsou zhruba 9500 let staré. [1] |
|
Obr. vpravo - V někdejší kyperské
vesnici Shillourokambos byl objeven hrob s kosterními pozůstatky
člověka a kočky. Vesnice byla osídlena v období 8300 - 7000 př. n. l.
Nálezy ukazují, že zvíře pohřbené s jeho pánem bylo nejspíše chováno
jako domácí. Vztah mezi člověkem a kočkou nespočíval jen v hmotném
užitku, ale i v duchovní rovině.
[5]
[6]
[7]
|
|
|
Na Blízkém východě se tak zhruba před 10 000 lety první
divoká kočka zřejmě odvážila vplížit do lidské osady, kde byla skladována
pšenice a ječmen. Starověcí zemědělci uvítali kočku jako lovkyni hlodavců
ubírajících z jejich zásob obilí a tolerovali její pobyt v osadě. Děti si
pak ochočily její koťata a započala domestikace kočky.[1]
Kočka začala pomáhat obyvatelům neolitických osad s ochranou
zásob pšenice, žita či ječmenu na Blízkém východě zhruba před 10 000 lety.
Kočky se zřejmě domestikovaly samy a dodnes si tak zachovaly svou určitou
nezávislost a umění lovu.[1]
Na území Sýrie, Turecka a Izraele
byly nalezeny kamenné a hliněné sošky koček staré 10 000 let.[5]
|
|
Ve starověkém Egyptě byla kočka
zvířetem bohyně Bastet (Bestat). Egypťané věřili, že pokud svou
modlitbu přednesou kočce, uslyší ji bohyně Bastet.
Obr. vlevo - Bronzová soška kočky, Egypt - Pozdní doba (8 - 4 stol.
př. n. l.)[2] |
Staří Egypťané neuctívali zvířata jako
taková, ale věřili, že někteří bohové v nich mají své zosobnění nebo
pomocníky. V chrámu bohyně Bastet lidé nechávali jako dar
mumifikovanou kočku. Pro náboženské účely bylo zabito a mumifikováno
několik tisíc zvířat. Obr. vpravo - zabalená kočičí
mumie s maskou[3]
Již ve starověku však lidé zneužívali víry jiných ke svému
obohacení. Některé archeologické nálezy (cca. 500 př. n. l.) odkryly
podvržené kočičí mumie. Namísto kočičího těla obsahovaly "mumie"
pouze větvičky a vycpávku. Lidé zřejmě v dobré víře koupili mumii
kočky k uctění bohyně Bastet netušíce, že se jedná o jen o lacinou
napodobeninu.[4]
|
|
Psi
Pes je prvním domestikovaným zvířetem. Původ všech dnešních
psů sahá do východní Asie (do oblasti Číny, jižně od řeky Jang-c'-ťiang), do doby před 16 000
lety.
Někteří odborníci se domnívají, že psi začali být domestikováni na Blízkém
východě, tak jako většina jiných domácích zvířat. Ostatky pohřbených psů na
území dnešního Izraele a Jordánu jsou staré 14 000 let.
Pes byl potomkem divokého vlka nebo možná šakalů či kojotů.
Některé vlčí smečky se naučily zřejmě žít u lidských osad,
kde mohly snáze nalézat potravu. Lidé a vlci se začali postupně
sbližovat, vlčí mláďata v blízkosti člověka ztrácela plachost. Podle
dřívějších teorií mohli
lidé začít využívat služeb svých spolubydlících k lovu a ochraně před
jinými divokými zvířaty. Vlci mohli být i zdrojem potravy a kvalitní kůže.
Nová zjištění však ukazují, že původ prvních psích plemen odpovídá přechodu člověka z lovce a sběrače k člověku
zemědělci v době před 10 000 až 12 000 lety. První psi se nejspíš
nepoužívali při lovu či k hlídání jako jejich potomci v Evropě, ale jako potrava.
První plemeno se zřejmě vyvinulo z velkého počtu mnoha set ochočených vlků.[11]
Rozdíl mezi psem a vlkem ukazuje, že domestikace musela
probíhat 10 až 20 000 let. K oddělování linie psa od
vlka začalo docházet asi před 100 000 lety. Nálezy pozůstatků
přechodných forem mezi vlkem a psem však dosud chybí. Nejstarší pozůstatky
psa mají stáří 15 000 let.
Hovězí dobytek, kozy a ovce
K domestikaci koz a ovcí došlo na Blízkém východě asi
před 11 000 lety, o něco později zdomácněla prasata.[9]
Domestikace hovězího dobytka proběhla zhruba před 10 000 lety.[8]
Hlavním cílem
domestikace mohlo být snadnější získávání masa a kůží těchto zvířat, brzy se
však člověk naučil užívat také
mléko, vlnu a fyzickou výkonnost dobytka. |
|
Postup domestikace pěti druhů hospodářských zvířat (goats - kozy,
sheep - ovce, pigs - prasata, cattle - skot)[9] |
Mléko začal člověk shromažďovat nejpozději před 9000 lety, jak dokazují
stopy na keramických střepech. Richard Evershed a jeho tým z Bristolské univerzity
nashromáždili sbírku 2225 keramických střepů
nádob používaných na Blízkém východě v 7. až 5. tis. př. n. l. Analýza poměru radioizotopů uhlíku ve zbytcích organického
materiálu dokázala, že mnoho keramických nádob, především těch z území
turecké Anatolie, kdysi obsahovalo mléko.
Některé dřívější studie naznačily, že lidé v době před 9000 lety neměli
enzymy, které jsou potřebné ke strávení mléka v jeho přirozené podobě. To by
podle autorů studie nemuselo využívání mléka vadit, pokud by jej lidé
konzumovali ve formě sýrů nebo másla. Dojení zvířat vyžadovalo, aby si lidé drželi dobytek nablízku.
Společnosti prvních pastýřů proto musely zřejmě mít těsnější sociální
strukturu.[8]
|
|