Putujme proti proudu času k pradávným zdrojům lidského vědění,
pátrejme společně po duchovním odkazu našich předků!
Co nám mohou sdělit mýty, náboženské texty,
předpovědi a proroctví o naší budoucnosti?

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Re: Re: Čtyři samohlásky:
    "Josef Flavius ve svém díle Židovská válka (konkrétně v knize V, ka ... " (YHWH I - Výslovnost Božího jména)
  • Re: Čtyři samohlásky:
    " Oprava - je to i v Židovské válce: "Hlavu jeho kryla kme ... " (YHWH I - Výslovnost Božího jména)
  • Čtyři samohlásky:
    " To o těch čtyřech samohláskách od Flavia není v Židovských válká ... " (YHWH I - Výslovnost Božího jména)
  • Re: obelisk:
    "Nejedná se o konspirační teorii, ale o zjednodušený popis reality. ... " (Václav Havel v pražských slunovratových legendách)
  • obelisk:
    "Konspirační teorie o hrotu na obelisku je naprostý nesmysl. Sílu m ... " (Václav Havel v pražských slunovratových legendách)
  • Život:
    "Přeji hezký den, narazil jsem na Vaše pro mě velice zajímavé strán ... " (Zvon svobody nebo poroby?)
  • Mýty

    Mýtus, mýty

    Mýty (I.)

        

    Mýty (I.)

    Mýtus, mýty

    Říká se, že západní civilizace vyšla z tradice řecké vzdělanosti, římského práva a křesťanské lásky. Tyto tři stále živé stromy mají své nejhlubší kořeny v prastarých mýtech Blízkého východu.

    Pojďme ke kořenům, pátrejme po zrodu naší civilizace, kultury i náboženství, seznamujme se s mýtickou moudrostí našich prapředků!

    Na našich stránkách zaměříme pozornost zejména na  mýty a náboženství starověkého Blízkého východu a jejich vazbu k Bibli, knize, která nejvíce ovlivnila naši kulturu. Rovněž se budeme věnovat mýtům o Bibli ve smyslu smyšlenek a výmyslů. Zejména však budeme pátrat po tom, co nám odkazují naši předkové ve svých mýtech, náboženských textech, proroctvích a hmotných památkách, co nám radí a před čím nás varují.

    Nejvíce nás však budou zajímat mýty, pohádky či náboženské texty, varující před směrem naší cesty, po které kráčíme k samozničení.

      
    Obr. Potopa v ilustrované verzi bible od Gustava Dorého.[8]

    Co je to mýtus

    Řecké mythos původně znamená řeč a vyprávění, zejména o dávné minulosti. Tradiční vyprávění, která se často zpívala nebo recitovala při velkých slavnostech a tvořila společný majetek nějakého kmene nebo skupiny, jsou známé téměř ze všech starých kultur. Jejich tématem byl často počátek světa, založení města, původ slavností nebo institucí, jako potvrzení společné a pro všechny závazné zkušenosti, která má význam pro současný život.[6]

    Lidé doposud nejsou zdaleka sjednoceni v názorech na to, co jsou to mýty a co znamenaly a znamenají pro naše předky i pro nás samotné. Uveďme dvě definice mýtu z řady mnoha dalších:

        

     

    Mýtus 
    mýtus, vyprávění, báje;
    1. mytologie symbolický příběh zachycující původní lidskou zkušenost v přírodě a v historii; jeho obsahem bývá často nastolení řádu v dříve chaotickém, popř. beztvarém prazákladu světa. Jedná se o vyprávění mimočasové, jež se cyklicky zpřítomňuje v rituálu a často tvoří víceméně ucelený soubor (mytologii). Tradičně rozšířené mínění, považující mýtus za předlogický (předvědecký) způsob interpretace světa, je patrně mylné; pravda mýtu se opírá o důvěru, které je cizí jakékoli prověřování. Hlavním smyslem mýtu je identifikovat, harmonizovat člověka a společnost s daným přírodním i společenským řádem a nikoliv odpovídat na otázky po povaze světa (interpretovat svět). Civilizační rozvoj vedl k tomu, že mýtus postupně přestal rezonovat se změněnými sociálními podmínkami, což vyvolalo potřebu interpretace, popř. revize mytologických výpovědí a posléze i jeho přímé kritiky. V řecké filozofii tento proces vyvrcholil v myšlenkovou polaritu mýtu a logu, jež vedla ke vzniku filozofie a vědy. Filozofie a teologie se tradičně pokoušejí o radikální demytologizaci, zejména v současnosti však často respektuje hodnotu mýtu jako specifické výpovědi o skutečnosti a chce být spíše jeho interpretací. – Mytologická tvořivost a vnímavost pro mýtus nebyla ani v moderní době zcela oslabena, neboť i pro současného člověka je prvořadě důležitá potřeba harmonizace života s osobní i společenskou realitou; v tomto smyslu jsou osobní a společenské mýty předmětem zájmu psychologie a sociologie

    2. přeneseně smyšlenka, výmysl.

    Encyklopedie Diderot 2002 

      
        

     

    Mýtus 
    1. Též báje, fabulovaný útvar vypovídající o historii bohů, vzniku a povaze světa, člověka i o jiných přírodních a sociálních reáliích. Svou stavbou představuje mýtus složitý celek, obsahující vedle prvků sakrálních i zárodky pozdějších věd, filozofie, etiky, umění, práva a ideologie v užším smyslu slova: je tak příznačný pro kultury s ještě nedostatečnou diferenciací společenského vědomí. Základní funkcí mýtu je zprostředkovat sociálně závazný výklad světa uvnitř dané kultury, vytvořit v ní model chování pro různé oblasti lidské aktivity (práce, výživa, právo, sex, vědění, válka atd.) a tak zaručit stabilitu kultury, která mýtus produkuje. Mýtus má i značnou poznávací hodnotu, je shrnutím (ale i výběrem) zkušeností dané kultury, vždy nějakým způsobem odráží střetávání poznávacího subjektu s na něm nezávislými přírodními a společenskými silami, současně  však představuje poznání ne jako proces, ale jako stav, jako soubor dosažených a kanonizovaných poznatků, a v tomto smyslu brzdí poznávací procesy, které by hrozily celistvost jeho výkladu světa narušit. Úsilím po univerzálnosti tak mýtus nepřipouští jiné výklady světa jako stejně platné. Historickým vývojem proto jednotlivé mýty často různého původu splývaly ve větší celky, mytologie, v nichž se vzájemně přizpůsobovaly témuž organizačnímu řádu.

    Slovník literární teorie  

     

    Obsah mýtů

    Mýtus je zejména příběh, vyprávění o světě, o tom, jak vznikl a jak to na něm chodí. Mýty jsou obrazným, symbolickým, nerozumovým, ale intuitivním výkladem světa, jeho dění a zákonitostí. Zrcadlí se v nich lidská zkušenost, že každý čin má svého původce.

    O osvojení a výklad světa, o postižení jeho smyslu a významu, usilují kromě mýtů resp. mytologie také další oblasti lidské duchovní aktivity - filozofie, věda, umění, náboženství či různé ideologie. Mýty však patří k nejstaršímu dědictví našich předků, které se nám dochovalo. Právě mytologie poskytovala rámec rodícímu se náboženství, filosofii či vědě.  

      
    Obr. Stvoření světa na krajní části triptychu Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší (1480-1490).[9]

    Starověká mytologie je tvořena většinou vyprávěními o bozích a lidech-hrdinech. O jejich zrození či smrti, láskách i nenávisti, záštích a intrikách, vítězstvích a porážkách. Některé mýty si všímají stvoření a uspořádání světa, stvoření člověka a vzniku civilizace. [1]

    Většinou nejsou mýty chápány jako racionální popis reality ale spíše jako porozumění světu založené na lidské zkušenosti, citu či intuici. Tedy spíše jako pokus o symbolický výklad světa.
    Někteří však v mýtech hledají i reálné pradávné znalosti, jejichž zdrojem snad nemusel být ani člověk.

    Je mýtus alegorií, nepřímou řečí o pravdách světa, předvědeckým, předfilosofickým způsobem osvojování světa? Mohou nám mýty sdělit něco, co ani věda ani filosofie či náboženství nemohou?[4] Lze v mýtech nalézt racionální a vědecky ověřitelné znalosti našich prapředků?

    Ano, na mýty panuje mnoho i zcela protichůdných názorů. Mýty zřejmě vyvolávají více otázek, než kolik přinášejí odpovědí. Ale tak to má zřejmě být, vždyť princip mýtů je právě v jejich mnohoznačnosti a univerzálnosti.

     

    Mýty - fantazie nebo skutečnost?

    Mýtus je symbolické vyprávění o historii bohů, vzniku a povaze světa a člověka, které je vždy možné interpretovat mnoha způsoby. Každé symbolické vyprávění také sděluje obsah, který není snadné či vůbec možné sdělit přímo. Pro jejich interpretaci je nutná znalost symbolů, které jsou použity, i znalost kontextu, ve kterém mýtus vznikal a byl předáván.

    Odborníci se dodnes neshodují ve svých názorech na podstatu a význam starověkých mýtů. Někteří v nich vidí pouhé výmysly pramalého praktického přínosu, výtvory lidské představivosti a fantazie. Druzí však mýty pokládají za jeden z nejhlubších výkonů lidského ducha, výsledek hlubokého vnitřního nazírání na podstatu světa.[1]

    Mýty jsou postaveny na lidské představivosti a symbolice, za kterou by však mohlo být skryto i reálné jádro.

    Význam mýtů

    Mýty můžeme chápat různě. Je však nesporné, že v životě člověka sehrály nesmírně závažnou úlohu. Mýty vytvářely rámec lidské společnosti, byly nositeli morálky, soudržnosti, životaschopnosti a energie souručenství lidí, kteří si byli blízcí úrovní vývoje. 
    Tam, kde došlo k utlumení domácích mýtů či dokonce k jejich odsouzení a zákazu, docházelo ke ztrátě jistoty, rovnováhy a demoralizaci celých skupin i národů. Příkladem může být násilné rozšiřování dogmatického křesťanství v raném středověku či pozdější kolonizace Ameriky a Indie Evropany.[5]

    S klasickými starověkými mýty se dnešní člověk setkává jen zřídka, a pokud ano, tak v silně zdeformovaných a okleštěných verzích. Racionálně uvažující lidé je často pokládají za pouhé produkty fantazie naivních prapředků, lidé nábožensky založení v nich zase mohou vidět jen ozvěny temných pohanských časů  či dokonce dílo ďáblovo a nevítanou konkurenci kanonických náboženských textů. Je nesmírná škoda ignorovat starověké mýty nebo nad nimi ohrnovat nos, pokud se nám nehodí do našich zavedených schémat. Studium mýtů nám může pomoci navázat našimi životy na to dobré a moudré, co přinesla lidská minulost.
    Většina dochovaných mýtů nám skrze symboliku přenáší předává zkušeností, kterými lidé již prošli na cestě svojí evolucí a které nutně nemusíme znovu a znovu opakovat. Pokud člověk hledá orientaci v dnešním světě, kterému ne vždy rozumí, pak může nalézt určitou jistotu a ukotvení právě v moudrosti mýtů našich předků.

    J. Campbell tvrdí, že řádně fungující mytologie působí prostřednictvím konstelace signálů, afektových obrazů a znamení. Lidem má tak předávat poselství, pomáhající jim otevřít dokořán brány světa, ve kterém žijí, nemá nás však vést do dávno zapomenutých časů, ke zbožným iluzím o lepších zítřcích nebo do závislosti na sektách a pomíjivých hnutích. Podle něj má plnit mytologie tyto čtyři funkce (zkráceně): [5]

    1. Mystickou funkci: má povzbuzovat a udržovat v člověku pocit vděčnosti a úcty k tajemnému rozměru vesmíru: nikoliv proto, aby žil ve strachu, ale aby si uvědomoval, že on sám je jeho součástí.
    2. Podávat obraz světa odpovídající vědění doby: Tradiční náboženství nabízejí "plátna minimálně dvě tisíciletí stará."
    3. Vštěpovat a podporovat normy morálního kodexu společnosti.
    4. Vést jedince etapami jeho plodného života ve zdraví, síle a harmonii ducha.

    Mýty zasahují do současného života lidské společnosti v mnoha rovinách, ať to jsou starověké příběhy promítané znova a znova do kultury a umění, či například mýty sociální. Zvláště v dnešní době lidé stále více kladou důraz na svobodné rozhodování,  pluralitu názorů, výkladů, interpretací, vysvětlení… a právě mýtus takové možnosti nabízí.

    Mýty se nikdy ve skutečnosti neodehrály, v jistém smyslu se však odehrávají neustále a formují naši realitu.

    Mýty a náboženství

    Mýty, jako pradávná vyprávění o zrodu a fungování světa, mají s posvátnými náboženskými texty společného mnohem více, než si možná uvědomujeme.  Hranice mezi mýty a náboženskými texty je mnohdy velice nezřetelná. Vždyť i mnohé texty Hebrejské Bible jsou často odborníky řazeny do skupiny starověkých mýtů, aniž by to však muselo znamenat jejich degradaci.

    Náboženství je podle současných definic především kosmologie, interpretace světa.[3] Totéž platí i o mýtech, také jsou především pokusem o interpretaci světa.

    Pokud si znovu přečteme charakteristiky mýtů uváděné v předchozích kapitolách, jistě shledáme celou řadu paralel s náboženskými texty i náboženstvím jako takovým.

          


    [2]
    Obr. Ilustrace k biblickému příběhu o prvních lidech, stromu v ráji a hadovi.

    Strom s podivuhodnými plody, hadem či drakem a člověkem usilujícím získat plod, se vyskytuje v mnoha mýtech.

    Pokud někteří z nás chápou mýty jen jako pohádky, či ve významu výmyslu a smyšlenky, pak hledání vazeb mezi mýty a náboženskými texty mohou zákonitě chápat škodlivým své víře a náboženství.

    Jakmile v mýtech začneme rozeznávat jejich prapůvodní hlubší  poselství ve smyslu interpretace světa, mohou se stát významným pomocníkem při studiu většiny náboženských textů. Studium jednoho umožní lépe poznat druhé.

    Mýty jako poselství z dávných věků

    Pokud bychom chtěli zanechat lidem zprávu přes propast tisíců let, jaký způsob zvolit? Lidský jazyk i písmo se vyvíjejí a nelze je předpovědět. Nosiče informací podléhají zkáze a změnám při vývoji nových technologií. Kamenné knihovny mohou být zničeny kataklyzmaty, nebo se stát nepřístupnými. Jak předat našemu potomstvu v daleké budoucnosti životně důležité informace?

    Cestou je vybudovat sociální tradici, která by zavazovala každou generaci, předávat poselství generacím příštím.[7] Předávat informace tak, aby nedošlo k jejich postupné ztrátě. Šířit znalosti v zábavné, poutavé formě, v dobrodružných příbězích tak, aby lidé měli radost z jejich poslechu a šířili je dále. Životně důležité varování před nebezpečím předávat nenápadně a skrytě, aby je případný nepřítel neobjevil a nezničil.       


    Obr. Potopa světa, Michelangelova freska v Sixtinské kapli (1508–1509)[10]
     

    Vždyť lidstvo již mnohokrát sešlo na cestu vedoucí k záhubě. Jen nemnoho lidí vždy přežilo, aby mohlo dát počátek nové lidské civilizaci a předat varování, aby jejich vzdálení potomci neudělali stejné chyby. Toto poselství je předáváno formou mýtů, legend, pohádek i duchovních a náboženských příběhů. Je na nás je pochopit a vzít si ponaučení pro naše přežití.

     

    Pokračování - Mýtické nadpřirozené bytosti


    [1] Kramer. Mytologie starověku. 1961. Orbis - Stopy, fakta, svědectví. 1977
    [2] Lucas Cranach the Elder. Adam a Eva. 1526. Courtauld Gallery, London.
    ccat.sas.upenn.edu/~humm/Topics/AdamNeve/
    [3] Kostićová, Zuzana Marie. Náboženství novou perspektivou. Glosy.info, 28.červenec 2004. ISSN 1214-8857 glosy.info/texty/nabozenstvi-novou-perspektivou
    [4] Zouhar Jan. Poznámka k pojetí filozofie. Profil. Katedra filosofie FFMU Brno.
    profil.muni.cz/01_2001/zouhar_pojeti.html
    [5] Hrych Ervín. Velká kniha bohů a bájných hrdinů. Regia. 1999. ISBN 80-902484-9-7
    [6] Přispěvatelé Wikipedie, Mýtus [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2024, Datum poslední revize 28. 11. 2024, 20:35 UTC, [citováno 30. 10. 2025] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=M%C3%BDtus&oldid=24433431>
    [7] Sebeok, Thomas A. Communication Measures to Bridge Ten Millenia. Online. RESEARCH CENTER FOR LANGUAGE AND SEMIOTIC STUDIES. BMI/ONWI-532. 1984. Dostupné z: https://theatomicpriesthoodproject.squarespace.com/s/Communication-Measures-to-Bridge-Ten-Millenia.pdf . [cit. 2025-10-30].
    [8] Přispěvatelé Wikipedie, Potopa světa [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2025, Datum poslední revize 13. 04. 2025, 18:35 UTC, [citováno 30. 10. 2025] < https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Potopa_sv%C4%9Bta&oldid=24823705 >
    [9] Přispěvatelé Wikipedie, Stvoření světa [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2024, Datum poslední revize 29. 04. 2024, 07:48 UTC, [citováno 30. 10. 2025] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stvo%C5%99en%C3%AD_sv%C4%9Bta&oldid=23864394>
    [10] Přispěvatelé Wikipedie, Noemova archa [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2025, Datum poslední revize 12. 01. 2025, 10:14 UTC, [citováno 30. 10. 2025] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Noemova_archa&oldid=24561044>
        


    Vydáno: 14. 08. 2007


    | Autor: Pavel M | Vydáno: 07. 08. 2007 | Aktualizováno: 30. 10. 2025 | 43756 přečtení | Počet komentářů: 155 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS. Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz

    Redakce neodpovídá za obsah článků ani komentářů, které vyjadřují názory autorů a nemusí se vždy shodovat s názorem redakce. Pro zpoplatněné weby platí zákaz přebírání článků.