| |
Mýty (I.)
Mýtus, mýty
|
Říká se, že západní civilizace vyšla z tradice řecké vzdělanosti,
římského práva a křesťanské lásky. Tyto tři stále živé stromy mají své
nejhlubší kořeny v prastarých mýtech Blízkého východu.
Pojďme ke kořenům, pátrejme po zrodu naší civilizace, kultury i
náboženství, seznamujme se s mýtickou moudrostí našich prapředků!
Na našich stránkách zaměříme pozornost zejména na mýty a náboženství starověkého Blízkého
východu a jejich vazbu k Bibli, knize, která nejvíce ovlivnila naši kulturu.
Rovněž se budeme věnovat mýtům o Bibli ve smyslu smyšlenek a výmyslů.
Zejména však budeme pátrat po tom, co nám odkazují naši předkové ve svých
mýtech, náboženských textech, proroctvích a hmotných památkách, co nám radí
a před čím nás varují.Nejvíce nás však budou zajímat mýty, pohádky či
náboženské texty, varující před směrem naší cesty, po které kráčíme
k samozničení. |
|

Obr. Potopa v ilustrované verzi bible od Gustava
Dorého.[8] |
Co je to mýtus
Řecké mythos původně znamená řeč a vyprávění, zejména o dávné
minulosti. Tradiční vyprávění, která se často zpívala nebo recitovala při
velkých slavnostech a tvořila společný majetek nějakého kmene nebo skupiny,
jsou známé téměř ze všech starých kultur. Jejich tématem byl často počátek
světa, založení města, původ slavností nebo institucí, jako potvrzení
společné a pro všechny závazné zkušenosti, která má význam pro současný
život.[6]
Lidé doposud nejsou zdaleka sjednoceni v názorech na
to, co jsou to mýty a co znamenaly a znamenají pro naše předky i pro nás
samotné. Uveďme dvě definice mýtu z řady mnoha dalších:
| |
Mýtus
mýtus, vyprávění, báje;
1. mytologie symbolický příběh zachycující původní lidskou
zkušenost v přírodě a v historii; jeho obsahem bývá často
nastolení řádu v dříve chaotickém, popř. beztvarém prazákladu
světa. Jedná se o vyprávění mimočasové, jež se cyklicky
zpřítomňuje v rituálu a často tvoří víceméně ucelený soubor
(mytologii). Tradičně rozšířené mínění, považující mýtus za
předlogický (předvědecký) způsob interpretace světa, je patrně
mylné; pravda mýtu se opírá o důvěru, které je cizí jakékoli
prověřování. Hlavním smyslem mýtu je identifikovat, harmonizovat
člověka a společnost s daným přírodním i společenským řádem a
nikoliv odpovídat na otázky po povaze světa (interpretovat
svět). Civilizační rozvoj vedl k tomu, že mýtus postupně přestal
rezonovat se změněnými sociálními podmínkami, což vyvolalo
potřebu interpretace, popř. revize mytologických výpovědí a
posléze i jeho přímé kritiky. V řecké filozofii tento proces
vyvrcholil v myšlenkovou polaritu mýtu a logu, jež vedla ke
vzniku filozofie a vědy. Filozofie a teologie se tradičně
pokoušejí o radikální demytologizaci, zejména v současnosti však
často respektuje hodnotu mýtu jako specifické výpovědi o
skutečnosti a chce být spíše jeho interpretací. – Mytologická
tvořivost a vnímavost pro mýtus nebyla ani v moderní době zcela
oslabena, neboť i pro současného člověka je prvořadě důležitá
potřeba harmonizace života s osobní i společenskou realitou; v
tomto smyslu jsou osobní a společenské mýty předmětem zájmu
psychologie a sociologie
2. přeneseně smyšlenka, výmysl.
Encyklopedie Diderot 2002 |
| |
Mýtus
1. Též báje, fabulovaný útvar
vypovídající o historii bohů, vzniku a povaze světa, člověka i o jiných
přírodních a sociálních reáliích. Svou stavbou představuje mýtus složitý
celek, obsahující vedle prvků sakrálních i zárodky pozdějších věd,
filozofie, etiky, umění, práva a ideologie v užším smyslu slova: je tak
příznačný pro kultury s ještě nedostatečnou diferenciací společenského
vědomí. Základní funkcí mýtu je zprostředkovat sociálně závazný výklad
světa uvnitř dané kultury, vytvořit v ní model chování pro různé oblasti
lidské aktivity (práce, výživa, právo, sex, vědění, válka atd.) a tak
zaručit stabilitu kultury, která mýtus produkuje. Mýtus má i značnou
poznávací hodnotu, je shrnutím (ale i výběrem) zkušeností dané kultury,
vždy nějakým způsobem odráží střetávání poznávacího subjektu s na něm
nezávislými přírodními a společenskými silami, současně však představuje poznání ne jako proces, ale jako stav, jako soubor dosažených
a kanonizovaných poznatků, a v tomto smyslu brzdí poznávací procesy,
které by hrozily celistvost jeho výkladu světa narušit. Úsilím po
univerzálnosti tak mýtus nepřipouští jiné výklady světa jako stejně
platné. Historickým vývojem proto jednotlivé mýty často různého původu
splývaly ve větší celky, mytologie, v nichž se vzájemně přizpůsobovaly
témuž organizačnímu řádu.Slovník literární teorie |
Obsah mýtů
|
Mýtus je zejména příběh, vyprávění o světě, o tom, jak
vznikl a jak to na něm
chodí. Mýty jsou obrazným, symbolickým, nerozumovým, ale intuitivním výkladem světa, jeho dění a zákonitostí. Zrcadlí se v nich lidská
zkušenost, že každý čin má svého původce.
O osvojení a výklad světa, o postižení jeho smyslu a
významu, usilují kromě mýtů resp. mytologie také další oblasti lidské
duchovní aktivity - filozofie, věda, umění, náboženství či různé ideologie.
Mýty však patří k nejstaršímu dědictví našich předků, které se nám
dochovalo. Právě mytologie poskytovala rámec rodícímu se náboženství,
filosofii či vědě.
|
|

Obr. Stvoření světa na krajní části triptychu
Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší (1480-1490).[9] |
Starověká mytologie je tvořena většinou vyprávěními o bozích
a lidech-hrdinech. O jejich zrození či smrti, láskách i nenávisti, záštích a
intrikách, vítězstvích a porážkách. Některé mýty si všímají stvoření a
uspořádání světa, stvoření člověka a vzniku civilizace. [1]
Většinou nejsou mýty chápány jako racionální popis reality
ale spíše jako porozumění světu založené na lidské
zkušenosti, citu či intuici. Tedy spíše jako pokus o symbolický výklad světa.
Někteří však v mýtech hledají i reálné pradávné znalosti, jejichž zdrojem
snad nemusel být ani člověk.
Je mýtus alegorií, nepřímou řečí o pravdách světa,
předvědeckým, předfilosofickým způsobem osvojování světa? Mohou nám mýty
sdělit něco, co ani věda ani filosofie či náboženství nemohou?[4]
Lze v mýtech nalézt racionální a vědecky ověřitelné znalosti našich
prapředků?
Ano, na mýty panuje mnoho i zcela
protichůdných názorů. Mýty zřejmě vyvolávají více otázek, než kolik
přinášejí odpovědí. Ale tak to má zřejmě být, vždyť princip mýtů je právě
v jejich mnohoznačnosti a univerzálnosti.
Mýty - fantazie nebo skutečnost?
Mýtus je symbolické vyprávění o historii bohů, vzniku a
povaze světa a člověka, které je vždy možné
interpretovat mnoha způsoby. Každé symbolické vyprávění také sděluje obsah,
který není snadné či vůbec možné sdělit přímo. Pro jejich interpretaci je
nutná znalost symbolů, které jsou použity, i znalost kontextu, ve kterém
mýtus vznikal a byl předáván.
Odborníci se dodnes neshodují ve svých názorech na podstatu
a význam starověkých mýtů. Někteří v nich vidí pouhé výmysly pramalého
praktického přínosu, výtvory lidské představivosti a fantazie. Druzí však
mýty pokládají za jeden z nejhlubších výkonů lidského ducha, výsledek
hlubokého vnitřního nazírání na podstatu světa.[1]
Mýty jsou postaveny na lidské představivosti a symbolice, za
kterou by však mohlo být skryto i reálné jádro.
Význam mýtů
Mýty můžeme chápat různě. Je však nesporné, že v životě
člověka sehrály nesmírně závažnou úlohu. Mýty vytvářely
rámec lidské společnosti, byly nositeli morálky,
soudržnosti, životaschopnosti a energie souručenství lidí,
kteří si byli blízcí úrovní vývoje.
Tam, kde došlo k utlumení domácích mýtů či dokonce k jejich
odsouzení a zákazu, docházelo ke ztrátě jistoty, rovnováhy a
demoralizaci celých skupin i národů. Příkladem může být
násilné rozšiřování dogmatického křesťanství v raném
středověku či pozdější kolonizace Ameriky a Indie Evropany. [5]S klasickými starověkými mýty se dnešní člověk setkává jen
zřídka, a pokud ano, tak v silně zdeformovaných a okleštěných
verzích. Racionálně uvažující lidé je často pokládají za
pouhé produkty fantazie naivních prapředků, lidé nábožensky
založení v nich zase mohou vidět jen ozvěny temných
pohanských časů či dokonce dílo ďáblovo a nevítanou
konkurenci kanonických náboženských textů. Je nesmírná
škoda ignorovat starověké mýty nebo nad nimi ohrnovat nos,
pokud se nám nehodí do našich zavedených schémat.
Studium mýtů nám může pomoci navázat našimi životy na to dobré
a moudré, co přinesla lidská minulost.
Většina dochovaných mýtů nám skrze symboliku přenáší předává
zkušeností, kterými lidé již prošli na cestě svojí evolucí a
které nutně nemusíme znovu a znovu opakovat. Pokud člověk hledá orientaci v dnešním světě, kterému
ne vždy rozumí, pak může nalézt určitou jistotu a ukotvení
právě v moudrosti mýtů našich předků.
J. Campbell tvrdí, že řádně fungující mytologie působí
prostřednictvím konstelace signálů, afektových obrazů a
znamení. Lidem má tak předávat poselství, pomáhající jim
otevřít dokořán brány světa, ve kterém žijí, nemá nás však
vést do dávno zapomenutých časů, ke zbožným iluzím o lepších
zítřcích nebo do závislosti na sektách a pomíjivých hnutích.
Podle něj má plnit mytologie tyto čtyři funkce (zkráceně):
[5]
1. Mystickou funkci: má povzbuzovat a udržovat v člověku
pocit vděčnosti a úcty k tajemnému rozměru vesmíru: nikoliv
proto, aby žil ve strachu, ale aby si uvědomoval, že on sám
je jeho součástí.
2. Podávat obraz světa odpovídající vědění doby: Tradiční
náboženství nabízejí "plátna minimálně dvě tisíciletí
stará."
3. Vštěpovat a podporovat normy morálního kodexu
společnosti.
4. Vést jedince etapami jeho plodného života ve zdraví, síle
a harmonii ducha.
Mýty zasahují do současného života lidské společnosti v
mnoha rovinách, ať to jsou starověké příběhy promítané znova
a znova do kultury a umění, či například mýty sociální.
Zvláště v dnešní době lidé stále více kladou důraz na
svobodné rozhodování, pluralitu názorů, výkladů, interpretací, vysvětlení…
a právě mýtus takové možnosti nabízí.
Mýty se nikdy ve skutečnosti neodehrály, v jistém smyslu
se však odehrávají neustále a formují naši realitu.
Mýty a náboženství
| Mýty, jako pradávná vyprávění o zrodu
a fungování světa, mají s posvátnými náboženskými texty společného
mnohem více, než si možná uvědomujeme. Hranice mezi mýty a náboženskými
texty je mnohdy velice nezřetelná. Vždyť i mnohé texty Hebrejské
Bible jsou často odborníky řazeny do skupiny starověkých mýtů, aniž
by to však muselo znamenat jejich degradaci. Náboženství je podle
současných definic především
kosmologie, interpretace světa.[3]
Totéž platí i o mýtech, také jsou především pokusem o interpretaci
světa. Pokud si znovu přečteme charakteristiky mýtů uváděné v
předchozích kapitolách, jistě shledáme celou řadu paralel s
náboženskými texty i náboženstvím jako takovým. |
|

[2]
Obr. Ilustrace k biblickému příběhu o prvních lidech, stromu v ráji a hadovi.
Strom s podivuhodnými plody, hadem či drakem a
člověkem usilujícím získat plod, se vyskytuje v mnoha mýtech. |
Pokud někteří z nás
chápou mýty jen jako pohádky, či ve významu výmyslu a smyšlenky, pak hledání vazeb mezi mýty a náboženskými texty mohou
zákonitě chápat
škodlivým své víře a náboženství.
Jakmile v mýtech začneme rozeznávat jejich prapůvodní hlubší
poselství ve smyslu interpretace světa,
mohou se stát významným pomocníkem při studiu většiny náboženských textů. Studium jednoho umožní lépe poznat druhé.
Mýty jako poselství z dávných věků
Pokud bychom chtěli zanechat lidem zprávu přes propast tisíců let, jaký
způsob zvolit? Lidský jazyk i písmo se vyvíjejí a nelze je předpovědět.
Nosiče informací podléhají zkáze a změnám při vývoji nových technologií.
Kamenné knihovny mohou být zničeny kataklyzmaty, nebo se stát nepřístupnými.
Jak předat našemu potomstvu v daleké budoucnosti životně důležité informace?
| Cestou je vybudovat sociální tradici, která by zavazovala každou
generaci, předávat poselství generacím příštím.[7]
Předávat informace tak, aby nedošlo k jejich postupné ztrátě. Šířit
znalosti v zábavné, poutavé formě, v dobrodružných příbězích tak,
aby lidé měli radost z jejich poslechu a šířili je dále. Životně
důležité varování před nebezpečím předávat nenápadně a skrytě, aby
je případný nepřítel neobjevil a nezničil. |
|

Obr. Potopa světa, Michelangelova freska v Sixtinské
kapli (1508–1509)[10]
|
Vždyť lidstvo již mnohokrát sešlo na cestu vedoucí k záhubě. Jen nemnoho
lidí vždy přežilo, aby mohlo dát počátek nové lidské civilizaci a předat
varování, aby jejich vzdálení potomci neudělali stejné chyby. Toto poselství
je předáváno formou mýtů, legend, pohádek i duchovních a náboženských
příběhů. Je na nás je pochopit a vzít si ponaučení pro naše přežití.
Pokračování -
Mýtické nadpřirozené bytosti
|
| [1] |
Kramer. Mytologie
starověku. 1961. Orbis - Stopy, fakta, svědectví. 1977 |
| [2] |
Lucas Cranach the Elder.
Adam a Eva. 1526. Courtauld Gallery, London.
ccat.sas.upenn.edu/~humm/Topics/AdamNeve/ |
| [3] |
Kostićová, Zuzana Marie. Náboženství novou
perspektivou. Glosy.info, 28.červenec 2004. ISSN 1214-8857
glosy.info/texty/nabozenstvi-novou-perspektivou |
| [4] |
Zouhar Jan. Poznámka k
pojetí filozofie. Profil. Katedra filosofie FFMU Brno.
profil.muni.cz/01_2001/zouhar_pojeti.html |
| [5] |
Hrych Ervín. Velká kniha
bohů a bájných hrdinů. Regia. 1999. ISBN 80-902484-9-7 |
| [6] |
Přispěvatelé Wikipedie,
Mýtus [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2024, Datum
poslední revize 28. 11. 2024, 20:35 UTC, [citováno 30. 10. 2025] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=M%C3%BDtus&oldid=24433431> |
| [7] |
Sebeok, Thomas A.
Communication Measures to Bridge Ten Millenia. Online. RESEARCH
CENTER FOR LANGUAGE AND SEMIOTIC STUDIES. BMI/ONWI-532. 1984. Dostupné
z:
https://theatomicpriesthoodproject.squarespace.com/s/Communication-Measures-to-Bridge-Ten-Millenia.pdf
. [cit. 2025-10-30]. |
| [8] |
Přispěvatelé Wikipedie,
Potopa světa [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2025,
Datum poslední revize 13. 04. 2025, 18:35 UTC, [citováno 30. 10. 2025] <
https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Potopa_sv%C4%9Bta&oldid=24823705
> |
| [9] |
Přispěvatelé Wikipedie,
Stvoření světa [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2024,
Datum poslední revize 29. 04. 2024, 07:48 UTC, [citováno 30. 10. 2025] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stvo%C5%99en%C3%AD_sv%C4%9Bta&oldid=23864394> |
| [10] |
Přispěvatelé Wikipedie,
Noemova archa [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2025,
Datum poslední revize 12. 01. 2025, 10:14 UTC, [citováno 30. 10. 2025] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Noemova_archa&oldid=24561044> |
|
|