| |
Mýty
Enki a Ninmach - stvoření lidstva
V dávných dobách, po oddělení nebe od země, museli bohové ještě sami
pracovat. Nižší bohové, pověření těžkou prací při výkopech zavlažovacích
kanálů, se vzbouřili. Nejvyšší bohové se proto rozhodli stvořit člověka, který převezme těžkou práci.
Bohové Enki a Ninmach byli pověřeni stvořením prvních lidí. Posilněni pitím piva
však začali spolu soupeřit. Ninmach stvořila několik lidí různě postižených, avšak Enki těmto lidem
dokázal určit jejich
smysluplné místo ve společnosti. Pak sám Enki stvořil ženu a s ní zřejmě
zplodil prvé
lidské dítě nazvané Umul.
Mýtus nabízí vysvětlení existence různě postižených lidí a záruku
jejich uplatnění ve společnosti. První postižení lidé jsou výsledkem
soupeření bohů Enkiho a Ninmach následujícím po nestřídmém pití piva. Příběh
rovněž vysvětluje příčinu bezmocnosti dětí po jejich narození.
Obsah
Příběh začíná v pradávné době, po oddělení nebe od země, kdy byli zrozeni
bohové Anunnakové, kdy uzavírali mezi sebou partnerské svazky a
dělili si nebe a zemi. Enki a Ninmach [1],
1-6
| |
Za oněch dnů, kdy nebe a země
stvořeny byly,
za oněch nocí, kdy nebe od země bylo odděleno,
v oněch letech, kdy osudy byly určeny,
kdy Anunnakové byli zrozeni
a bohyně do manželství vzaty byly,
mezi nebe a zemi se rozdělily. |
V těch dávných dobách si bohové museli prací obstarávat živobytí.
Velcí bozi na práci dohlíželi, nižší bozi lopotně hloubili zavlažovací
kanály. Enki a Ninmach,
7-10
| |
Když bohyně otěhotněly a rodily –
tehdy pro jídlo a pití své bozi ještě pracovali.
Velcí bozi na práci dohlíželi, nižší bozi nosili košíky,
při hloubení kanálů v Charalu hlínu sypali. |
Bohové si však začali stěžovat. Nejmoudřejší bůh Enki, spící na svém
loži v hlubině moře, je však neslyšel. Teprve bohyně Nammu, první z
božských matek,
jej přiměla k pomoci naříkajícím a rozhádaným bohům. Enki a
Ninmach,
21-23
| |
Bozi, jež stvořil jsi, jedni do
druhých bijí!
Můj synu, ze svého lože se zvedni, k moudrosti své zručnost
připoj!
Opatři bohům náhradu, aby své košíky odhodit mohli!“ |
Moudrý Enki se tedy rozhodne jednat. Enki a
Ninmach,
25-30
| |
Bůh, kníže svatý, v zamyšlení do
stehen se bije,
vědoucí, moudrý, rozvážný, jenž vše moudré a dobré zná,
stvořitel, jenž dokáže všechno, Sigensigduovi vzejít dal.
Enki po svém boku ho postavil, přemýšlí o něm.
Když Enki, jediný stvořitel tvaru, se do jeho nitra pozorně
díval,
řekl své matce Nammu:
„Má matko, na tvora, kterého vytvoříš ty, uval práci bohů!
|
Enki dal vzejít Sigensigduovi. Zřejmě se jednalo o sedm Sigensigdu,
bohyní rodiček.[3]Podle
jiných výkladů textu bylo bohyní 7 párů, někdy je však Sigensigdu považován
za prvý prototyp člověka.
Pak Enki požádal Nammu, svou matku,
aby stvořila (s pomocí Sigensigdu) z hlíny tvora - člověka, který převezme práci bohů.
Enki a Ninmach,
30-38
| |
„Má matko, na tvora, kterého
vytvoříš ty, uval práci bohů!
Až jádro hlíny nad oceánem Abzu smísíš,
až Sigensigdu hlínu odkrojí,
nechť Ninmach je ti pomocnicí,
Ninimma, Suzianna, Ninmada a Ningunna, jež jsi zrodila,
Ninmug, Šaršargaba a Ninbara
ať při tvém porodu stojí!
Má matko, až osud mu rozhodneš,
Ninmach nechť na člověka robotu uvalí!“ |
Druhá část
Enki (Nudimmud) pro matku Nammu a její budoucí pomocníky - bohyni Ninmach
(Ninchursag) a
sedm bohyní (Sigensigdua ?)
vystrojil hostinu. Pohostil také vysoké bohy Ana a Enlila.
Enki a Ninmach,
52-57
| |
Enki s Ninmach společně pivo pili a
jejich mysl byla rozjařena.
Ninmach Enkimu praví:
„Podle toho, jak dobře či špatně je tělo utvořeno,
já osud mu – jak srdce mé si žádá – dobře či špatně rozhodnu!“
Enki bohyni Ninmach odpovídá:
„Osud, který si přeješ, ať dobrý či špatný, určím já sám!“
|
Enki a jeho sestra Ninmach se rozjaří pitím piva. Ninmach touží určit osud
budoucím lidem, Enki si však tuto výsadu chce ponechat pro sebe.
Dochází zřejmě k jistému soupeření, každý z božských sourozenců si myslí, že jen on sám
umí stvořit člověka a dát mu smysluplný osud.
Ninmach se pustila do díla. Vzala hlínu nad mořem Abzu a stvořila postupně šest lidí.
Každý z nich však byl nějak postižen. Prvý
člověk byl velice sláb. Enki mu určil osud - ustanovil jej dvorním
sluhou. Druhý člověk málo viděl a stále mrkal. Enki mu proto daroval
umění zpěvu. Třetí měl strnulou nohu, byl tedy určen pro práci se
stříbrem. Čtvrtý neudržel moč, Enki jej nepověřil žádnou povinností.
Pátou byla neplodná žena, Enki ji poslal do harému. Šestý člověk neměl
mužský úd ani ženskou pochvu, byl ustanoven zřejmě do funkce královského
eunucha.
Ninmach stvořila prvých šest lidí nedokonale snad záměrně, aby znemožnila
určit Enkimu zdárně jejich osud. [3]
Enkimu se však přesto podařilo určit jim smysluplné místo v budoucí
společnosti. Enki a Ninmach,
79-85
| |
Ninmach kousky hlíny mrštila o zem
vší silou.
Velký pán Enki bohyni Ninmach řekl:
„Každému, jejž jsi stvořila, jsem určil osud, obživu dal.
Nyní chci pro tebe tvořit sám, pro
tebe osudy zrozených určovat!“
Enki tvořil podle hlavy její, těla, úst i vnitřností.
Bohyni Ninmach při tom řekl:
„Z údu vztyčeného semeno do lůna ženy vstříknu, ta žena porodí.“
|
Výše uvedený překlad nemusí být přesný. Jiné zdroje
[3] [5]
uvádějí následující překlad řádky 83:
Tedy nikoliv "Enki tvořil podle hlavy její, těla, úst i vnitřností."
ale "Enki vytvořil podobu hlavy ... a otvor v jejím lůně."
Enki sám se rozhodl stvořit člověka. Stvořil zřejmě ženu včetně
rozmnožovacích orgánů a sám ji pak oplodnil. Podobně i v pozdějším
biblickém příběhu pomáhá Yahweh prvé ženě Evě při oplodnění (Gen 4:1). [3]
Další dva řádky textu jsou poškozeny.
Dále se dozvídáme, že druhým člověkem
byl Umul: Enki a Ninmach,
88-101
| |
Druhý (člověk) byl Umul. Jeho hlava
nemocná byla, jeho oči nemocné byly, jeho … byl nemocný, jeho
šíje nemocná byla,
jeho život byl konci blízko, plíce měl nemocné, srdce nemocné,
vnitřnosti nemocné.
Hlava mu na těle visela, chléb do úst nevložil, jeho páteř …
ramena jeho byla slabá, jeho nohy byly slabé, do pole vyjít
nemohl. Takového člověka stvořil.
I praví Enki bohyni Ninmach:
„Člověku, jejž jsi stvořila, já určil jsem osud, dal jsem mu
obživu.
Nyní ty člověku, jejž stvořil jsem já, osud urči, nechť pojídá
chléb!“
Když Ninmach Umula spatřila, otočila se k němu,
k Umulovi přistoupila a otázky mu kladla. Mluvit však neuměl.
Chléb dala mu k nasycení, nemohl na něj dosáhnout,
nemohl si odpočinout, nemohl spát.
Když vstal, nesedl si více, nemohl ulehnout ani chléb jíst.
Tu Ninmach Enkimu praví:
„Ten člověk, jejž jsi stvořil, živý ani mrtvý není, neunese
nic!“ |
Kdo byl ten postižený a nemohoucí Umul? Často je Umul chápán jako
další postižený člověk, nemohoucí stařec. Nejednalo se však naopak o
bezmocné dítě, poprvé
zrozené lidskou ženou? Prvé lidské dítě je pro Ninmach něčím zcela novým - nemůže
chodit, mluvit, držet hlavičku, jíst chleba ani pokojně spát, "není živé ani
mrtvé". Ninmach to zcela zmátlo a nedokázala pro takového človíčka určit osud.
Další text je však opět poškozen.
Text pokračuje až kletbami bohyně Ninmach. Vyčítá Enkimu, že nepomohl,
když byl zbořen její chrám, zničeno celé město a jeho vládce, její syn, byl
zajat. Enki a Ninmach,
123-128
| |
„Nyní již nebudeš na nebi sídlit, na zemi
bydlet. I kdybys chtěl, na zemi nevystoupíš!
Na zemi sídlit
nebudeš! Můj dům byl postaven, slova tvá v něm však nebudou
vyslyšena!
Na zemi nebudeš žít! Mé město bylo postaveno, já
však jsem plná hněvu!
Nyní je město mé zničeno, můj dům je
zbořen, mé dítě je zajato!
O spánek jsem oloupena, Ekur jsem
opustila.
Já sama z ruky tvé nikdy již neuniknu!“ |
Enki zřejmě uznává výtky a chválí Ninmach. Zmiňuje opět člověka
Umula, text je však poškozen a smysl se ztrácí.
Enki a Ninmach,
129-134
| |
Enki bohyni
Ninmach odpověděl:
„Slovo, jež vyšlo z mých úst, kdo změnit
může?
Bohyně Ninmach, dílo tvé nechť je spoutáno!
Poté, co Umul
v lůně tvém …, jež nedokonalé bylo, mne nechala jsi přijmout,
kdo mohl ti odporovat?
Člověk, který za tebou jde, tvar podle
mne má. Ať modlí se!
Nechť ještě dnes úd můj mužský velebí a v
rozum tvůj věří! |
Poslední řádek může být překládán jako
tedy "Nechť je dnes můj úd
veleben a slouží tobě jako připomínka!" Můžeme tedy dovodit, že
Enki byl snad opravdu otcem Umula. [3]
[4]
Enki a Ninmach,
135-141
| |
Chrámové strážce
až na místa postavím,
nechť slávu tvou rozhlásí!
Sestro má, nechť hrdinství tvé je
velebeno,
písní se opěvá a písmem napíše!
Bozi všichni mají své
příbytky, Umul ať nyní dům pro mne staví!“
Ninmach velkému
pánu, Enkimu, nemohla odporovat.
Ó otče Enki, jak sladké je tebe
chválit! |
Skladba končí oslavou boha Enkiho, otce lidstva.
Vznik
Mýtus Enki a Ninmach vznikl asi na konci 3. tis. př.n.l., snad
koncem 3. urské dynastie.
Tento sumerský epos byl předlohou akkadskému mýtu o
Atrachasísovi. Pochází z chtonické teologické tradice kněží z Eridu, kde
hlavním bohem byl Enki, bůh přírody a sladkých vod, bůh moudrosti bdící nad řádem světa.
.... pokračování příště ...
|
| [1] |
Hruška Blahoslav, Matouš Lubor,
Prosecký Jiří, Součková Jana. Mýty staré Mezopotámie.
Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných
tabulkách. Odeon. |
| [2] |
Enki a
Ninmach. Zariatnatmikova knihovna.
www.grimoar.cz/msm/kap09.php |
| [3] |
Espak, Peeter.
Ancient near Eastern Gods and Ea. Tartu University. tartu. 2006
www.utlib.ee/ekollekt/diss/mag/2006/b18272897/espakpeeter.pdf |
| [4] |
Cooper, Jerrold S.
Enki's Member: Eros and Irrigation in
Sumerian Literature. FS.Sjoberg. 1989 |
| [5] |
Kilmer Anne
Draffkorn. Speculations on Umul, the first Baby. AOAT 25. 1976 |
|
|
