Mýty a skutečnost - pohádky

Pohádky

Vědění a zkušenosti se přes nesčetná pokolení předávají formou lidových vyprávění.

Vyprávění se složitějším obsahem i stavbou nazýváme mýty. Mýty, jako složité celky plné symboliky a modelových situací, vyjadřují víru v plnost a celistvost nadčasového řádu. Popisují a vysvětlují zákonitosti fungování světa, historii bohů, lidstva a společnosti. Jedná se o tradované, vícevrstvé příběhy, vycházející z hlubšího porozumění světa, významné pro stabilitu lidské společnosti. Řecké mythos původně znamená řeč a vyprávění, zejména o dávné minulosti.^{[1] [2]}

Obsahem i strukturou jednodušší vyprávění nazýváme pohádkami. Pohádky jsou většinou kratší a pro posluchače zábavnější formou vyprávění, než je tomu u mýtů. Mýty vysvětlují zákonitosti fungování světa, v pohádkách lze hledat spíše jednotlivá ponaučení podávaná hravým způsobem.

Mnohé pohádky jsou dnes určeny spíše pro děti. Rozvíjejí jejich obrazotvornost, podněcují dětskou představivost a nenásilně, poutavě je učí a připravují pro život. Již u antického filosofa Platóna se dozvídáme, že staré ženy vyprávěly svým dětem symbolické příběhy – mythoi. Odtud je blízko k řeckým mythos - mýtům. Oba pojmy vycházejí z řeckého muthos - příběh, slovo nebo výrok. Hranice mezi mythoi - pohádkami a mythos - mýty může být někdy nezřetelná. Pohádky mohou být dnes přehlíženy právě proto, že jsou určeny spíše dětským posluchačům. Ovšem v pohádkách stejně jako v mýtech lze hledat poučení předávaná přes generace všem posluchačům bez rozdílu věku.

Vyprávění v podobě pohádek a mýtů v sobě nesou moudrost prapředků, ponaučení i rady jak funguje svět, a varování, na co si dávat pozor. Mýty i pohádky propojují náš svět racionality se světem nadpřirozených jevů. I přes rozmanitost dějových zápletek vyprávění není volnou hrou fantazie, vše má přísná pravidla. Neuplatňuje se zde skutečná geografie, ani jména historických nebo současných postav. Děj se odehrává v neurčité minulosti (za dávných časů). Po slohové stránce jsou vyprávění charakteristická ustálenými začátky i závěry a doslovným přejímáním a opakováním přímé řeči. Děj je gradován. Důležitou úlohu zde také sehrávají čísla. Příběhy samotné nejsou racionálním popisem skutečnosti, je v nich symbolika, vystupují zde nadpřirozené postavy a posluchači zpravidla nevěří, že by se mohly odehrát ve skutečnosti. Přesto, nebo právě proto, lze z nich čerpat vědomosti důležité pro reálný život v každé době.[3] [4]

Obr. Gustave Doré: Červená Karkulka.[3]

Podle autorství dělíme pohádky na lidové a autorské, kdy i řada autorských pohádek jsou úpravami těch lidových.^[a]
Lidové pohádky patří k nejstarším a udržení tradice jdoucí přes generace vypravěčů a posluchačů dokazuje jejich vysokou hodnotu, jsou vzácným dědictvím každé kultury. V dalším se proto zaměříme na pohádky lidové, mající kořeny v naší dávné kulturní tradici. Pojďme v pohádkách hledat ponaučení pro naši dobu! Pátrejme po tajemství pohádek!Ostatně, i původ slova pohádka lze hledat ve významu podobenství, věštby či něčeho divného, co je třeba rozluštit.

Dobro a zlo

Duší všech pohádek je boj dobra se zlem. Správná pohádka má dobrý konec, vždy končí vítězstvím dobra nad zlem. Ovšem nejen to - v pohádkách bývá zlo nakonec po zásluze potrestáno.

Zde je obecné moudro pohádek i rada našich předků: Dobro vždy zvítězí nad zlem, i když situace může vypadat beznadějně. Zlo musí pojmenováno a potrestáno! To je důležitá rada i pro naši současnost. Jakmile zlo poznáme, nestačí mávnout rukou a udělat za ním tlustou čáru. Zlo je nutné pojmenovat a potrestat jeho protagonisty. Jinak bude skrytě působit dále a projeví se brzy s ještě větší silou a vynalézavostí.

Příkladem může být stále probíhající globální akce úpravy lidské krve a DNA. Jde o tzv.  očkování proti covid-19. Ničivé následky mRNA "vakcín" jsou již všeobecně známy, přesto jsou hlavním proudem propagandy stále zamlčovány, a lidé přemlouváni k dalším a dalším posilovacím dávkám. Ten, kdo stál v čele naší vlády, která prosadila povinné očkování pro určitou skupinu obyvatel, se zřejmě opět stane premiérem. Na Slovensku začíná být dřívější covidová politika alespoň kritizována, ale je za ní dělána tlustá čára. Nikdo nebude souzen ani potrestán. jaké je zde poučení z moudrých pohádek? Pokud toto zlo proti člověku, opakovaná aplikace genové terapi pod pláštíkem boje proti covid-19, pokud tedy toto zlo nebude pojmenováno a potrestáno, přijde brzy další hra na pandemii a tentokrát bude povinné očkování prováděno s mnohem větší silou. Nastane konec lidstva tak, jak jej dnes známe. Postavme se proti manipulacím, lžím a zlu globální moci! Pojmenujme toto zlo, jeho původce i služebníky a potrestejme je! Jinak se dočkám jiných konců, než těch dobrých, kterými končí naše pohádky.

Mnohé moderní autorské pohádky porušují základní princip a dobro i zlo relativizují. Zlo je zamlžováno. Novodobé pohádky učí děti přestávat zlo rozpoznávat, smiřovat se s ním, přestat proti zlu bojovat a naopak zlo přijmout do jejich životů.  To je znakem prohlubující se degradace společnosti, cesta k jejímu konci. Jen tehdy, pokud lidstvo rozezná zlo a vší silou se proti němu postaví, jen tehdy mu budou k pomoci i vyšší síly, a jen tehdy povede vše k dobrému konci, jako v pohádkách.

[4]

  --- pokračování příště ---

Vydáno: 12. 12. 2024