Původ Slovanů (I)

Studiu původu metodami genealogie DNA se věnuje Anatolij A. Kljosov, profesor na Harvardské univerzitě, zakladatel moskevské akademie DNK-genealogie.
Kljosov (Klosov) vychází z obecně známých principů dědičnosti prostřednictvím chromozomu Y a mitochondriální DNA. Sledováním historických migrací lidstva, na základě výzkumů fosilní DNA, dochází k závěrům, že současný bílý člověk se vyvinul na Sibiři a rychle rostoucí populace se odtud, přibližně před 24 000 lety, postupně rozšířila do celého světa. Kljosov se věnuje i etnogenezi Slovanů, která je západní vědou dosud snad až účelově neobjasněna.^[1]
Níže uvádíme genealogii Slovanů podle A. A. Kljosova.

Kdo jsou Slované

Wikipedie: Slované jsou etnická a jazyková skupina Indoevropanů, hovořící slovanskými jazyky z větší rodiny balto-slovanských jazyků. Historicky obývají Eurasii od střední, jihovýchodní a východní Evropy až do severovýchodní Evropy, severní Asie (Sibiř) a střední Asie (zejména Kazachstán) a také západní Evropu (zejména východní Německo) a západní Asii (včetně Anatolie). Do historie výrazně poprvé vstoupili na počátku 6. století, kdy započala jejich expanze do velké části Evropy (střední, jihovýchodní a východní).^[2]

Výše uvedená definice Slovanů z Wikipedie je zavádějící. Název Indoevropané budí dojem, že tito lidé žili původně v Indii a pak i se svým jazykem migrovali do Evropy, kde začali působit od počátku 6. století. Nicméně dále v textu Wikipedie přiznává, že problematika vzniku slovanského etnika, tedy jeho etnogeneze, zůstává stále nedořešenou otázkou. Ovšem trvá na tom, že Slované se objevili v polovině prvního tisíciletí bez jasné návaznosti na předchozí kultury a ve velkém počtu osídlili rozsáhlé území Evropy.^[2]

Už to, že se Slované měli objevit v Evropě až v polovině 1. tisíciletí, aby v historicky rekordním čase obsadili velkou část Evropy, nedává smysl. Slované museli obývat rozsáhlá území Evropy již mnohem dříve. Wikipedie uvádí, že předkové Slovanů jsou některými badateli hledáni dále v minulosti, mezi Skyty, Venedy či kultuře se šňůrovou keramikou (3. tisíciletí př. n. l.), která vzešla z jámové kultury (4. tisíciletí př. n. l.). Zde se lze opět ptát, proč se zde píše o předcích Slovanů. Opět to budí dojem, že to vlastně nebyli Slované, ale nějací jejich neslovanští předkové.

Historii Slovanů zamlžuje to, jak je pojem Slované chápán. Je asi pravdou, že přímo název Slované, přesněji Sclaveni či Sklavené zmiňují až dva historikové z 6. století n. l. Tedy lingvistický pojem Slované se doložitelně začal používat až v polovině 1. tisíciletí našeho letopočtu.  To ovšem nic neříká a původu slovanského etnika.
Jindy se historie Slovanů spojuje s historií slovanského jazyka. Ovšem to, jakým jazykem hovořili naší předkové například před pěti tisíci lety, je nejasné. Někteří badatelé tvrdí, že v té době neexistovaly jazyky slovanské skupiny. Nicméně lze pouze spekulovat, jakým jazykem lidé v dobách bez dochovaného písma hovořili. To současná věda neví. Někteří lingvisté se domnívají, že praslovanský jazyk mohl splývat s raným indoevropským jazykem ze třetího tisíciletí př. n. l.

Pomocnou ruku zde nabízí genetika. Za Slovany zde považujeme ty, kdo si nesou ve své genetické výbavě určité specifické vlastnosti odlišné od jiných etnik. Věda zvaná genetická genealogie analyzuje genetické informace lidí současných i těch žijících v dobách minulých, a mimo jiné umožňuje pátrat po šíření lidských etnik v historii.

U Slovanů nejrozšířenější je haploskupina R1a (není však jediná).^[a] Určuje jeden z rodu Slovanů. Haploskupinu R1a lze sledovat tisíce let do minulosti a odkrývat tak původ Slovanů.^[3]
 

Původ rodu Slovanů

Lidé žijící dnes většinově na území Ruska, Běloruska, Ukrajiny (ale i Polska, Slovenska a Česka, Rakouska i balkánských zemí) nesou unikátní mutaci v chromozomu Y - označovanou jako haplotyp R1a. Haplotypy určují jednotlivé lidské rody. Haplotyp R1a je považován za typicky slovanský rod. V Česku a na Slovensku nese haploskupinu R1a 33% resp. 42% obyvatel. Západoevropskou haploskupinu R1b má 28% resp. 15%.

Obr. Rozšíření haploskupiny R1a v Evropě.[7]

Kurganová hypotéza - 4000 až 1000 př. n. l.

Široce přijímanou teorií je kurganová hypotéza (také kurganová teorie, kurganový model, ale i stepní hypotéza, mohylová hypotéza aj.) Ruský termín kurgan (курган) znamená mohylu. Lid kurganové (mohylové) kultury obývající stepi severně od Černého moře hovořil protoindoevropským jazykem (PIE). V období Kurgan I žili tito lidé v regionech Dněpru a Volhy kočovným pasteveckým způsobem života. Začátkem 3. tisíciletí př. n. l. postupně migrovali  a expandovali různými směry - do východní Evropy, na jih do staré Indie a Iránu, a nesli sebou šíření tzv. indoevropských jazyků. Vysoká mobilita kurganové kultury (viz domestikace koní a pozdější vynález dvoukolových vozů) umožnila rychlou expanzi po Euroasii.

Migrace vedla ke vzniku či ovlivnění celé řady kultur. Patří  zde kultura Vinča v Srbsku, Lengyelská kultura v Maďarsku, řada kultur na Balkáně a podél Dunaje, kultury v severní Evropě okolo 3000 př. n. l. (kultura kulovitých amfor), Badenská kultura, kultura se šňůrovou keramikou, jámová kultura (rozšířená od Rumunska, Bulharska, východního Maďarska až po Gruzii) atd. Z těchto kurganizovaných kultur vzešly další migrační vlny, např. Proto-Řekové migrující na Balkán či nomádští Indo-Íránci putující na východ v období 2500 let př. n. l.[10]

Obr. Mapa indoevropských migrací podle kurganové hypotézy od cca 4000 do 1000 př. n. l. Purpurově značená oblast koresponduje s předpokládanou pravlastí. Červeně je oblast osídlená Indoevropany do 2500 př. n. l., oranžově do roku 1000 př. n. l.[10]

Rychle se rozvíjející pole archeogenetiky a genetické genealogie v posledních letech tuto migrační teorii expanze z ponticko-kaspické stepi (oblast od Dunaje po řeku Ural) potvrdil a upřesnil. Vše do sebe zapadá pokud si uvědomíme, že tito lidé utvářející kultury po obrovském území euroasie byli nositeli haploskupiny R1a (ale také R1b) a lze je považovat za Praslovany. Níže uvádíme výsledky práce A. A. Klosova vycházející z genealogie DNA.

Východoevropská rovina, 2900 př. n. l.

A. A. Klosov dokládá, že společný předek ruských, ukrajinských, běloruských, polských i českých Slovanů rodu R1a žil před 4900 lety.[b] V té době obýval Východoevropskou rovinu.[c] Byla to raná doba bronzová (pozdní eneolit - přechod od doby kamenné k bronzové). Tak daleko lze prostředky genetiky vysledovat kořeny slovanského rodu. Ve východní Evropě začalo docházet k rychlé transformaci společnosti. Bylo to období expanze kultur spojených s chovem dobytka s přechodem od zemědělství k pastevectví. Doba charakteristická intenzivním pohybem obyvatelstva a kulturními změnami, které položily základy pro ranou dobu bronzovou.

Obr. Východoevropská rovina.[4]

Praslované, nositelé haploskupiny rodu R1a, se rozdělili na tři větve, rody Z93, Z280 a M458. Dvě větve zůstaly na Východoevropské rovině a později se z nich stali východní a západní Slované. Třetí větev Z93 odešla na jih, východ a jihovýchod.

Kultura haploskupiny R1a je spojována s domestikací koně a s vynálezem rychlých vozů s paprskovými koly. Vůz tažený dvěma koňmi vynalezli obyvatelé východoevropských stepí. Domestikace koně pomohla starým Slovanům k rychlé migraci po Euroasii.[9] Ty, kteří odešli přes stepní a lesostepní pásmo na východ, dnes často nazýváme jižními Áriji nebo Indoáriji. Před 4100 lety došli Praslované na jižní Ural a před 3800 lety založili hradiště Arkaim. Poté odešli do Indie a Persie (před 3500 až 3400 lety). Přímí potomci Praslovanů jsou v Indii dnešní Hindové. Ano, Slované a Hindové mají společného předka rodu R1a. Patří k árijské haploskupině-subkladu R1a-Z645. Ve vysokých kastách dodnes převládá haploskupina R1a, jsou to potomci nositelů haploskupiny R1a z jižního Uralu. Pod názvem Árijové se informace o Praslovanech, proniknuvších do staré Indie, dochovaly i v indických védách.[d] Právě tehdy, před 3500 lety, vznikl systém indických kast.

Obr. Lidé pochovaní spolu s koňmi a rychlým dvoukolovým vozem. Cca. 1800 př. n. l. Utyovka VI, (Kuzněcov& Plakšin 2004).[8] Koncept rychlého vozu vznikl ve východoevropských stepích. Na jižním Uralu dosáhlo používání rychlého koňského spřežení vrcholu na počátku 2. tisíciletí př. n. l. Teprve později začal být rychlý válečný vůz používán např. na Blízkém východě.

Ti, kdož zůstali na Východoevropské rovině (Ruská nížina), nazýváme Árijové středního pásma. Osídlovali Východoevropskou rovinu až po současná území Ruského severu. Před 1000 až 5000 lety byl jazyk jižních Árijů a Árijů středního pásma ještě prakticky tentýž, jako u Árijů subkladu Z645. Proto např. názvy řek pronikly až do Indie a dodnes zde v názvech vodních toků vidíme paralely. Stejný jazyk měli lidé tzv. kultury šňůrové keramiky (KŠK - před 5200 až 4300 lety) i faťjanovské (fatianovské) kultury (před 4300 až 3500 lety). Ta se rozdělila mezi kultury od Pobaltí po Balkán. Kromě slovanské haploskupiny se dodnes ve slovanských jazycích od Pobaltí po Balkán zachovaly árijské jazykové elementy. Např. současný ruský jazyk má 54% stejné slovní zásoby, jako staroindický tj. árijský jazyk.

Z hlediska genealogie DNA neexistuje žádné konkrétní datum "vzniku Slovanů". Lze je sledovat od dob, kdy žili ve východní Evropě (4. až 3. tisíciletí př. n. l.), přes kulturu šňůrové keramiky (3. tis. př. n. l.), faťjanovskou kulturu (3. tis. př. n. l. až počátek 2. tis. př. n. l.), kulturu Sintašta a Arkaim (3. až. 2. tis. př. n. l.),  pobaltské a další rané slovanské kultury (1. tis. př. n. l.), balkánské kultury haploskupiny I2a a baltské kultury haploskupiny N1a1 (první polovina 1. tis. n. l.). Zajímavé je sledovat šíření symboliky typické pro Slovany. Podle tradice k těmto symbolům patřil znak připomínající naše písmeno Z a rovněž svastika.[15] Praslované druhé větve, migrující na jih z Východoevropské roviny, založili např. civilizaci Chetitů v malé Asii či mitanských Árijů v Sýrii.[h]

Obr. Rekonstrukce starověkého opevněného sídla Arkaim (jižní Ural v Rusku). S Praslovany je spojována i archeologická kultura Sintašta z 3. až 2. tis. př. n. l. (haploskupina R1a-Z645). Sintaštinské kultuře je  připisováno vybudování Země měst na jižním Urale. Dodnes bylo nalezeno 19 opevněných center. Patří k nim i opevněné sídlo Arkaim. Vznik je někdy posouván až do 4. tis. př. n. l. Arkaim je považováno za posvátné místo Árijů a dle tradice odtud pochází Zarathuštra (Zoroaster).[13] [14] V okolí byly nalezny hliněné džbánky s motivy písmene Z či svastiky. Arkaim sám je nazýván městem-svastikou. Arkaim byl obydlen pouze 200 let. Na přelomu 17. a 16. stol. př. n. l. se jeho obyvatelé přesunuli dále na jih, až na sever Indie. Je možné, že příčinou bylo prudké ochlazení podnebí způsobené erupcí sopky Santorini v Egejském moři. tehdy zanikla minojská civilizace na krétě.[1] [g]

Obr. Keramická nádoba. 321Ч/230–232. Naleziště Čekataj, Čeljabinksé muzeum - МАРК оф /316 АРХ.208. Datování: Doba bronzová. Na džbánku jsou motivy v podobě písmene Z.[12]

Obr. Keramická nádoba kultury Sintašta. Ozdoba v podobě svastiky.[11]

Praslované, Árijové

Stále v západní vědě používané pojmy Árijové, Indoevropané či Indoíránci jsou zmatečné. Následek zde předbíhá příčinu. Podle genealogie DNA jsou Árijové a Slované jedním rodem charakterizovaným haploskupinou R1a. Tu dnes v sobě nese větší polovina až tři čtvrtiny Slovanů. Ti všichni mají jednoho společného předka haploskupiny R1a-Z645. Jejich jazyky se tedy vyvíjely z jednoho společného kořene. A dosud se tyto jazyky podobají, přes mnohé migrace a vývoj slovanských kultur během tisíců let. Stačí porovnat ruský jazyk a sanskrt.
Místo pojmu Indoevropané, Protoindoevropané můžeme pro přehlednost a historickou přesnost používat pojmu Árijové. Nejsou to původní obyvatelé indoíránského prostoru, jak je doposud stále většinově chápáno. Árijové do těchto oblastí přišli jako Praslované, se slovanskou haploskupinou R1a ve svém těle, a zanechali zde stopu genetickou i stopu v tamních mýtech - védách.^[d]
Slovanské jazyky nejsou odvozeny z jazyků staré Indie a starého Íránu. Naopak, praslovanský = árijský jazyk, sem přinesli Praslované, aby se postupně, přes mnohé migrace a kultury, stal základem dnešních slovanských jazyků.

Obr. Mapa a trasy starověkých migrací haploskupiny R1a.[5] [6]

Odchod na Východoevropskou rovinu

Začali jsme společným předkem ruských, ukrajinských, běloruských, polských i českých Slovanů rodu R1a, který žil před 4900 lety na Východoevropské rovině. Odkud tam přišel?
Zhruba o sto let dříve žili Praslované v centru Evropy. Tehdy začali od jihu, od Pyrenejského ostrova pronikat do Evropy lidé haploskupiny R1b. Zabíjeli praslovanské muže a brali ženy. Erbini, jak tento praslovanům nepřátelský rod nazýváme, začali vytěsňovat původní obyvatelstvo. Nositelé kmenových evropských haploskupin (C, E1b, F, G2a,H, I1, I2a, R1a) bojovali o přežití, umírali a přeživší prchali. Přežili ti s haploskupinou R1a, jejichž populace později opět rozrostla, aby začali migrovat z Východoevropské roviny různými směry. Ve střední Evropě byli na čas vyhubeni, tehdy populace Praslovanů prošla hrdlem láhve v boji o přežití. Do Evropy se Slované vrátili až na přelomu 1. a 2. tisíciletí př. n. l.^[1]

Balkán před 10 000 lety

S pomocí genealogie DNA se lze při pátrání po historii Slovanů dostat mnohem dále do historie, než je 3. tisíciletí před naším letopočtem.
Nejstarší evropské haplotypy rodu R1a pocházejí z oblasti Balkánu (Srbsko, Bosna, Chorvatsko, Makedonie). Nositel haplotypu R1a zde žil před zhruba 10 až 9 tisíci lety. Nositelé R1a žili ve východní Evropě již před 10 tisíci lety, v Pobaltí před 7 tisíci lety, na území dnešního Německa před 5 tisíci lety a na území současného Běloruska před více než 4 tisíci lety (faťjanovská kultura).

Ani Balkán ale není pravlastí Slovanů, pouze tranzitní trasou, přestupnou stanicí při jejich putování světem.

Jižní Sibiř před více, než 20 000 lety

Do Evropy se Praslované dostali odhadem před 20 tisíci lety, možná později či dříve, z jižní Sibiře. A jak víme z předchozích kapitol, žili zde tisíce let. Balkán Praslované obývali již minimálně před 10 až 9 tisíci lety. A o několik dalších tisíc let později se před vyhubením zachránily menší skupiny migrací zpět na východ, na Východoevropskou rovinu (před přibližně 5 tisíci lety). Odtud pak později, v několika skupinách a vlnách, pokračovali dále za Ural až do Číny, na jihovýchod do severní Indie a západního Íránu (pod názvem Árijové), na jih přes Kavkaz do Mezopotámie a dále do Arábie až k Indickému oceánu.^[e]

Haplotypy rodu R1a jsou přítomny i na Arabském poloostrově v zemích Ománského zálivu, v Kataru, Bahrajnu, Ománu, Spojených arabských emirátech, Saúdské Arábii ale například také na Krétě.^[f]  Všude tam žili v dávných dobách nositelé haploskupiny R1a a patřili k vysoce postaveným skupinám lidí. Právě nejvýznamnější arabské klany jsou doposud nositeli R1a.

Koncepce pravlasti Slovanů je relativní pojem. Z hlediska genetiky můžeme za pravlast Slovanů považovat území, kde se začaly formovat pevné DNA-genealogické vztahy se současnými Slovany, nositeli haploskupiny R1a. Podle A. A. Klosova lze haploskupinu R1a zatím sledovat do doby před 24 tisíci lety. Tehdy měla na jižní Sibiři (zřejmě na Altaji) vzniknout haploskupina R1a, kterou v sobě nosí velká část dnešních Slovanů.^[1]

Jiní badatelé odhadují vydělení R1a z haploskupiny R1 někdy před 22 až 25 tisíci lety. Tedy v době Posledního ledovcového maxima (Last Glacial Maximum, LGM). Současné teorie spojují tyto geny s šiřiteli protoindoevropského jazyka a mohylovou kulturou.^[7]

Putování Praslovanů po Asii a Evropě bylo často dynamické, přicházeli na určitá místa, odcházeli a opět se vraceli. V průběhu tisíců let se kmeny Praslovanů dělily a opět sjednocovaly, někdy se ocitly na samém okraji vyhubení, jindy prosperovaly a dominovaly rozsáhlých teritoriím.  Zajímavé je pak porovnávat migrace Praslovanů (odvozené z výsledků studia haplotypů) s historickými událostmi, vznikem a zánikem různých kultur a civilizací.

Rovněž je nutné vysvětlit, že Slované nejsou zdaleka definováni pouze haploskupinou R1a. Ve svém genofondu nesou řadu dalších vlastností, které lze spojit právě a pouze se Slovany. A mnohé vlastnosti slovanské DNA zcela jistě neznáme a z hlediska bezpečnosti tohoto klíčového rodu ani nesmíme poznat. Klíčky musí zůstat zamčeny uzamčeny.

Původ slovanského jazyka

Genealogie DNA může osvětlit i prapůvod slovanského jazyka. Důležité je uvědomit si, že dávní Slované nepřevzali indoevropský jazyk, ale naopak, jedna z jejich větví přinesla svůj jazyk do staré Indie a Persie (východního Íránu), tehdy jako Árijové, zhruba před 3500 lety. Samotné slovanské resp. praslovanské jazyky ale samozřejmě existovaly již mnohem dříve. Divergence praslovanského jazyka na indoevropský, íránský a blízkovýchodní začala zhruba v polovině 3. tisíciletí př. n. l., kdy se nositelé haploskupiny R1a vydali různými směry vedoucími z Východoevropské roviny. V průběhu jednoho tisíce let se jazyky těchto zeměpisně oddělených slovanských rodových větví již v mnohém začaly lišit a vznikly tak uvedené větve slovanského resp. árijského jazyka. 

Ne indoevropské jazyky ale jazyky praslovanské jsou prvotními. Zavádějící pojem indoevropské vznikl z nepochopení toho, co spojuje sanskrt a jeho varianty na jedné straně, a evropské jazyky na straně druhé.

Pravlast Slovanů

Pravlast Slovanů se nacházela jak v Anatolii, tak na Balkáně či na Východoevropské rovině. Pravlast se v průběhu tísíců let nacaházela postupně i opakovaně v oblastech od Střední Asie přes Írán, Indii a Malou Asii až po Evropu.To vše v průběhu posledních 20 až 15 tisíců let.^[1]

---- Pokračování Původ Slovanů II ---

Vydáno: 18. 01. 2026