Peklo nebo podsvětí?

Autor: Pavel Mat. <pavel_m(at)email.cz>, Téma: Po smrti, Vydáno dne: 28. 03. 2007

Mýty-Mýty a Bible- Po životě II -- Peklo nebo podsvětí?

Po životě II

Peklo nebo podsvětí?

Člověk si od nepaměti klade otázku, co se děje po smrti. Je smrt koncem všeho nebo jen bránou do jiného bytí?
Mnohá fundamentalistická náboženství barvitě popisují, co hrozného se může po smrti stát, a využívají lidského strachu z bolesti a trápení ke svým cílům. V člověku, vystrašeném obrazy posmrtného trápení, lze lépe vzbuzovat pocity viny, touhy po odpuštění a spáse, a ještě těsněji jej tak poutat k náboženskému životu.

Často se můžeme setkat s popisy pekelných muk, při kterých jsou uváděny různé biblické verše. Nalezneme v Bibli jednoznačný popis toho, co nás čeká po naší smrti? Píše se v Hebrejské Bibli o pekle, nebo se jedná jen o špatné překlady pocházející z  hlubokého nepochopení mýtů našich předků? Jak si lidé ve starověku představovali "život po životě" a jak se tyto představy postupně vyvíjely a měnily? Zkusme hledat odpovědi!

Podsvětí - Šeol

Nejstarší biblické představy o tom, co se děje po smrti, pocházejí z mýtů a náboženství okolních kultur, zejména pak z kanaánské a mezopotamské mytologie.

Starověké blízkovýchodní kultury dělily svět na tři úrovně:

- svrchní sféru, nebesa, kde žijí bohové
- střední sféru, zemi, kde žijí lidé
- spodní sféru, podsvětí, kde žijí bohové a kam odcházejí lidé po smrti

Bohové obývali nebesa, lidé žili na zemi. V podsvětí byli jak bohové, tak i zemřelí lidé.

Podsvětí bylo většinou popisováno jako temné a tiché místo, rozlehlá jeskyně hluboko pod zemským povrchem. Temné sféře vládli bohové podsvětí. Jedním z nich byl např. bůh Mot (Smrt), který v podsvětí vládl nad mrtvými lidmi i podřízenými bohy.

Lidé žijící na zemi byli ovlivňováni z nebes i podsvětí. Věřili, že je nesmírně důležité komunikovat s bohy nebeskými stejně jako s bohy podsvětí. Lidé byli slabí, vydáni všanc rozmarům bohů. Přízeň bohů mohli získat stavbou chrámů, podporou kněží, štědrými oběťmi, modlením i složitými náboženskými rituály stejně jako respektováním čarodějů a proroků.

Uctívání předků

Náboženské rituály starověkého Blízkého východu byly rozmanité a komplikované. Pouze kněží znali složité metody komunikace s horním i dolním světem. Prosby a modlitby byly často směřovány prostředníkům, zemřelým lidem, kteří mohli u podsvětích bohů pomoci leccos prosadit.  
Uctíváním předků mohli lidé získat osobní ochranu i  početné potomstvo, cíl každé rodiny. Uctívání předků však nebylo věcí celé komunity, ale jednotlivých věřících a jejich rodin či klanů. Naopak uctívání nebeských bohů se týkalo celé společnosti, bylo řízeno vládcem a prováděno kněžími v chrámech. Nejdůležitější náboženské rituály určené bohům byly spojeny s cykly ročních období a zemědělstvím: osevem a sklizní úrody, sběrem prvních plodů atd. Tyto veřejné rituály spojovaly společnost nikoliv s jejich předky, ale přímo s bohy, kteří ovlivňovali počasí i úrodu.
Vedle sebe tak existovaly dvě úrovně rituálů: soukromé uctívání předků sídlících v podsvětí a veřejné všeobecné uctívání bohů nebes i podsvětí.[2]

Posmrtná cesta

Smrt člověka byla chápána jako změna jeho místa. Ze sféry země putoval do podsvětí. Cesta do podsvětí však vyžadovala určité pozemské rituály. Pozůstalí museli pohřbít tělo, čímž jej přemístili ze sféry nebeských bohů do dosahu bohů podsvětních. Tělo mrtvého dříve či později zchátralo. Zůstala však jakási stínová kopie mrtvého, která sestoupila do podsvětí, země stínů.

Bytí v podsvětí

Mrtví skončili v podsvětí navždy. I zde existovala určitá hierarchie. Místo v podsvětí bylo zemřelému stanoveno podle jeho předchozího života a podle kvality a počtu obřadů, které pozůstalí pořádali na jeho počest. Pokud lidé dobře uctívali svého předka, dlel v lepších místech podsvětí a mohl jim pak na oplátku pozitivně ovlivňovat jejich život na zemi. V opačném případě mohl nespokojený mrtvý působit lidem problémy jako trest za to, že musí obývat nižší místa podsvětí.

O podsvětním řádu se lze dočíst např. v mýtu Strom chuluppu (viz Strom chuluppu). Enkidu vypráví Gilgamešovi o tom, kdo se jak má v podsvětí. Nejlépe je tam těm zemřelým mužům, kteří za svého života zplodili co nejvíce synů. Dobře je v podsvětí postaráno o toho, kdo byl zabit v bitvě. Strádají však ti, kteří nebyli řádně pohřbeni či o které se nikdo z pozůstalých již nezajímá:

Strom Chuluppu[4]
Asyrská verze 96-109

Tu pravil Gilgameš, vrhnuv se v prach,
pravil král Gilgameš, vrhnuv se v prach:
„Toho, jenž jednoho syna zplodil, jsi viděl?“ – „Ano, viděl,
hořce u hřebíků pláče,
jež byly vraženy do jeho zdi.“
„Toho, jenž dva syny zplodil, jsi viděl?“ – „Ano, viděl,
na dvou cihlách sedí a pojídá chléb.“
„Toho, jenž tři syny zplodil, jsi viděl?“ – „Ano, viděl,
vodu pije z měchu, jejž mu podává mladík.“
„Toho, jenž čtyři syny zplodil, jsi viděl?“ – „Ano, viděl,
jak ten, jenž zapřahá spřežení oslů, se raduje srdce jeho.“
„Toho, jenž pět synů zplodil, jsi viděl?“ – „Ano, viděl,
jak laskavý písař, jehož ruka je stále otevřena …

Sumerská verze 1-6

K spravedlnosti vstupuje do paláce.“
„Toho, jenž šest synů zplodil, jsi viděl?“ – „Ano, viděl,
jeho srdce se raduje jak ten, jenž zapřahá pluh.“
„Toho, jenž sedm synů zplodil, jsi viděl?“ – „Ano, viděl,
jak společník bohů na trůnu sedí a naslouchá hudbě píšťal.“

Asyrská verze 145-154

„Toho, jenž kůlem byl ubit, jsi viděl?“ – „Ano, viděl,
stěží do podsvětí přišel při vytrhávání kolíků …“
„Toho, jenž smrtí náhlou zemřel, jsi viděl?“ – „Ano, viděl,
na nočním lůžku leží a studenou pije vodu.“
„Toho, jenž v bitvě byl zabit, jsi viděl?“ – „Ano, viděl,
otec i matka hlavu mu podpírají a jeho žena se sklání nad ním.“
„Toho, jehož mrtvola je na stepi pohozena, jsi viděl?“ – „Ano, viděl,
jeho duch v podsvětí pokoje nemá.“
„Toho, jehož duch nemá nikoho, kdo by jej ošetřoval, jsi viděl?“ – „Ano, viděl,
pomyje z hrnců a kůrky chleba, jež se na ulici válejí, pojídat musí.“

 

Podsvětí v Bibli

Podsvětí je mnohdy chápáno jako produkt starých mýtů a pohanských kultů, nemající místo v Bibli. Mnohdy je vytvářeno zdání toho, že Bible popisuje pouze jeden jediný  model událostí po smrti člověka. Pokud byl člověk shledán dobrým, přijde do nebes, pokud byl špatný, skončí v pekle. To je však zásadní nepochopení Bible.

V Hebrejské Bibli je celá řada zmínek o podsvětí. Hebrejci označovali podsvětí jako Šeol (Sheol). Hebrejské slovo či punktované jako SHeOL je však někdy nesprávně překládáno jako hrob či peklo (hell). Jedná se o "textový virus", který ve čtenáři vyvolává mylné asociace neodpovídající původnímu smyslu biblického textu.

Ukažme si jeden z veršů, kde se píše o podsvětí - Šeolu. Vidíme, že např. BKR či KJV překládá Šeol jako peklo:


(Verš Deuteronomy 32:22, význam slova Šeol dle Bibleworks[3]

Slovo Šeol - podsvětí se vyskytuje v Hebrejské Bibli na více než šedesáti místech. Většina odborníků dnes překládá Šeol jako podsvětí (underworld), někdy zůstává slovo nepřeloženo.
Zmínky o podsvětí v Hebrejské Bibli ale vyvolávaly teologické problémy. Šeol je temným místem stínů, kam podle blízkovýchodních mýtů odcházeli všichni lidé po smrti, dobří i špatní. Neexistovala zde žádná ohnivá muka, která jsou podle křesťanské tradice znakem pekla (Luk 23:43). Novozákonní texty ale neučí, že všichni lidé skončí po smrti na společném temném místě, v podsvětí. Proto býval v překladech Šeol nahrazován peklem, hrobem či neutrální dírou v zemi. Klasický anglický překlad KJV na místě hebrejského Šeolu  uvádí 32 x hrob, 30 x peklo a 3 x díru.

Dnes se většina překladů vrací zpět k původnímu významu podsvětí. Ukažme si na několika příkladech, že popis Šeolu v Hebrejské Bibli skutečně odpovídá starověkému podsvětí:

Biblický Šeol se vyskytuje v té největší hloubce, jak dokládá např. Deuteronomy 32:22.

CEP[1] Deu 32:22
     Mým hněvem se vznítil oheň, až do nejhlubšího podsvětí šlehá, pohltí zemi i to, co se z ní těží, sežehne základy hor.

Do podsvětí odejdou všichni zemřelí, ať dobří (např. Jákob - Gen 37:35), tak i špatní (Kórach, Dátan - Num 16:30).

CEP Gen 37:35
     Přišli všichni jeho synové a všechny jeho dcery, aby ho potěšili, ale on se potěšit nedal. Naříkal: "Ve smutku sestoupím za synem do podsvětí." Tak oplakával otec Josefa.

Mrtvý se v podsvětí mohl setkat se svými předky (např. Abrahám - Gen15:15, 25:8).

CEP Gen 15:15 a 25:8
     Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří.

I zesnul Abraham a zemřel v utěšeném stáří, stár a sytý dnů, a byl připojen k svému lidu.

Zemřelí dleli v podsvětí ve formě zvané hebrejsky  repaím. Pojem se překládá nejčastěji jako stín či duch mrtvého. Níže uvedený verš popisuje očekávání mrtvých v Šeolu na příchod zemřelého babylonského krále:

CEP Izajáš 14:9
     I nejhlubší podsvětí je kvůli tobě rozrušeno, čeká na tvůj příchod, probudilo kvůli tobě přízraky /repaím - stíny/, všech vojevůdců země. Všechny krále pronárodů přimělo vstát ze svých trůnů.

Živí mohli komunikovat s mrtvými v Šeolu nejen v rámci obřadů uctívání předků ale také s pomocí vyvolávání duchů zemřelých, černokněžnictví, magie a nekromancie.
V jednom biblickém příběhu touží král Saul znát výsledek nadcházejícího boje s Pelištejci. Využívá služeb vyvolávačky, která naváže komunikaci se zemřelým prorokem Samuelem. Scéna je velice dramatická:

CEP 1.Samuelova 28:7 až 15
     Tu řekl Saul svým služebníkům: "Vyhledejte mi ženu, která vyvolává duchy zemřelých. Půjdu k ní a dotážu se jí." Jeho služebníci mu řekli: "Taková žena, která vyvolává duchy zemřelých, je v Én-dóru." ...

...král jí řekl: "Neboj se! Co vidíš?" Žena Saulovi odvětila: "Vidím božský zjev, jak vystupuje ze země." Řekl jí: "Jak vypadá?" Odpověděla: "Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm."
Saul poznal, že to je Samuel, padl na kolena tváří k zemi a klaněl se. Samuel se Saula otázal: "Proč rušíš můj klid? Proč jsi mě dal přivolat?" Saul řekl: "Jsem ve velkých úzkostech. Bojují proti mně Pelištejci a Bůh ode mne odstoupil. Vůbec mi neodpovídá ani prostřednictvím proroků ani skrze sny. Proto jsem zavolal tebe, abys mi oznámil, co mám dělat."

Příběh dokládá, že zemřelého mohla přivolat a vidět jen osoba nadaná zvláštními schopnostmi. Zemřelý si zachovával podobné osobní charakteristiky, jako zaživa, včetně vzhledu, paměti, vědomí a znalostí toho, co se děje ve světě živých.
Prorok Samuel, dlící v Šeolu, měl pro Saula špatnou zprávu. Král bude příští den vydán do rukou nepřátel a spolu se svými syny se ocitne v podsvětí, po boku Samuela:

CEP 1.Samuelova 28:16 až 20
     Samuel odvětil: "Proč se ptáš mne, když Hospodin od tebe odstoupil a stal se tvým protivníkem? ...
... Spolu s tebou vydá Hospodin do rukou Pelištejců též Izraele. Zítra budeš ty i tvoji synové u mne. Také izraelský tábor vydá Hospodin do rukou Pelištejců." Saul se náhle skácel, jak byl dlouhý, k zemi; tak velice se polekal Samuelových slov. Nebylo v něm síly, protože nepojedl chleba celý den a celou noc.

Stojí za zmínku, že první izraelský král Saul (Šaúl) nese podsvětí (Šeol) již ve svém jméně.

 

Na řadě míst Hebrejské Bible nalezneme doklady prastaré víry blízkovýchodních kultur v existenci podsvětí. Lidé si představovali podsvětí jako místo stínů, hluboko pod zemí, kde skončí všichni zemřelí. Jejich místo v podsvětí pak bude závislé i na tom, jak budou památku zemřelého uctívat živí lidé na zemi. A naopak, život lidí na zemi může být, v dobrém i zlém, ovlivňován podsvětními bohy za asistence zemřelých.

Odkud se vzala víra v podsvětní říši stínů? Jedná se o pouhou fantazii našich předků? Zajímavé je, že i mezi námi prý žijí lidé se zvláštními schopnostmi. Tvrdí, že občas mohou vidět podivné nezřetelné postavy, stíny jakoby z jiného světa. Zrodily se právě z těchto zkušeností  příběhy o podsvětí, biblickém Šeolu?

Hebrejská Bible na mnoha místech přebírá a dále rozvíjí starověké chápání světa, rozděleného na nebesa, zemi a podsvětí. Biblické texty však na jiných místech dokládají i postupný vývoj názorů lidí na posmrtný život, a to až k novozákonnímu učení o pekle.

Pokračování Z podsvětí do nebe a pekla.

 


[1] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/. V elektronické formě SW BibleWorks.
[2] Lang, Bernhard. Afterlife. Bible Review, Feb 1988. www.basarchive.org
[3] BibleWorks, LCC. BibleWorks 5.0 .020w. Hermeneutika Computer Bible Research software. 2001. www.bibleworks.com
[4] Hruška Blahoslav, Matouš Lubor, Prosecký Jiří, Součková Jana. Mýty staré Mezopotámie. Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách. Odeon.

Vytvořeno: 15.11.2007