Starověké mýty a starověká náboženství.
Úvahy zasahující do oblastí duchovního poznání,
mytologie, náboženství, archeoastronomie i antropologie.
Nově: Proroctví, politika, současnost a budoucnost našeho světa.
Jdeme proti proudu k zapomenutým zdrojům.

Rubriky
Hlavní menu
Vyhledávání

Vyhledat text

Poslední komentáře
  • Re: ??:
    "Nikoliv úvaha. V dalších pokračováních se chystám uvést řadu faktů ... " (Václav Havel - český Faust)
  • ??:
    "Naštěstí je to jen vaše ..úvaha ..., mylná ..." (Václav Havel - český Faust)
  • Re: vdaka:
    "Dobrý den a děkuji za poděkování. Jen bych rozlišoval mezi křesťan ... " (Duše do nebe)
  • Re: Citace z Matouše:
    "Dobrý den, děkuji vám za upozornění. Překlep jsem opravil. S pozdr ... " (Jan Křtitel)
  • Re: :
    "V článku uvádím, že to, že židovský kalendář začíná návštěvou nejv ... " (Nibiru - kdy přiletí?)
  • vdaka:
    "Uzasna stranka..velka vdaka autorovi...presne toto zamlcovane pozn ... " (Duše do nebe)
  • Biblická proroctví

    Biblická proroctví I

    Bible - Proroctví -- Biblická proroctví I

    Biblická proroctví I

     

    CEP [1] Deuteronomy 18:18-22

    Povolám jim proroka z jejich bratří, jako jsi ty. Do jeho úst vložím svá slova a on jim bude mluvit vše, co mu přikáži. Kdo by má slova, která on bude mluvit mým jménem, neposlouchal, toho já sám budu volat k odpovědnosti. Avšak prorok, který by opovážlivě mluvil mým jménem něco, co jsem mu mluvit nepřikázal, nebo který by mluvil jménem jiných bohů, takový prorok zemře." V srdci si asi říkáš: "Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?" Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nelekej se toho.

     

    Stovky vyplněných biblických proroctví svědčí o tom, že Bible je božím slovem.
    Alespoň to tvrdí věřící mnoha církví a sekt.

    Je tomu skutečně tak?
    Pokusíme se pátrat v Bibli po proroctvích,
     která se prokazatelně naplnila,
     ale i po těch nesplněných či dokonce falešných.

    Pánova církev v Praze:[4]
        Nejvýznamnějším důkazem o Božském původu biblických zápisů jsou proroctví. Proroctví je "takové vyhlášení budoucích událostí, kterého není schopna žádná lidská moudrost či předpověď - závisící na znalosti nespočetných souvislostí lidských záležitostí, náležející výlučně Boží vševědoucnosti." (M'Llvaine Evidences of Christianity, str. 238)
    Proroctví není hádání, nejasná a všeobecná předpověď, kalkulace, pouhý dohad či analýza nastávající situace na základě
    zkušenosti.


    Proroctvím je mnohdy automaticky rozuměna předpověď budoucnosti. Často se můžeme setkat s tvrzením, že Bible obsahuje spousty naplněných proroctví. V Bibli prý nalezneme předpovědi událostí, které se skutečně vyplnily. Nikdo jiný než Bůh nemůže znát budoucnost. Biblická proroctví jsou tedy důkazem toho, že Bible je božím slovem.

    Výše uvedená tvrzení vycházejí ze dvou mylných předpokladů:

    a) Pojem proroctví neznamená automaticky předpověď budoucích věcí. Biblický prorok nebyl pouze ten, kdo předpovídá budoucnost. Prorokem byla zvána osoba o které se věřilo, že mluví Božím jménem, že pronáší Boží sdělení (rokuje pro Boha).  Pokyny a úsudky se mohly týkat minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti. V Bibli tedy nalezneme mnoho proroctví ale jen malá část z nich je předpovědí budoucích událostí. Proroci se snažili své posluchače a čtenáře spíše burcovat a povzbuzovat, než předpovídat konkrétní události.

    b) V Bibli nalezneme i předpovědi konkrétních historických událostí. Při podrobném čtení však zjistíme, že některé předpovědi událostí byly mylné a jiné se sice vyplnily, ovšem jen zdánlivě. Předpovědi byly psány až po předpovídaných událostech (vaticinum ex eventu) a pak posunuty do minulosti. Proroctví se tak automaticky vyplnilo a celý text vzbuzoval ve čtenáři důvěru.

    Nevyplněná proroctví

    Nejvýznamnějším  prorokům jsou v kánonu Hebrejské Bible věnovány samostatné knihy:

    Izajáš
    Jeremjáš
    Ezekiel

    Na úvod jsme vybrali několik málo proroctví, předpovídajících konkrétní historické události, většinou výsledky bojů mezi starověkými národy. Tato proroctví byla časově vymezena a je tedy možné jednoznačně stanovit, zda proroci měli pravdu či ne.

    Jeremjáš 51

    Zkáza Babylónu Proroctví: Jeremjáš prorokuje zkázu Babylónu médskými vojsky.

    Skutečnost: Médové Babylón nikdy nedobyli.

    Izajáš 13

    Zkáza Babylónu Proroctví: Izajáš prorokuje zkázu Babylónu médskými vojsky.

    Skutečnost: Médové Babylón nikdy nedobyli.

    Izajáš 19

    Společenství Egypta, Asýrie a Izraele Proroctví: Izajáš  prorokuje, že Egypt bude stíhán nepřízní, jeho moc zlomena, Nil vyschne. Nakonec Izrael, Egypt a Asýrie vytvoří trojici a společně budou uctívat Yahweho.

    Skutečnost: K harmonickému soužití Egypta, Asýrie a Izraele se společným uctíváním Yahweho nikdy nedošlo. Egypťané i Asyřané  si ponechali každý své bohy.

    Ezekiel 26

    Zkáza města Týru Proroctví: Fénické město Týr bude zničeno vojskem babylonského krále Nebúkadnesara a navždy zapomenuto.

    Skutečnost: Nebúkadnesar město Týr nikdy nedobyl a nezničil. Týr stojí do dnešních dnů.

    Ezekiel 29

    Dobytí Egypta Proroctví: Nebúkadnesar zcela zpustoší Egypt který nebude 40 let obýván, Nil vyschne, dojde k exilu Egypťanů.

    Skutečnost: Babylónský král Nebúkadnesar napadl Egypt v roce 588 a 568 př.n.l. Neúspěšně. Babylonská vojska Egypt nezničila, Nil nevyschl, nikdy nedošlo ke čtyřicetiletému zpustošení země, k hromadnému exilu Egypťanů.

     

    Výše uvedené předpovědi historických událostí
     se ve stanovené době nevyplnily.
    Proroci se evidentně zmýlili,
     jejich proroctví můžeme označit jako nesplněná.


     

    Proroctví ex eventu

    Pojem vaticinum ex eventu lze přeložit jako věštba z výsledku. Označuje se tak část biblických proroctví, ve kterých je předpovídána budoucnost jen zdánlivě. Ve skutečnosti byl text psán až po předpovídaných událostech. Tyto zdánlivé předpovědi budoucích věcí bychom dnes mohli označit za falešná proroctví. Z hlediska autorů textů však nemuselo jít o klam či podvedení čtenářů. Hranice mezi reálným a imaginárním byla rozostřeno mnohem více, než dnes. 
     

    Daniel

    K nejznámějším prorockým textům patří bezesporu kniha Danielova. Čerpají z ní i texty novozákonní. Autor knihy, na základě několika snů či vizí, předpovídá existenci čtyř království. Poslední z těchto říší i její panovník je velice přesně popsán. Na konci jeho panování má začít odpočítávání konce světa.
    Dnes již víme, že kniha Danielova byla napsána o mnoho let později, než sama uvádí. Nepřináší neuvěřitelně přesná proroctví, ale popis ve své době již známých historických událostí, zahalených do roušky symboliky. Jediná skutečná předpověď (verš Da11:40-45 či Da9:24) se nevyplnila. A také konec světa, předpovídaný zhruba na rok 163 př.n.l., samozřejmě nenastal.

    Více v kapitolách Daniel, Daniel 7 a Čtvrté proroctví Danielovo.

    Proroky však nelze vinit z nízkých pohnutek. Mnohá proroctví byla psána či přepisována v těžkých dobách - Danielovo proroctví v době pronásledování Židů za Antiocha Epifana, Ezrovo po zničení Chrámu -  proto přirozeně odrážejí představu o zásahu shůry, který přinese odplatu i odměnu.[2] Proroctví mělo dát pronásledovaným naději spravedlivé odplaty. O to těžší je ale provinění současných hlasatelů konce světa, kteří zneužívají prorocké texty k šíření dezinformací, strachu a sektářství.

    Kniha Danielova je pozoruhodné mistrovské dílo. Nenalezneme zde však skutečné předpovědi budoucího. Naprostá většina "proroctví" je jen záznamem událostí, které již v době psaní textu byly známy. Kniha je svědectvím doby, kdy Židé trpěli pod nadvládou syrského krále Antiocha IV. ve 2.století př.n.l. Interpretace textu jako předpovědi naší budoucnosti neodpovídá historickému kontextu vzniku díla a zcela míjí jeho původní smysl.

    Zneuznaný věštec Bileám

    Zajímavým biblickým věštcem je Bileám. Měl prorokovat osudy mnohých světových říší. Plnil bezchybně příkazy Yahweho, prorokoval úspěch Izraelitům. Přesto byl později označován za úplatného proradného proroka, svůdce synů Izraele.
    Výsledky biblistiky však ukazují, že Bileámova předpověď osudu světových říší v knize Numeri mohla být sepsána až mnoho let po událostech, které předpovídá. Zřejmě se tedy jedná o proroctví ex eventu.

     

    Zjevení Janovo

    Zjevení Janovo (Janova apokalypsa či jednoduše Apokalypsa) je jedinou prorockou knihou Nového zákona. Mnozí věří, že lze z knihy vyčíst boží plán osudu lidstva, tedy skončení našeho věku, nástup nové éry - Tisíciletého království a počátek Věčnosti.
    Jan prý přesně předpověděl římskou válku proti Židům, zboření jejich chrámu (66 n.l.) i panování římských císařů Tita (79 - 81 n.l.) a Domiciána (81 - 96 n.l.).

    Známá Janova vize sedmihlavé šelmy (Zj17) budí dojem, že pochází z doby Vespasiánovy vlády (69 - 79 n.l.).  Naprostá většina odborníků se však dnes shoduje v tom, že Apokalypsa byla napsána až později, v létech 92 až 96 n.l., ke konci vlády Domiciána. Verše Zj17 se tedy za proroctví pouze vydávají. Jan "předpověděl" historické události až poté, kdy k nim došlo. Pouze je mistrně protkal prorockou symbolikou podobně, jak je tomu v knize Danielově.

     

    Věštci nebo proroci ?

    Na biblických proroctvích jsme dosud nenalezli nic zázračného, nic nevysvětlitelného. Tvrzení, že v Bibli jsou desítky vyplněných proroctví, což dokazuje její božský původ, pramení ze základného nepochopení.
    Bibličtí proroci nebyli věštci. Jejich hlavním úkolem nebylo věštit budoucnost. Dnes si již sami můžeme ověřit, že pokud byla v biblickém textu předpovězena nějaká konkrétní událost, často se nevyplnila.
    Proroci měli za úkol povzbudit víru Izraelitů a později i křesťanů v jejich boha, povzbuzovat lid v těžkých dobách beznaděje. Ukazovat, že důležitější než náboženský formalismus, je živá víra.

    J.R.Tretera píše[3] :
         Proroci (hebr. nevi'ím, řec. profetoi) byli ti, jimž byla svěřena služba slova a kdo "rokovali pro Boha" v jeho věci. Biblický prorok byl více kazatel, společenský a mravní reformátor než věštec. Proroci mohli pocházet z kteréhokoliv kmene. Byli charismatickými osobnostmi, mnozí z nich však prošli nejprve formací v prorockých školách. Zdá se, že tyto školy, zakládané předcházejícími proroky, byly skutečnými institucemi. Prorocká zvěst zdůrazňuje, že milosrdenství je více než vnější dodržování kultického zákona. Před kultickou oslavou Boha je třeba dát přednost pomoci slabým.

    Mnozí dnešní apologeti chápou biblická proroctví v širším významu zprostředkování božího poselství, mluvení a psaní pod boží inspirací. Nemá se tedy jednat pouze o předpověď určité události ale spíše o boží napomenutí, vysvětlení či varovnou prognózu. Tím zároveň vysvětlují, proč se řada konkrétních předpovědí historických událostí nevyplnila.

     

    Proroctví o Ježíši Kristovi

    Celý Starý zákon mluví o Ježíšovi a směřuje ke Kristu a prorokuje o něm.[5]

    Nalezneme v Hebrejské Bibli předpovědi příchodu někoho, koho bychom mohli prokazatelně spojit s Ježíšem Kristem?

    Matoušovo evangelium

    Prvou novozákonní knihou je Evangelium podle Matouše. Autor evangelia se odvolává na konkrétní verše Hebrejské Bible. Snaží se ukázat, že se jedná o předpovědi příchodu Ježíše Krista a ten tyto předpovědi splnil.
     

    Po podrobnější kontrole zjistíme, že se evangelista dopustil mnoha chyb při čtení a výkladu hebrejského textu. Je zřejmé, že vybíral biblická proroctví a bez hlubší znalosti jejich původního smyslu vytvářel pseudobiografii Ježíše Nazaretského.

    Již církevní autor Papias napsal, že Matouš "posbíral proroctví v hebrejském nářečí a každý je vysvětloval po svém, jak uměl nejlépe." [5]
    Domníváme se, že se nejednalo jen o neznalost a náhodné omyly, ale o záměrnou dezinterpretaci původních hebrejských textů. Biblisté se dnes shodují v tom, že Matoušovo evangelium  není biografií ale apologetickým traktátem který má ukázat (především Židům), že Ježíš byl oním mesiášem, jak ho předpověděli starozákonní proroci.

    Zvěsti o příchodu Mesiáše označujeme jako evangelia. Pisatelé evangelií věděli, že za Mesiáše lidé přijmou jen toho, kdo splní "mesiášská" proroctví Písma.  Hledali tedy ve svatých textech jakékoliv pasáže, které podle jejich mínění mohly pojednávat o budoucím Spasiteli. Podle těchto pasáží, mnohdy vytržených z kontextu, pak psali příběhy Ježíšova života, které měly zpětně potvrdit jeho mesiášství.
     

    Řada novozákonních textů navazuje na proroka Daniela (viz.výše). Stále se lze setkat s názory, že právě ve starozákonní knize Daniel je prokazatelně předpovězen příchod Ježíše Nazaretského. K nejdiskutovanějším proroctvím patří 4. proroctví (9. kapitola), které prý přesně předpovídá rok ukřižování křesťanského Mesiáše i jeho druhý příchod.

    Jaká je skutečnost? Čtvrté proroctví Danielovo píše dokonce o dvou mesiáších. Prvým pomazaným vévodou je však míněna některá z poexilových postav žijících (podle hebrejské Bible) v 6.století př.n.l. - král Kýros, velekněz Jóšua či vůdce Zerubábel. Druhého pomazaného můžeme ztotožnit s jedním z veleknězů éry Antiocha IV - Oniasem III., Jošuou či Menelaem. Proroctví o příchodu Ježíše Nazaretského zde nenalezneme.

     

    Naplněná proroctví

    Nenalezneme však přesto alespoň jednu vyplněnou předpověď něčeho konkrétního, ověřitelného? Předpověď historické události, ke které skutečně došlo?

    Valná většina biblických předpovědí nemá jasné podmínky splnění ani konkrétní časové určení a mnohdy není jasné, kdy bylo proroctví vyřčeno. Abychom se mohli alespoň pokusit o seriózní pohled na problematiku, musíme vědět, zda nebylo proroctví zapsáno, změněno či upraveno až poté, kdy předpovězená událost proběhla. Je nutné rozlišit, zda jde o proroctví konkrétní, přesné, ověřitelné nebo se jedná pouze o obecnou předpověď pravděpodobné události. V úvahu bychom měli vzít i možnost, že některá proroctví se mohou splnit právě proto, že byla předpovězena - lidé mnohdy jednali tak, aby proroctví naplnili.

    Budeme tedy dále pátrat po biblických proroctvích, která se potvrdila v podobě dokumentovaných, jednoznačně doložitelných historických událostí. Takových událostí, které byly předpovězeny s předstihem řady let a jež nebylo možné ovlivnit právě na základě znalosti předpovědi. Uvítáme i pomoc vás, čtenářů.

     

     

    Budeme se věnovat i těmto tématům:

     Vznikala některá proroctví na objednávku?  Kdo byli prorokové? Byli loajální vůči věrouce nebo to byli rebelové? Jsou jednotlivé prorocké knihy skutečně vždy jen dílem jednoho proroka? Kdo a proč proroctví záměrně upravoval a cenzuroval?

    O tom všem v některém z příštích článků.

     

    [1] Ekumenická rada církví v ČSR. Bible, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Ekumenický překlad. Jinak také Český ekumenický překlad /CEP/.
     
    [2] Weber Eugen. 1999. Apokalypsy: Proroctví, kulty a chiliastické představy v průběhu staletí. NLN 1999
     
    [3] Tretera.J.R. 2000. Právní dějiny starověkého Izraele.
    spcp.prf.cuni.cz/vyuka/izrael.htm

     
    [4] Pánova církev v Praze. Základní nauky.
    www.panovacirkev.cz/Základní ucení.htm
     
    [5] Biblické Základy. Starozákonní proroctví o Ježíšovi.
    www.bbie.org/czech_text/07/0701.html

     

    Vytvořeno: 05.01.06


    [Akt. známka: 3,22 / Počet hlasů: 9] 1 2 3 4 5
    | Autor: Pavel Mat. | Vydáno: 05. 01. 2006 | Aktualizováno: 13. 09. 2008 | 31958 přečtení | Počet komentářů: 204 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek

    Vytvořeno prostřednictvím phpRS .
    Copyright Pavel Matušinský     Email: pavel_m@email.cz