|
Mýty
Sestup Ištary do podsvětí
Příběh bohyně Ištary je přepracováním sumerského mýtu
Sestup Inanny do podsvětí. Z mýtu
o Inanně resp. Ištaře a Dumuzim byly odvozeny rituály
posvátné sexuality (sacred sexuality) a rituály oplakávání (ritual mourning) praktikované v rámci mnoha dalších
náboženství a kultů. Vliv měly také na judaismus a počátky křesťanství.
Mýtus popisuje osudy Ištary v její snaze vstoupit do podsvětí a snad jej
i ovládnout. Její
sestra Ereškigala, bohyně podsvětí, si však udrží svou moc a sesílá na Ištaru nemoci.
Ištar zůstává uvězněna v podsvětí a na zemi
ustává veškerá sexuální aktivita. Bůh Ea posílá Ištaře pomoc a Ereškigal
nechává svou sestru pokropit vodou života. Za návrat Ištary na zemi však
musí do podsvětí odejít náhradník, její manžel Dumuzi. Jeho sestra Belili
jej oplakává.
Obsah
Ninivská verze
Bohyně Ištar odchází ze země do podsvětí, aby zde zřejmě získala vládu. Sestup Ištary do
podsvětí[1],
1-8
|
Do Země bez návratu,
panství Ereškigaly,
Ištar, dcera Sínova, rozhodla se jít.
Vskutku se rozhodla jít Sínova dcera
do domu temnoty, příbytku Erkally,
do domu, kam vstupuje se, leč odkud se nevychází,
na cestu, z níž návratu není,
do domu, kde všichni, kdo vejdou, světla jsou zbaveni,
kde prach nuznou je jim stravou a hlína pokrmem. |
Inanna přichází k bráně do Země bez návratu. Nařizuje
vrátnému, aby ji okamžitě vpustil, jinak dveře rozbije a vyvede mrtvé,
kteří pohltí živé: Sestup Ištary do
podsvětí,
16-20
|
Jestliže bránu
neotevřeš a vstoupit mne nenecháš,
vypáčím dveře, přerazím závoru,
rozbiji ostění, vyvrátím křídla
a vyvedu mrtvé, ti pohltí živé
a mrtvých víc bude než živých!“ |
Vrátný jde ohlásit návštěvu vládkyni podsvětí, bohyni Ereškigal.
Vládkyně, sestra Ištary, je silně znepokojena neobvyklou návštěvou: Sestup Ištary do
podsvětí,
16-20
|
„Jaký to úmysl ji ke
mně přivádí, s jakým to záměrem přichází ke mně?
Vždyť já tu piji vodu s Anunnaky,
jím hlínu místo chleba a místo piva kalnou vodu polykám.
Oplakávám muže, kteří opustili ženy své,
oplakávám dívky, jež z klína svých manželů vyrvány byly,
slaboučké děti oplakávám, jež předčasnou smrtí skonaly. |
Ereškigal povoluje vrátnému otevřít bránu, nařizuje však jednat s
Ištar podle prastarých zákonů. V první bráně jí nechává sejmout korunu,
v druhé náušnice, ve třetí bráně přichází Ištar o
náhrdelník, ve čtvrté o ozdoby z ňader. V páté bráně jí Neti bere z boků
pás z porodních kamenů, v šesté náramky z rukou i nohou a v sedmé bráně
ztrácí Ištar i roušku cudnosti. Na její protesty jí opakovaně odpovídá,
že takové jsou zákony podsvětí: Sestup Ištary do
podsvětí,
62
|
„Vejdi, má paní, tak znějí
zákony vládkyně podsvětí!“ |
Sestry Ereškigal a Ištar se na sebe v podsvětí oboří. Ereškigal nařizuje svému
pomocníkovi Namtarovi, aby Ištaru zavřel v podsvětním paláci a
seslal na ni 60 nemocí.
Tvorové na zemi ztrácejí chuť k milostným hrám: Sestup Ištary do
podsvětí,
86-90
|
Od té doby, co do Země
bez návratu sestoupila Ištar,
na kravku neskáče býk, osel se s oslicí nepáří
a dívku na ulici neobtěžká muž.
Sám ve své komoře uléhá muž
a stranou uléhá dívka.“ |
Posel bohů Papsukkal je sklíčen a lká před Sínem a Eou. Bůh Ea proto
tvoří herce Asúšunamira, aby vešel do podsvětí, rozveselil a uklidnil
Ereškigal a požádal o měch s vodou. Snad se má pak vodou pokusit oživit
či uzdravit Ištaru.
Asúšunamir, který nebyl zrozen z mateřského lůna, úkol plní a žádá
o vodu: Sestup Ištary do
podsvětí,
99-108
|
„Ó, paní má, ať podají
mi měch, abych se z něho vody napil!“
Když to Ereškigal uslyšela,
do stehna se udeřila, hryzla do prstu.
„Žádal jsi ode mne něco, co žádat jsi neměl.
Jdi, Asúšunamire, proklínám tě kletbou velikou!
Budeš se živit chlebem z městských struh,
z městských stok se budeš napájet!
Zdržovat se budeš ve stínu hradeb
a na prahu budeš usedat,
opilec i střízlivý udeří tě v tvář!“ |
Ereškigal proklíná Asúšunamira za tento úskok k bědnému životu. Pak
se však zřejmě rozhodne omilostnit Ištaru. Přikazuje Namtarovi, aby zabušil na buben Egalginu, usadil bohy anunnaky na zlaté
trůny, pokropil Ištaru vodou života a přivedl ji. Pak poroučí Ištaru
propustit za výkupné.
Namtar odvádí Ištaru zpět sedmi branami a
vrací jí vše, co jí bylo při vstupu do podsvětí odebráno. Sestup Ištary do
podsvětí,
(jiný zlomek - 35-36)
|
„Jdi, Namtare, Ištaru
propusť,
však nedá-li ti výkupné, pošli ji zpět!“ |
Zbývající část textu (od ř. 126) je nejasná. Zřejmě jde o výtah z původního mýtu či
poznámky, které měly pomoci recitátorově paměti.
Ištar musí určit někoho jako výkupné, jinak bude poslána zpět do
podsvětí. V textu dále čteme o jejím manželovi, Dumuzim. Sestup Ištary do
podsvětí,
126- 130
|
„Jestliže nedá ti výkupné,
pošli ji zpět!
Dumuziho, manžela jejího mládí,
vykoupej v čisté vodě, vonným olejem pomaž,
v červené roucho ho oblékni; nechť zahraje na flétnu z lazuritu
a bujné děvy ať jeho mysl rozjaří!“ |
Dumuzi byl pravděpodobně odveden do podsvětí. Oplakává jej jeho
sestra Belili, nesoucí přídomek Divoká kravka.
Sestup Ištary do
podsvětí,
131- 138
|
Vládkyně Belili se
přizdobila šperky,
drahými kameny byl její klín pokryt.
A když uslyšela nářek bratra svého, udeřila v klenoty, jež
krášlily jí tělo,
udeřila v drahokamy, jež pokrývaly zpředu kravku divokou.
„Jediného mého bratra mi neber!“
Až Dumuzi vystoupí na zem, až vystoupí s ním flétna z lazuritu a
prsten z karneolu,
až vystoupí s ním plačící muži a plačky,
nechť vystoupí též mrtví a čichají obětní kouř! |
Vznik
Mýtus obsahuje 150 veršů a dochoval se ve dvou verzích. Starší z nich pochází z Tiglatpilesarovy knihovny v Aššuru (přelom 12. a 11. stol. př.n.l.). Mladší
byla nalezena v Ninivě, v Aššurbanipalově knihovně (7. stol. př.n. l.).
V Aššuru byl objeven ještě zlomek třetí verze s jedenácti řádky textu z
období vlády Tiglatpilesara I. (1115–1077 př.n.l.). Vládkyní podsvětí je zde
Antum která sídlí uprostřed Erkally.
Některé verše z mýtu Sestup Ištary do podsvětí jsou shodné s Eposem o Gilgamešovi
(popis podsvětí 4-10, slova Ištary 19-20, prokletí 103-108).
Výklad mýtu a náboženské rituály
Mýtus je zřejmě
výkladem ročního vegetačního cyklu. Více viz.
Sestup Inanny do podsvětí.
Dumuzi se střídá vždy po půl roce se svou sestrou. Podle jiné tradice je
držen v podsvětí celý rok a na zemi se smí vracet pouze v jeden den v roce.
Tehdy, v měsíci dumuz (červen/červenec) byl v Ninive prováděn rituál
taklimu. V Ninive byla byla omývána, pomazávána a vystavována jeho
Dumuziho socha.[3]
Ištar byla
bohyní plodnosti, lásky ale také války.
Uctívána byla zhruba od 2500 př.n.l. až do počátku n.l. Vystupovala v
náboženstvích Mezopotámie i starého Egypta (pod
jménem Aštoret). Většinou ji lze ztotožnit s bohyní Inannou, někdy však byla
považována za její protiklad.
.... pokračování příště ...
|
[1] |
Hruška Blahoslav, Matouš Lubor,
Prosecký Jiří, Součková Jana. Sestup Ištary do podsvětí. Mýty staré Mezopotámie.
Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných
tabulkách. Odeon. |
[2] |
Sestup
Ištary do podsvětí. Zariatnatmikova knihovna.
www.grimoar.cz/msm/kap22.php |
[3] |
McCallová
Henrieta. Mezopotamské mýty. Bájná minulost. 1995. Praha. 2006
ISBN 80-7309-320-0 |
|
|